Duchovní odysea v kulisách Himalájí
Tomáš Weiss
Čarodějův učedník je nejúspěšnějším románem slovinského spisovatele Evalda Flisara. Bývá přirovnáván k dílům Carlose Castanedy, Paula Coelha, Hermanna Hesseho nebo k románu Saula Bellow: Henderson, král deště. Byl přeložen do několika jazyků a je bezkonkurenčně nejúspěšnější slovinskou knihou po druhé světové válce. Pro Slovince je doslova kultovním dílem, a dokonce se používá jako terapeutická pomůcka pro lidi závislé na alkoholu a drogách.O knize píše víc překladatel Kamil Valšík.
Duchovní odysea slovinského spisovatele Evalda Flisara se odehrává v exotických kulisách himálajských oblastí Ladák a Zanskar, kam přijíždí hlavní hrdina, aby se vyrovnal sám se sebou a našel ztracenou část své duše. Jako mnoho lidí ze západu negativně vnímá duchovní prázdnotu svého života, a touží po souladu ducha, těla a přírody. Na své cestě hledá jednotu mezi egem a duší a tím i citovou polovinu svého já, o kterou přišel v už v dětství. Žádné z dostupných filozofických a náboženských učení ho neuspokojuje a stejně jako celá řada dalších věří, že odpověď na jeho životní otázky mu dokáže dát východní esoterie - jóga, tantra, buddhismus, hinduismus. Na rozdíl od většiny ostatních se nevydává snadnou cestou nějakého ezoterického rychlokursu, ale snaží se hledat osvícení přímo v domovině těchto náboženských učení. Na své cestě putuje po zapadlých himálajských údolích, nachází svého gurua, nezapomenutelného Joganandu. Jeho pouť několikrát téměř ukončí vlastní slabost, následky vlastních fantasmagorických snů a neobvyklé metody gurua Joganandy. V buddhistické lámaserii se zúčastní se tantrických sexuálních obřadů, kde se mu nabízí děvčátko jménem Dolma, jíž odmítne a i při dalších zkouškách naprosto vyhoří. Z kláštera je vyobcován a v himálajské pustině téměř přijde o život. Na konci své cesty sice hlavní hrdina dosáhne jisté formy osvícení, ale jistě jiného, než si sám původně představoval. Během dvouměsíční cesty ho obohatily prožité zážitky, důkladné poznání sebe sama i fakt, že musel několikrát čelit nebezpečí smrti. Flisarovu knihu můžeme číst jako psychologický román, fikci, dobrodružný cestopis nebo dokonce soudobý bildungsroman. Často bývá srovnáván s vrcholnými díly Carlose Castanedy, Paula Coelho, Hermana Hesse nebo dokonce Bellowovým románem Henderson, král deště. Cestopis lidské duše, jak bývá někdy Flisarův román přezdíván, je nejúspěšnější slovinskou knihou po druhé světové válce. V této zemi má kultovní status a bývá dokonce využíván jako terapeutická pomůcka v psychiatrii. Poprvé byl publikován před 25 lety a od té doby se dočkal devíti nových vydání, z nichž to poslední komiksové vyšlo v dvoumilionovém Slovinsku v nákladu osm tisíc výtisků. Celkem se prodalo kolem 30 tisíc výtisků jen na domácím trhu. Román přeložen do několika cizích jazyků (angličtina, chorvatština, albánština, finština). Český čtenář se už dříve mohl seznámit s Flisarovou hrou Nora Nora, jež vyšla v rámci antologie Slovinské drama dnes. V českém překladu dále vyšly Povídky z cest (Brno, 2010) a román Veliké zvíře samoty (Praha, 2010).
Kamil Valšík
28.12.2013
