Zapsáno Martinem Heideggerem do černých sešitů
nakl. Academia
Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do Heideggerovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány.
Podle sdělení správce pozůstalosti, autorova syna Hermanna Heideggera a Friedricha-Wilhelma von Herrmanna, autorova osobního asistenta z let 1972 až 1976, byly „Černé sešity“ někdy v polovině sedmdesátých let uloženy do Archivu německého písemnictví v Marbachu. Heidegger se u příležitosti jejich uložení vyjádřil, že mají být publikovány jako úplně poslední spisy souborného vydání. Do té doby měly být „dvojnásobně utajeny“ (říká von Herrmann). Nikomu do nich nemělo být umožněno nahlédnout ani je číst. Aby však zpoždění vzniklé snahou o vydávání dosud nezveřejněných svazků myšlení Martina Heideggera v náležité podobě nepoškodilo celý projekt, rozhodl se správce pozůstalosti v rozporu s tímto pokynem „Zápisky“ zveřejnit.
Je třeba se ptát, proč chtěl Heidegger nechat zveřejnit „Černé sešity“ až jako poslední svazky souborného vydání. Odpověď by bylo možno hledat v již známém publikačním zadání, podle kterého se pojednání o dějinách bytí měla objevit teprve po vydání všech přednášek. Neboť tyto přednášky, které sice o tom, co spisy o dějinách bytí obsahují, záměrně nemluví, nicméně připravují čtenáře na to, co je v nich jazykem nevhodným pro veřejnou přednášku řečeno.
Máme k dispozici třicet čtyři „Černé sešity“: čtrnáct sešitů s titulem „Úvahy“, devět nazvaných „Poznámky“, dva s označením „Čtyři sešity“, dvoje „Vigilae“, jedno „Notturno“, dvoje „Pokyny“ a čtyři „Předběžnosti“. Kromě toho byly nalezeny dva další sešity nazvané „Megiston“ a „Základní slova“. Zda a jak tyto dva sešity přináleží k „Černým sešitům“, zbývá ještě objasnit. Svazky 94 až 102 souborného vydání budou obsahovat třicet čtyři výše uvedené rukopisy. Sešity vznikaly v období více než čtyřiceti let. V prvním sešitě, který máme k dispozici, nazvaném „Pokyny x Úvahy (II) a Rady“ je na první straně uvedeno datum „říjen 1931“. V „Předběžnostech III“ se nalézá zmínka o semináři „Le Thor 1969“, což znamená, že sešit „Předběžnosti IV“ musel vzniknout počátkem sedmdesátých let. Chybí sešit „Pokyny x Úvahy (I), který musel vzniknout kolem roku 1930. Není jasné, kde se nalézá.
z doslovu Petera Trawnyho
Ukázky:
52 Pěstování vyšších a nejvyšších způsobů myšlení je to první – má přednost před veškerým pouhým sdělováním znalostí. Vysoký způsob myšlení a vznešenost existence – nevázané na třídu, povolání a stav! Může se ale v postavení rozvinout. Jak vypěstovat vysoký způsob myšlení? Trvalým tlakem určitého tázání spojeného s posláním; pevné rysy!
53 „Socialismus“: jako pouhé zalíbení v rovnostářství – jako přesila těch, kdo pouze stahují dolů – jako pouhé zajišťování obecného blaha – jako rozčleňující a odstupňované zavazování všech k jejich vlastnímu poslání podle jejich povahy [Leitung und Artung] – v celku lidu.
79 Rozhodující zůstává, zda duchovně dějinný rozmach a základní naladění jsou tak původní a zároveň tak jasné, že si vynutí tvořivou přeměnu pobytu –; a předpokladem toho je, že nacionální socialismus zůstane v boji, v pozici, kdy se musí prosazovat, nejenom „se šířit“, „růst“ a utvrzovat se. Kde se nachází nepřítel a jak je utvářený? Kam má směřovat útok? Jakými zbraněmi? Uvázne všechno ve stavu utvrzování dosaženého a jeho pouhého předčasného rozvíjení? Všimni si přehnaného zdůrazňování dosavadního boje, jako kdyby teď už byl u konce. Kdo se už jen utvrzuje, a přitom propadá pocitu naduté nadřazenosti, ten je nejméně imunní vůči nedostatku soudnosti, ten jednou bez výběru spolkne, a schválí všechno, s čím se předtím údajně bojovalo.
83 Socialistický povyk studentských spolků – nejhloupější romantika: vysedávání a chlastání s „dělníky“; exkurze a lelkování v továrnách – když člověk velmi dobře ví, že tam nikdy nebude po delší dobu pobývat, natož pracovat – to vše je stejně stupidní, jako kdyby sedlák v době orby, setí nebo sklizně vyrazil do universitního města a nechal se pozvat na studentskou pitku, aby dal najevo sounáležitost s lidem; mezitím jdou pole a úroda k čertu – nebo se pár žen udře k smrti – socialismus?! Když se tedy studenti čerta starého zajímají o výchovu k vědění; místo aby při přípravě na opravdovou vědu propojenou s věděním lidu podle tohoto vědění jednali a byli připraveni lidu pomáhat a společně budovat jeho dějinně-duchovní svět, aby si uchránili vkus před konečným zpustnutím v šosáctví, aby probudili a hájili skutečné potřeby – tím, že ve své prosté služebnosti budou vzorem, což ovšem vyžaduje dlouhou výchovu a pramení pouze z opravdového vyššího a vynikajícího vědění. Právě jakožto „student“ není dnešní student žádný nacionální socialista, nýbrž vyslovený šosák; protože ve výchově k vědění se utíká k nejlacinějšímu a nejprůměrnějšímu získávání „pokladu vědění“, který odněkud přebírá – bez vědoucího postoje, který by se mohl nazývat „socialistickým“ – tj. který by byl motivován odpovědností a zajištěn a připraven k jednání díky své skutečné výtečnosti. Tento „socialistický“ povyk je jen zástěrkou pro útěk před skutečným úkolem a vlastní neschopností.
288 Pokud jednoho dne alespoň těch několik málo postaví před oči poslednímu bohu bytí-tu jako místo okamžiku, v němž si bytj ještě jednou vyžádá k dílu a oběti jsoucno, zvrátí se konec dějin zpět k velikosti jejich počátku. Veškeré zamyšlení se proto musí zaměřit k jedinému: připravit těch několik málo – zprostředkovaně a velkými oklikami – v nichž se pravda bytj usebéře do tichého světla zdrženlivosti. Stále se zdá, jako by ti, kdo dějinám optimisticky slibují věčnost, ne-li dokonce něco víc, promýšleli dějiny více a silněji. A přece tak dějiny olupují o nejniternější bytnost jedinečnosti a nutně omezeného trvání. Upírají jim konec jako jedinečnost usebrání do toho, co je poslední. Očekávají něco od plytkosti onoho ‚a-tak-dále‘. Ale tato představa odpovídá jen přáním mas, které jedině takovýmto způsobem dovedou – a k zajištění své existence také musí – „myslet“ něco, co je přesahuje.
..................
překlad Ivan Chvatík
1.12.2023