Kvarteto novinek z Arga

nakl. Argo

Ve chvíli, kdy Argo publikuje svůj nový edičák na druhé pololetí roku 2023, vydává v červnu pochopitelně knihy z edičáku předchozího. Tady je pestré kvarteto novinek s oblíbeným rozptylem "pro každého něco".

Nový edičák ARGO ČERVENEC - PROSINEC 2023 TADY

Jenny Colganová: Pět set mil od tebe

Lissa nikdy nežila na malém městě, Cormac zase v tom velkém strávil do té doby maximálně jeden den. Změna by jim oběma mohla prospět. Cormac je však ve velkoměstě ztracený. I energická Lissa si jen těžko zvyká na život na venkově.

Lissa pracovala jako terénní zdravotní sestra praktického lékaře. Dohlížela na pacienty propuštěné z nemocnice, kteří nezvládali docházet do ordinace, s nadějí, že se z nich nestanou pacienti znovu přijatí. Nebo, jak říkala, když se nechala unést cynismem, dělala z poloviny práci, kterou dřív dělávaly komunitní zdravotní sestry, než jim zkrouhli rozpočet, a z druhé poloviny práci příslušející obvoďákům, kdyby tedy laskavě zvedli zadek z ordinace. Jakožto sestra vyškolená původně pro pohotovost svou práci milovala – hrozilo při ní míň zvratků ze strany opilců než při nehodách – obzvláště ve chvílích, kdy od někoho dostala čokoládu. V případě paní Marksové si však nedělala bůhvíjaké naděje.

„Vy taky nejste zrovna štíhlá, poslyšte,“ prohlásila paní Marksová. „Mluvíte jak moje máma,“ namítla Lissa, která baculatou postavu podědila po své matce, k jejich vyřčenému i nevyřčenému zklamání. „Tak si ji vezměte,“ zabrblala paní Marksová. Lissa udělala obličej. „Hořkou čokoládu nemám ráda,“ namítla. Ale stejně si ji vzala. „Prosím,“ zkusila to ještě jednou, „prosím, byla bych hrozně nerada, kdyby vás zase hospitalizovali. Příště už byste mohla přijít o nohu. Vážně.“ Paní Marksová na oplátku vzdychla a ukázala na starý trojdílný hnědý gauč. Lissa zajela rukama za opěrky a za každou z nich našla tabulku čokolády. „Odnesu je do potravinové banky,“ navrhla. „Mám je od vás odkoupit?“ Paní Marksová máchla rukou. „Ne,“ dodala, „ale jestli mě zase odvezou, budete za to moct vy.“ „Dojednáno,“ řekla Lissa.

Miloš Zapletal: Leoš Janáček a pozdní obrození na Moravě

Autor klade důraz na uvádění a kritickou recepci Janáčkovy rané umělecké činnosti, a to nejen skladatelské, ale i dirigentské a sbormistrovské, klavíristické aj. Zmíněnou problematiku sleduje především s ohledem na kulturní a sociálně-emancipační snahy českého národa v Brně a na Moravě. Kniha je vyústěním Zapletalova dlouhodobého badatelského zájmu o dějiny hudební kultury na Moravě.

Christophe Blain, Jean-Marc Jancovici: Svět bez konce

Setkání významného autora komiksů s významným odborníkem na energetickou problematiku a dopad klimatu vyústilo v tento projekt se zjevnou potřebou svědčit o tématech, která se týkají nás všech. Inteligentní, průzračné. Tato kniha vysvětluje hluboké změny, které naše planeta v současné době zažívá a důsledky (již pozorované), které tyto radikální změny znamenají.
Jean-Marc Jancovici podporuje svou pozoruhodně dobře vyargumentovanou vizi tím, že klade otázku energetiky a změny klimatu do středu svého uvažování a zároveň evokuje ekonomické (je závod o růst za každou cenu pastí?), ekologické a společenské otázky. Toto osvícené svědectví je vzácné, fascinující a vybízí k zamyšlení nad někdy kontroverzními tématy, zejména nad transformací energetiky.

Eva Papoušková, Galina Miklínová: Dnes nepůjdeš do školy
Začíná školní rok. Na brněnském Staráku zasednou v první třídě do jedné lavice dvě holky. Obě se jmenují Eva. Černovlasá miluje apačského náčelníka Vinnetoua, zrzka zase Pipi Dlouhou punčochu. A přesně tak si začnou říkat: Vinnetou a Pipi. Jejich nová jména voní dobrodružstvími, která přebijí i normalizační šeď kolem. Píšou se totiž sedmdesátá léta minulého století, „těžkej totáč“. Ve škole se nesmí říkat, co se říká doma. Ví to i jejich spolužák a kamarád Karel, který tajně miluje Pipi. Všichni tři vyrážejí na výpravy, v nichž jde o čest i slávu, o záchranu indiánů i koní. Vydávají noviny Rudý šíp a říkají v nich pravdu. Bojují s učitelkou, která má nervy nadranc, s třídním sígrem i se školníkem. Trojice tuší, že největší sílu mají sny a láska. Přetrvají, i když vás rozdělí oceán…

Když něco nechápala, zavřela oči a zkusila si představit, že loví ryby v bystřině u tábora Apačů. Krátce předtím, než měla jít poprvé do školy společně s kamarádkou Danou z bytovek, tou, co měla hnědé flíčky na zubech, se stalo něco nepochopitelného. Dana zmizela. Eva zvonila dole u vchodu do domu na jejich zvonek a nikdo neodpovídal. Myslela, že zvonek nezvoní, vyjela výtahem do čtvrtého patra a klepala na dveře, ale nic se neozvalo. Šla z bytovek zase domů a ptala se mámy, jenže ta neměla čas. Nikdo jí nebyl schopen říct, kde Dana je. Jednoho dne potkala Danina tátu. Nevšímavě ji minul a zrychlil. Rozběhla se za ním. Dokázala ho dohnat. Když se ho odvážně zeptala, kde je Dana, jen cukl očima a přešel na druhou stranu silnice bez jakékoliv odpovědi. Jako by Dana nikdy nebyla, jako by nebyly s Evou kamarádky. Copak se jí to všechno, co spolu zažily, zdálo? Toho večera jí doma oznámili, že půjde do první třídy někam jinam, do města. Šla do svého pokoje a zavřela oči. Obklopil ji chlad z neznáma a představa vody po kolena. Stála v divoké bystřině a lukem s šípy se snažila trefit blyštivá těla zvláštních ryb. Unikaly jí všechny.

13.6.2023