Třetina boxera je tělo, dvě třetiny mysl a vůle
nakl. Argo
Vilém (Vilda) Jakš (1910, Bratčice u Brna – 21. srpna 1943, Biskajský záliv) byl český boxer, několikanásobný mistr Československa a vicemistr světa z roku 1935. V letech 1940–1943 byl příslušníkem československého letectva ve Francii a Velké Británii, zahynul po sestřelu německými stíhači. Velmi volně se jeho životem nechal v roce 1986 inspirovat Jaroslav Soukup v Pěstech ve tmě s Markem Vašutem v hlavní roli.
Kapitola první
Cesta ke slávě začíná v Lucerně 8. ledna 1935, Lucerna, Praha;
Vilda Jakš vs. Karl Neubauer (66 zápasů v profi ringu, 33 vítězství, 15 porážek, 18 remíz)
„Od sebe, break, break!“ křičí trochu pisklavým hlasem ringový soudce Willy Hofrichter a rozhazuje rukama, jako kdyby odháněl otravného komára. „Od sebe!“ „Polib nám šos!“ „Co je to za komedii?!“ Výkřiky z řad obecenstva nabírají na hlasitosti, na četnosti a vzápětí i na peprnosti. „Polib nám prdel, sudí! Co to děláš? Co je to za komedii?!“ „Od sebe!“ křičí sudí na rohovníky z bezprostřední blízkosti. „Distanc! Boxuj na distanc, Vildo!“ řvou diváci v předních řadách. „Nepouštěj si ho k tělu!“
Vilda se poslušně snaží vymanit z Neubauerova sevření, ale vzápětí dostane krátkým švihem do levého boku. Obecenstvo opět křičí a píská. Vilda odskočí od protivníka a podívá se na sudího. Sudí nic. Sudí nereaguje. Neubauerův úder po přerušení ale vidět musel, ne? Není přece slepej?! „Zab ho, Vildo! Dištanc, udržuj si od něj dištanc!“ „Co je to za vola, ten sudí!“ Obecenstvo je rozpálené. A není to ani tak způsobené dramatickým utkáním jako chybami a zvláštním chováním ringového sudího. „Jděte k šípku! Do prdele ať jdou!“ Gong. Konec třetího kola.
Vilda se vrací do svého rohu. Není unavený, nedostal ani mnoho tvrdých ran. Nespouští oči ze sudího. „Musíš si od toho Rakušáka držet dištanc.“ Jenda Heřmánek, jeho šéfsekundant, mu otírá obličej, rychle masíruje svaly na nohou. Mezi jednotlivými koly je přestávka minutu, není čas vlastně na nic. „Nesmíš s ním bojovat na tělo, musíš bejt od něj dál.“ Jenda Heřmánek byl slavný amatérský boxer, skvěle boxoval i na olympiádě v roce 1928 v Amsterdamu, kde ho jen zákulisní intriky a podivné chování soudců zastavily od získání cenného kovu. V profi ringu boxoval jen pět mačů s vyrovnanou bilancí dvou vítězství, dvou proher a jedné remízy.
Vilda neodpovídá. Jako kdyby to nevěděl, že musí od bývalého rakouského mistra střední váhy být dál. Mlátit ho z dištance, odtančit. Jenže Neubauer je pořád u něj, pořád ho drží. Škoda, že neprošel požadavek boxovat s tvrdými bandážemi a čtyřuncovými rukavicemi. Těmi by už poslal Neubauera k zemi. Mají měkké bandáže a šestiuncové rukavice, holt to bude trvat déle. Gong oznamuje začátek čtvrtého kola. „Jdi po něm, Vildo, tvrdě, zapomeň na bolest, žádná bolest neexistuje.“
Vilda trenérovy rady poslouchá. Chce zůstat daleko od Neubauerových silných rukou. Odstepovat stranou, vrazit Neubauerovi dva direkty, vyhnout se jeho zvedáku, dva rychlé krátké kroky stranou… „Drží! Už zase Vildu drží! Sudí, to nevidíš?!“ Obvykle není Vilda schopen během mače vnímat publikum. Snad jen jako jednolitou hlasitou masu, jako hmotu bez tváře. Dnes je to ale jinak. Dnes slyší každou větu návštěvníků Lucerny. Když bleskne očima mimo provazy ringu, zaznamená i jejich obličeje. Nespokojené. Vzteklé. Vadí mu, že o divácích tolik ví, nedovolí mu soustředit se na boj. Manažer Krassowski ho do telefonu nabádal, aby boxoval opatrně, a to se snaží, nesmí se zranit. Ale… tohle? 1„Drží! Už ho zase drží!“ křik z hlediště. „Sudí, zatraceně!“ „Pusť mě, sakra,“ vrčí Vilda a snaží se v klinči Neubauera párkrát praštit, ale nemá prostor k rozmáchnutí. Co dělá rozhodčí? Proč je nechá zaklesnuté tak dlouho? Neubauer Vildu pustí a v pohybu směrem od něj ho dvakrát slušně udeří na bradu. Vilda zakolísá v kolenou. Diváci řvou.
.................
26.9.2023