Koneckonců i výpadek elektrického generátoru se může stát příležitostí k meditaci či hlubokému zamyšlení...

Luboš Snížek

Pro buddhistu Garyho Snydera (1930) je nature – příroda, přirozenost – mnohem víc, než si obyčejně s tímto pojmem spojujeme – jsme to my, stromy i ptáci, krajina, ale stejně tak i stroje, tahače klád či generátory nebo počítače, věci, které se dnes s Přírodou tak či onak vzájemně ovlivňují. Podle básníka by bylo chybou ignorovat je i v poezii. K přírodě a přirozenosti ale také patří i rození a umírání...Česky vychází jeho prý poslední sbírka Tenhle okamžik v překladu Luboše Snížka.

Ukázka:

Amerického básníka, esejistu, překladatele, environmentalistu a hlubinného ekologa Garyho Snydera není třeba představovat. Čeští čtenáři jej znají již od konce 60. let ze Zábranovy a Marešovy antologie Obeznámeni s nocí (1967), někteří jej mají spojeni s Japhym Ryderem, hlavní postavou románu Dharmoví tuláci Jacka Kerouaka.

Pro své přátelství s Kerouakem, Allenem Ginsbergem a dalšími bývá poněkud vágně přiřazován k beat generation. Spolu s Ginsbergem, Timothym Learym a Alanem W. Wattsem patřil mezi přední osobnosti kontrakulturního dění 60. let v USA.

Mezi klasiky americké literatury 20. století se zapsal jako autor velmi podnětných esejistických knih (Zemědům, Praxe divočiny, Místo v prostoru), jejichž hlavním tématem je vztah divoké přírody a lidské duše a hledání možností, jak skloubit moderní technologie a současný způsob života s ekologickým přístupem k místu, kde žijeme. Praxe divočiny (The Practice of the Wild, 1990, č. Maťa 1999) je řazena mezi nejvlivnější knihy posledních 50 let.

Za sbírku Želví ostrov (Turtle Island) obdržel v roce 1975 Pulitzerovu cenu, za sbírku Topůrka (Axe Handles) v roce 1984 Národní knižní cenu, v roce 1997 pak Bollingenovu cenu za poezii. Básnický opus Hory a řeky bez konce (Mountains and Rivers Without End, 1996, č. Maťa 2007) bývá považován za jednu z nejvýznamnějších dlouhých básní americké literatury vůbec. Ta přitom „navazuje“ na jednu z jeho prvních sbírek, na Mýty a texty (Myths & Texts, 1960, č. Maťa 2020), dříve poněkud opomíjenou, dnes však kladenou do jedné roviny se základními díly angloamerického modernismu: Eliotovou Pustinou, Poundovými Cantos a Williamsovým Patersonem.

Sbírka Tento okamžik je nyní devátou knihou, která Garymu Snyderovi v češtině vychází. V originálu vyšla v roce 2015 a stejně jako Snyderova předchozí sbírka Nebezpečí na vrcholcích (Danger on Peaks, 2010, č. Za tratí 2010) přináší mix stylů a žánrů, časových rovin a míst, jež spojuje rozjímání nad přírodou, mýtem, historií a „teď“.

***

Autor sbírku označuje jako svou poslední: „Trvalo mi deset let, než jsem získal pocit, že už je tak akorát. Samozřejmě že píšu dál, ale nemyslím, že by z toho byla další kniha.“

Jistě, ve sbírce jsou básně, které bychom od básníka mohli očekávat. Jako starý šaman nás, své učedníky, vede k poznání celku na základě vnímání zdánlivých maličkostí. Ale stejně jako kojot z indiánských příběhů stále dokáže překvapit.

Gary Snyder předkládá k úvaze, co si vlastně máme pod výrazem příroda představit? Pro ekologa Snydera je nature – příroda, přirozenost – mnohem víc, než si obyčejně s tímto pojmem spojujeme – jsme to my, stromy i ptáci, krajina, ale stejně tak i stroje, tahače klád či generátory nebo počítače, věci, které se dnes s Přírodou tak či onak vzájemně ovlivňují. Podle básníka by bylo tedy chybou ignorovat je i v poezii.

Koneckonců i výpadek elektrického generátoru se může stát příležitostí k meditaci či hlubokému zamyšlení, což ovšem neznamená nepřítomnost ironie, potměšilého humoru a požitku z vyprávění.

Sbírka Tento okamžik je z velké části vírem pocitů a vzpomínek, básně se ohlížejí do blízké či hodně vzdálené minulosti, jsou o ztrátách a o samotě, o pomíjivosti. Jsou o životě a jeho kráse, ale též – a víc než v předchozích dílech i o jeho temnější stránce – o smrti.

Gary Snyder je buddhista. A tak všechny bytosti – hory a řeky, skály, stromy, zvířata, ptáci, ryby i lidé – jsou jen křehké jednotlivosti, jež se zjevují v tomto okamžiku a vydávají se na dlouhou proměnlivou cestu, která se zdá začínat před zrozením a pokračuje i dlouho po smrti. I my sami, jakkoliv přítomní v tomto okamžiku, se staneme „dávnem“.

Básně v této sbírce opisují kruh.

V rozhovoru „National Treasure: Gary Snyder“ v časopise Lion´s Roar z 8. května 2020 autora zpovídal Sean Elder:

„Také jste řekl, že vlastně nevíte, jestli se vám sbírka This Present Moment líbí. Už jste si na ni udělal názor?“

„Její síla spočívá v tom, že jsem ji nechal být nedokonalou. [Smích.] Tomuhle se učím. Japonci říkají: Nedokonalé je nejlepší. To je jedno z jejich rčení o estetice. Rozhodl jsem se, že ji nebudu nijak sešněrovávat, a to důsledně. Jsou tam věci, o kterých nevím, co si o nich mám myslet. Ale lidem se to líbí; to vidím.“

***

Gary Snyder žije od 70. let 20. století ve vlastnoručně postaveném domu v kopcích severokalifornské Sierry Nevady. S pomocí svých dvou synů, Kaie a Gena, a své bývalé manželky Masy Uehary se stará o místo pro svou větší rodinu, a pokud píše, pak se ohlíží zpět – s nadhledem a smířeností. Dnes již příliš necestuje. Na YouTube je možné dohledat podnětné rozhovory, které natáčí s čínskoamerickou básnířkou, spisovatelkou, fotografkou a performerkou Wang Ping (1957).

České a moravské kraje navštívil Gary Snyder dvakrát – v r. 1998 a 2007. V jednom e-mailu překladateli zavzpomínal: „Česko bylo mým oblíbeným místem v Evropě. Kdybych měl ještě jeden život, přešel bych hory až k pobřeží Černého moře…. Ze všech míst, která jsem za ta léta se svým synem Genem navštívil, vyčnívá Česká republika svou čistotou a zdravím.“

l.bosch, červenec 2022

 

27.3.2023