George Steiner - stará škola uprostřed zmatené postkultury
nakl. Dauphin
"Mým záměrem je představovat čtenářům kvalitní díla vysoké literatury, a když ne přímo literatury, tak elitního myšlení. Steinerovy knihy nejenže tato kritéria splňují, ba co více, mohly by se stát jejich prototypem." Daniel Podhradský
George Steiner (1929 - 2020 je gigant na poli humanity a vědění, jehož vlastně ani nelze specifikovat. Musí se skutečně číst. Je to četba urostlá, složitá pro autora, překladatele i čtenáře, ale na straně druhé je to četba povznášející, duchaplná a neskutečně bohatá po obsahové stránce. Podobní lidé, řekněme, že vědní komparatisté, se skutečně rodí jednou za několik generací.
Nejpodstatnější je u Steinera nadčasovost a tradice. Steiner je však modernější než modernita, tradici pak reprodukuje jako živý vztah k tajemství předávaného slovem. Byť deklarovaný ateista, vychází z judaistických kořenů intepretace textu. Jeho přístup k textům nese výrazné rysy židovského vnímání psaného slova, práci s textem, která bývá často interpretována jako rabínská hermeneutika.
Podstatou Steinerova psaní je vysoká kultura, moudrost a poučenost, pomineme-li jeho neuvěřitelné vzdělání. Neformalizuje se akademickými požadavky formy, píše své psaní, píše literární eseje bez esejistické povrchnosti a líbivosti, nepodbízí se formalizací jazyka ani jeho zjednodušením. Kdyby Steiner nebyl Steinerem, nemohl by se nikdy stát Steiner, tato líbivá slovní hříčka vyjadřuje, že dnešní době textů pro texty, jejichž jediným měřítkem je míra citovanosti, a tedy především otištění na prestižní platformě, by se jakýsi "young Steiner" vůbec nemohl stát veličinou, prostě nikdo by ho nečetl, neměl by důvod, čtou se jen texty s impaktem, s důrazem na kariérní růst.
Steiner je stará škola, která dbá především na poučení, moudrost a hledání, hledání nových směrů myšlení, interpretací.
Ve svém díle se zabýval nejen výklady klasiků, byl rovněž pozorným kritikem vývoje západní kultury, zvláště té evropské. Sám se sice po druhé světové válce vrátil do Evropy, o zdejším světě však hovoří jako o postkultuře, o kultuře na ústupu.
Důvodem není jen to, že se už nepíší velká díla a přinejlepším jsme komentátory cizí, někdejší velikosti, ale vlivem digitálních technologií, jimiž se Steiner zabýval v závěru svého životu, ztrácí lidé schopnost hlubokého čtení. Čtou sice stále více, ale stále méně to umí.
Autorka filosofického podcastu Pravda neexistuje? Tereza Matějčková říká, že se Steiner zabývá třemi stěžejními tématy. Za prvé vztahem antisemitismu a západní společnosti, za druhé pojmem postkultury a související neschopnosti číst a za třetí Steinerovým odporem vůči té filozofii, která tvrdí, že vše je sociální konstrukce. Takový základ humanitní vzdělanosti podrývá to, co má podpírat, a navíc maří schopnost rozvíjet se. Podle Steinera mizí důraz na to, že existuje rovina skutečnosti, jíž je třeba se podrobit a dále ji řečmi nerozmělňovat.
použity ukázky z rozhovoru Daniela Podhradského pro Krajské listy
1.2.2024
