Jack London zemřel den po Franz Josefovi, tedy před 100 lety
Tomáš Weiss
Jmenoval se John Griffith Chaney, ale celý svět ho zná jako Jacka Londona. Prožil krátký, ale dobrodružný život. Do svých 23 let stihnul být postupně pirátským lovcem ústřic, kamelotem, členem pobřežní stráže, dělníkem v konzervárně, v elektrárně, v prádelně, obeplul půl světa na tuleňářské lodi a procestoval celé Spojené státy a Kanadu jako tulák na nákladních vlacích.
Vydělával si již od devíti let, kdy pracoval jako kamelot (a zde také vznikla jeho láska ke čtení). Po základní škole pracoval jako tovární dělník v konzervárně (pracoval až 18 hodin denně), a stěží tak živil zbytek své rodiny. Těžká sociální situace ho donutila živit se rok jako „ústřicový pirát“ a pašerák. Potom přijal místo pomocného strážníka na rybářské hlídce, odkud později odešel zhnusen korupcí (popsáno v knize Povídky rybářské hlídky). Následně na sedm měsíců odjel jako námořník na lov tuleňů, aby uchránil rodinu před hladem. Po návratu přijal špatně placenou a extrémně náročnou práci v továrně na spřádání konopí, která přispěla k jeho alkoholismu (sám o tom píše v knize Démon alkohol, která významně přispěla ke schválení prohibičního zákona, ačkoli sám London prohibici nikdy nepodporoval). Poté začal pracovat jako topič v elektrárně. Roku 1894 vytáhl spolu s armádou nezaměstnaných na Washington s cílem dosáhnout veřejných prací pro nezaměstnané, akce však skončila neúspěchem. London se toulal jako tulák po Spojených státech (inspirace pro pozdější knihu Cesta) a zanedlouho poté byl odsouzen za potulku (vězeňské poměry později kritizoval v knize Tulák po hvězdách). Právě díky poznání Spojených států a sociální nesouměřitelnosti se rodí Londonovi levicové názory. Ještě jednou pak vyjede jako námořník. Chvilku po odchodu z univerzity, když mu bylo 21, pracuje v prádelně, pak ovšem vypuká na Aljašce zlatá horečka a Jack se na ni jako zlatokop vydal – sice zázračně nezbohatl, ale zlatokopové a aljašská příroda daly námět pro mnoho dalších knih a povídek. K těžení zlata se tu vůbec nedostal, živil se příležitostnou výpomocí a hlavně vyprávěním příběhů, za které mu ostatní dávají jídlo a nocleh. Krátce před návratem těžce onemocněl, a slíbil si, že jestli přežije a vrátí se, stane se spisovatelem. Po návratu svůj slib plní a snaží se získanou inspiraci využít k psaní, ale potřebuje také peníze. Udělal zkoušky u státních pošt, ale dobře placené a doživotně jisté místo pošťáka odmítl, aby se mohl naplno věnovat samostudiu a psaní, i když přitom trpěl hladem. Ve volném čase a po nocích psal povídky. Jednu z jeho prvních povídek Tisíc smrtí otiskl časopis Black Cat (v autobiografickém Martinu Edenovi překřtěn na White Mouse) a honorářem si vydělal zhruba tolik, jako za měsíc náročné manuální práce, kde si připadal jako tažné zvíře. Chtěl se živit psaním dál, ale ostatní povídky mu redakce vracely. Účastnil se i literárních soutěží Demokratické a Republikánské strany (ovšem pouze demokraté mu vyplatí slíbenou odměnu). Avšak nakonec díky svým čtivým románovým povídkám prorazil.
A jak o tom kdysi snil - stal se nakonec skutečným spisovatelem. Vyhledávaným a velmi dobře placeným. Jeho dobrodružné povídky se staly zlatý dolem - a se zlatými doly není snadné žít v klidu. Socialista, který znal bídu z první řady, se stává nejlépe placeným spisovatelem své doby. Může si koupit věci bohatých a stane se z něj chodící reklama na americký sen.Může si koupit obrovský pozemek a nechat na něm postavit ranč a luxusní vilu Wolf House. Bohatý socialista dokonce dostane v roce 1908 nabídku kandidovat na prezidenta USA, kterou odmítá. Slavný materialista a ateista své doby se čím dal víc seznamuje s démonem alkoholu, jak o tom sám píše v jedné z nejslavnějších pijáckých autobiografií.
Závěr Londonova života je poznamenán urémií (selhávání ledvin). Vedle nemoci trápí Jacka i jeho finanční situace, kvůli stavbě Vlčího domu a rozdávání peněz svým známým se dostal do dluhů. Vadí mu, že musí psát dál, aby je mohl splatit. Je zklamán lidmi a společností, přesně jak prognosticky popisuje ve svém Martinu Edenovi, kterého napsal v 33ti. Život už pro něj nemá cíl a smysl. Přemýšlí o sebevraždě. „Byl jsem tak posedlý touhou zemřít, že jsem se bál, že to udělám během spaní, a musel jsem dát svůj revolver jiným, aby ho přede mnou schovali tak, aby ho moje podvědomá ruka nemohla najít,“ napsal. Na své zdravotní komplikace má od lékaře předepsané morfium, kterým se roku 1916 předávkuje a umírá. Přivolaný doktor Thomson nalezl na podlaze pokoje dvě prázdné ampulky a na nočním stolku uviděl psací blok s výpočty smrtelné dávky těchto drog. V Evropě se o jeho smrti psalo více než o smrti císaře Františka Josefa, který zemřel den před ním.
v textu použity pasáže z životopisu Jacka Londona, zpracovaného na web stránce jacklondon1.wordpress.com
23.11.2016
