Uprostřed dějů míhají se obrysy lidských bytostí

nakl. Odeon

V drásavé snaze dobrat se podstaty věcí se ukazuje, že vše se v neústupném rytmu opakuje a v tomto šíleném tanci, který se marně snaží zkrotit a ovládnout matematicky přísná logika znamének a znaků, se jen střídají obrysy lidských bytostí. Irena Šťastná (1978) vydala svoji sedmou sbírku poezie Žena ve tvaru sklenice.

Na poetice ostravské básnířky Ireny Šťastné každý čtenář či literární kritik oceňuje něco jiného. Výběr literárních prostředků, které autorka využívá v textech, je totiž široký. Z jejích veršů se dá odečíst, že tvoří spontánně a nadoraz. A hlavně odvážně. Nepodbízí se, nesnaží se být srozumitelná takzvaně „na první dobrou“ a klidně nechá čtenáře v básni bezradně tápat. Nekalkuluje, spíš pracuje se samotným „tajemstvím poezie“.

Ivan Motýl

Ukázky:

Dávné léto

Zalykal nás srpen v modrých šatech.

Při hledání potoka byly mraky úzké

jako kosti mláďat.

 

Dny měly jen lýko a jemně bílá vlákna.

Tryskáče snad už zatínaly drápy.

Ale velmi daleko i vysoko.

 

Do zad jsme si tiskli kůru borovic.

Pryskyřice tekla a významně čpěla

nad vším jako zteplalý dobrotivý bůh.

 

Deprese

Do otupění spát.

Sledovat strop

světla závěsy

jejich strukturu.

 

Rozměr dne

i noci se zadírá

o hodinovou ručičku.

 

Jen samota tě opře

o desku stolu

a narychlo

strhne sukni.

 

Jejich únorová mobilizace

Muž se špinavými botami obtěžkán smutkem

a brzkým prachem na šatech. Bude k nesundání.

 

Jeho žena předčasně šediví dohání jej

zatímco on míří přímočaře do tubusu smrti.

 

Hra na oddanost vytváří mladou ženu

ve starém obalu. Oba jsou v okamžiku

posledního obejmutí kamenolomem.

27.7.2023