Rýmy o pitomém životě a pitomé smrti

Tomáš Weiss

Nakladatelství Petr Štengl nedávno vydalo básnickou prvotinu Filipa Gűlsena Láska už není, co nikdy nebyla. Drobná knížka kapesního formátu plná úderných rýmovaček si mezi čtenáři získala rychle oblibu. Napsáno pod pseudonymem s očima upřenýma tak trochu ke Gellnerovi, tak trochu ke Krchovskému. Posuďte sami, jestli jde jen o čisté epigonství nebo něco osobitějšího. A můžete hledat, který český homo poeta se schoval za turecké jméno.

Čtyřiadvacetiletého Filipa Gűlsena objevil internetový časopis Dobrá adresa. Pod pseudonymy napsal několik textů pro české emo kapely, v básních ale dává přednost krátkým a úderným dvoj- či čtyřverším s břitkou pointou.

Možná i v tom tkví jeden z důvodů Gűlsenova díla, protože krátké texty jdou na ruku požadavkům mnohých čtenářů, kteří v uspěchané době očekávají rychlé, stručné, ale zároveň silné zážitky. A tato očekávání Gűlsen, který žije v Praze se svým tureckým otcem a českou matkou, naplnit umí.

Pár pasáží z knihy Láska už není, co nikdy nebyla:

S vírou svou dětskou napjatě čekám,
že přijde Bůh a pošle mne někam.
Však možná tu byl a radou mne podělil:
Nebylo chvíle, kdy bych nebyl v prdeli…

Coolprimamrd
Za kačku svlíkačku
a za dvě mrdání.
Nevím co za tři,
však strach mi to nahání.

FM Juchuchů
Můžu se zabít, překonat v sobě sraba…
Jenže co když i v zásvětí hraje ABBA?

převzato z webového časopisu Pražský patriot

19.10.2016