Slyšíš? To les se zbláznil

Tomáš Weiss

"V přírodě jsme ponecháni sami sobě. A nekonečnost prostoru okolo nás a nad námi, síla živlů, fakt, že je toho tolik, co nás překračuje v čase i v prostoru – jak by bylo možné to nevidět! Já jsem městský člověk, proto mám možná v sobě údiv vůči věcem, které třeba venkovan považuje za samozřejmé, protože s nimi denně přichází do styku, možná se s nimi i potýká a otravují mu život." Poezie Jitky Srbové a její nová sbírka Les.

Jitka N. Srbová (1976)
Vystudovala FHS UK. Na internetu publikovala pod nickem Natasha;  básněmi je zastoupena v literárních sbornících /7edm /(Theo, 2010) a /Místa nevhodná k odstranění/ (Městská knihovna Varnsdorf, 2010) a v ročenkách /Nejlepší české básně/ (2012 a 2015).

Publikovala rovněž hojně časopisecky. Uspořádala sekci internetových autorů v Antologii české poezie II. díl/, 1986–2006 (dybbuk, 2007) a výbor z díla Milana Hrabala /Až na kost /(Protis, 2011), řadu let vedla on-line Almanach /Wagon/. Vydala básnické sbírky Někdo se loudá po psím (Dauphin, 2011) a /Světlo vprostřed těla/ (Dauphin, 2013). Žije v Hořovicích a v Praze.

Ukázka:

Má dcera pochoduje lesem

I.
Má dcera pochoduje lesem. Nemůže po svých, proto
používá mé nohy, mé oči a můj strach. Ve větvích
mizí její hlas, i volání za zaběhnutým jezevčíkem.
Jsme tu samy. Samy a listopad.

II.
Nejsme tu vůbec samy. Má dcera všechno vidí, ukazuje prstem
skrz poloshnilé šaty keřů, do mlh ve zcepenělém mlází.
Tam nějaký trumpetista vyluzuje skřele, duběnky a pozdní
podhoubí. Tito všichni poté diskutují; přesně ve tři odpoledne.
Pokouším se omládnout.

III.
Pokouším se omládnout, nejde to, má dcera pochoduje
lesem, její prstoklad na madle vábí ohrožené druhy.
Kam ses poděl, pitomečku s cigaretou? Les snese
tyto pokusy, ale divák dáví. Z nutnosti zpívám.

IV.
Z nutnosti zpívám, má dcera pochoduje lesem,
na této lavičce sedím pokaždé, když spí. Pokaždé
je slovo nakažlivé chuti. Přidáš si pokaždé,
kašlaje na špek na břiše.

V.
Má dcera v lese spí. Sedím na jiném místě. Hladina
je mrtvá, zato tajuplný dům ožívá. Jednou tu kdosi
bude domácí, zatím garden smrdí listím.
Zpod nového plotu se vynořují nory. Krteček
a kamarádi. Z nutnosti kreslím kroky do rozmoklé země.

VI.
Není možné lhát: ten les je malý. Každý chlap
ho krikeťákem přehodí, jen nemít plné ruce handsfree.
Má dcera pochoduje lesem, říkám: les jejích snů
je bezedný; říkám, hovořím, rukama mávám.
Má dcera v lese spí.

Les

Jitka N. Srbová

223 Kč