Meziřádky Zdenko Pavelky - skandál Švédské akademie a jubilant Ladislav Fuks
Zdenko Pavelka
Další vhled do knižního světa, kurátorovaný literárním redaktorem a vydavatelem. Text zazněl v autorském podání v zářijové Víkendové příloze na stanici Český rozhlas - Vltava.
Novinářka Matilda Voss Gustavsson ve své knize Klub, v české verzi s podtitulem Sexuální skandál ve Švédské akademii, referuje o skandálu v Švédské akademii, která mimo ojiné uděluje Nobelovy ceny. Právě důkladná reportáž Matildy Voss Gustavsson v předním švédském deníku Dagens Nyheter v listopadu roku 2017 tu krizi ve Švédské akademii odstartovala. Osmnáct žen popsalo své neblahé zkušenosti s Jeanem-Claudem Arnaultem, manželem členky akademie, do té doby respektované básnířky Katariny Frostensonové. Osmnáct portrétů na titulní straně a čtyři dvojstrany uvnitř čísla. Odpoledne před tištěným vydáním pustila redakce tuhle třaskavou nálož na web. Manželé reagovali okamžitě, dožadovali se přijetí na pravidelném zasedání akademie, aby její členy informovali, kdo se za tou, podle nich snůškou lží skrývá. Akademici měli dost rozumu na to, aby toto setkání odmítli. Ale zároveň se rozdělili na ty, kdo pochopili vážnost případu, a na Arnaultovy obhájce. Podobně se rozdělila veřejnost, ani ne tak celonárodně, ale především elitní část, zejména ta spjatá s kulturou.
Pro pochopení tohoto průšvihu je nutné znát okolnosti. Arnault přišel do Švédska z Francie studovat fotografii a nepřehlédnutelně se na začátku sedmdesátých let vřadil do mladé stockholmské kulturně-společenské vrstvy. Šířil o sobě různé historky, například že musel kvůli svému angažmá v květnu 1968 z Francie uprchnout, že byl Godardovou pravou rukou, že pracoval pro Living Theatre a podobně. Švédi mu to polykali i s navijákem a Švédky Francouz přitahoval. Okouzlil Frostensonovou natolik, že ta od začátku akceptovala, že žije s nenapravitelným děvkařem. A on dokázal plně využít, že je manželem slavné poetky.
Jako fotograf se Arnault neprosadil, pustil se marně do filmu a pak také neúspěšně do operní režie. O operní divadlo se pokusil na začátku osmdesátých let ještě v Paříži, ale zmohl se jen na totální propadák. Vrátili se s Frostensonovou do Stockholmu a v roce 1989 konečně našli zlatou žílu. Otevřeli klub Forum, z něhož vytvořili prestižní kulturní centrum. Arnault byl šéfem a postupně se stal tím, čemu se u nás kdysi říkalo tak pěkně česky kulturtrégr. V Arnaultově švédském podání to bylo neformální mocenské postavení v kulturní sféře, které mu umožňovalo významně ovlivňovat, kdo z umělců dostane příležitost a kdo si třeba neškrtne. Když se Frostensonová v roce 1992 v pouhých devětatřiceti letech stala doživotní členkou osmnáctičlenné Švédské akademie, nemohlo tuhle dvojici nic zastavit. Arnaultovo neurvale machistické chování k ženám bylo jednou stranou téhle falešné mince. Prostřednictvím svého prestižního klubu fakticky tihle dva ovládli vrcholný švédský kulturní provoz, včetně doplňování členů akademie. Kromě jiného také vykládali, jak Forum udržují z vlastních peněz, ve skutečnosti dostávali z různých veřejných zdrojů každoročně kolem jednoho milionu švédských korun a z akademie díky Frostensonové další pravidelné statisícové příspěvky. Za výtvarná díla prodaná prostřednictvím klubové galerie se autoři dohodnutých podílů nedočkali, některé artefakty jednoduše zmizely a tvůrci je raději oželeli, než by šli s Arnaultem a Frostensonovou do sporu. Když se někdo pokusil s tím něco dělat nebo vystoupit na veřejnosti, narazil na zeď Arnaultových příznivců. Právě tohle trápí Matildu Voss Gustavsson nejvíc – uvědomuje si velmi dobře, že nejde jen o Arnaulta, ale že je to obrovské selhání prostředí, které tomuhle násilnickému psychopatovi umožňovalo pohodlný život. Kniha Klub je svědectvím o selhání velké části švédské kulturní elity.
A proč mohla tak fatálně selhat Švédská akademie, která má ve svém znaku vepsáno „Snille och snak“, tedy „Nadání a vkus“?
Zaprvé volba členů akademie je doživotní a nebylo možné ji ani opustit. To se změnilo až po skandálu, i když předtím už někteří členové akademie rezignovali fakticky. V roce 1989 se tři akademici přestali účastnit schůzí na protest proti tomu, že akademie odmítla vyjádřit podporu Salmanu Rushdiemu, když nad ním ajatolláh Chomejní vyhlásil fatvu, tedy rozsudek smrti. Pravidla nezměnila samozřejmě samotná akademie, ale její zřizovatel, tedy král Carl Gustaf.
Frostensonová nechtěla rezignovat ani po skandálu a podporovali ji i někteří členové akademie. Nakonec ale přece jen k rezignaci svolila, ovšem na oplátku si vyžádala od akademie ponechání služebního bytu a měsíční rentu třináct tisíc švédských korun, v současném kurzu asi 26 000 korun českých.
Zadruhé, a to byl systémový problém, se Švédská akademie nemusela z ničeho nikomu zpovídat. Nikdo neviděl do jejích financí ani do jejích rozhodnutí. To všechno bylo tajné. Takhle Matilda Voss Gustavsson popisuje, jak to tam chodilo: Členové jsou vázáni slibem mlčenlivosti. O ceny a stipendia Švédské akademie se nelze ucházet, lze je pouze obdržet. Jejich udělení navíc akademie nemusí před veřejností jakkoli zdůvodňovat. Stejně tak ani spisovatelé, kteří se navzdory dlouhé a úspěšné kariéře finanční podpory nikdy nedočkají, nemají možnost žádat o vysvětlení.
Také tohle se změnilo a na webových stránkách svenskaakademien.se najdete počínaje rokem 2018 osmdesáti až stostránkové výroční zprávy. V roce 2019 zveřejnila Švédská akademie poprvé ve své historii účetní uzávěrku, z níž vyplývá, že ke konci roku 2018 vlastnila finanční aktiva v hodnotě v přepočtu 3 miliardy 750 milionů českých korun. S tímto jměním může nakládat, tedy přesněji akademici můžou nakládat, jak sami uznají za vhodné. Za působení Frostensonové nejenže akademie vyplácela podporu klubu Forum, ale Arnaulta ustanovila správcem pařížského bytu, který měl sloužit pouze členům akademie. Uživatelem byl pak prakticky právě jen Arnault.
Matilda Voss Gustavsson uzavírá své vyprávění na konci roku 2018, kdy byl Arnault odsouzen za dvě prokázaná a nepromlčená znásilnění (z oněch osmnácti případů) na dva a půl roku nepodmíněně a k pokutě 215 000 švédských korun. Arnault se odvolal, ale Nejvyšší soud v květnu 2019 rozsudek potvrdil. Na podzim téhož roku Švédská akademie udělila Nobelovy ceny dvě, tedy za rok 2018 a 2019. Zdálo by se, že se všechno v dobré obrátilo. Jenže to by byla moc krásná literatura. Dodnes je členem Švédské akademie zuřivý Arnaultův obránce, literární historik a kritik Horace Engdahl, který doslova vyštval tehdejší tajemnici Saru Daniusovou z akademie, protože ta vzala Arnaultův případ vážně a odmítla jej zamést pod koberec. A tak k téhle historii patří také otázka, jestli se změnilo prostředí, které umožnilo vykvést jedovaté kytce jménem Jean-Claude Arnault. Ten byl v květnu 2020 podmínečně z vězení propuštěn.
Knihu Matildy Voss Gustavsson Klub. Sexuální skandál ve Švédské akademii vydalo v překladu Martina Škapy slovenské nakladatelství Absynt v české řadě edice Prokletí reportéři.
Nakonec aspoň dobrou zprávu z domova. Ještě celý říjen můžete navštívit výstavu v pražském letohrádku Hvězda věnovanou jednomu z nejoriginálnějších českých spisovatelů ke stému výročí jeho narození. Výstava se jmenuje Protisvěty Ladislava Fukse a stejný titul nese publikace vydaná při té příležitosti Památníkem národního písemnictví/Muzeem literatury. Knihu připravili Michaela Kuthanová a Ladislav Šerý a koncipovali ji jako živou čítanku s bohatým obrazovým doprovodem. Úvodní studie Erika Gilka se řadí k zatím nemnoha poctivým portrétům mimořádného literáta. Dovolím si přidat osobní vzpomínku. Ladislav Fuks byl v protikladu ke své reputaci autora famózně silných próz v osobním životě velice jemným člověkem a bytostí nesmírně křehkou. Zároveň přitom ale toužil po společnosti a přátelská setkání pro něj byla doslova živou vodou. Výstava ve Hvězdě i kniha Protisvěty Ladislava Fukse jsou sice pozdní, ale záslužnou a vydařenou poctou.
7.11.2023
