Zvedni telefon, nebo tvoje holčička zemře...
nakl. Cosmopolis
Milovníkům kriminálek není třeba detektiva Josie Quinnovou speciálně představovat. V tichém pláči je unesena z kolotoče v dentonském městském parku sedmiletá Lucy Rossová. Intuice Josii napovídá, že Lucyiny rodiče jí neříkají celou pravdu, ale něco jí stále brání v tom, aby pronikla do případu hlouběji. A do toho občas zazvoní telefon - a to znamená, že přibude další oběť, která má s rodinou nějaký vztah.
KAPITOLA 2
Křik malého Harrise Quinna se nesl přes dětské hřiště dentonského parku a rval Josii uši. Když se za ním hnala od houpaček ke klouzačce, rozhlédla se kolem, jestli některého z dospělých hlasité projevy radosti neobtěžují, ale nikdo je ani nezaznamenal. Všichni se podobně jako ona soustředili na vlastní děti, které rychle pobíhaly sem a tam a vzrušeně volaly. „Mami! Dívej se na mě!“ „Nechytíš mě!“ „Já chci na houpačku!“ Josie následovala Harrise k prolézačce uprostřed hřiště. Měla tvar hradu s dlouhým zakřiveným mostem, který vedl od nízkých schůdků k velké skluzavce na protější straně. Harris vyšplhal po schůdcích a rozběhl se přes most. „Opatrně,“ zavolala za ním Josie, ale už stál nahoře na klouzačce. Rozběhla se a jen o vlásek minula dvě batolata. Než stačil Harris vyletět z lesklého konce skluzavky a přistát v hlíně, popadla ho ve vzduchu do náruče a chlapeček zavýskl. „JoJo!“ Dala mu pusu na temeno hlavy, ale už se jí snažil vykroutit. „JoJo, dolů! Ještě!“
Zdráhavě ho postavila na zem a dívala se, jak běží zpátky ke schůdkům. Řekla si, že nejlepší bude zůstat na konci klouzačky, aby ho mohla znovu chytit. Když se dostal na most, na pár vteřin jí zmizel z dohledu. Srdce jí v hrudníku prudce bušilo, dokud nahoře na klouzačce nezahlédla záblesk jeho světlých vlasů a jasně modré tričko s dinosaurem. Sedl si a odstrčil se, jenže v tu chvíli se před Josii natlačila nějaká holčička a začala po klouzačce šplhat nahoru. V duchu už viděla katastrofální srážku, ke které se schylovalo. Soudě podle vzrůstu muselo holčičce být šest nebo sedm let, protože byla skoro dvakrát větší než Harris. Měla na sobě bílé tenisky, modré legíny a třpytivé růžové tričko s jednorožcem. Na zádech si nesla batůžek ve tvaru motýla. Pískové vlasy podobné hedvábným vláknům kukuřice měla lehce svázané do volného, nyní už trochu rozcuchaného culíku. Josie otevřela ústa, aby holčičce řekla, že nemá lézt po klouzačce nahoru, nebo aby zarazila Harrise, aby se nepouštěl dolů, ale slova jí uvízla v hrdle. Rychle se přesunula blíž a natáhla ruce, aby Harrise chytila dřív, než do motýlí holčičky přímo narazí. Na druhé straně klouzačky se najednou objevila žena. „Lucy,“ oslovila děvče důrazně, „víš, že takhle nahoru na klouzačku nemáš lézt. Pojď dolů, než se někomu něco stane.“
Malá Lucy šplhala dál nahoru, ale žena natáhla ruku a pevně ji stiskla za paži, takže ji zastavila. „Lucy, podívej se na mě. Co jsem říkala?“ Lucy ztuhla a podívala se na ženu. Josie okamžitě viděla, jak jsou si podobné. Stejný srdcovitý tvar obličeje, světle modré oči s fialovým nádechem a úzký nos decentně rozšířený u nosních dírek. Žena měla vlasy možná o dva odstíny tmavší než holčička, ale zcela jistě šlo o matku s dcerou. Lucy se kousla do spodního rtu, uvolnila prsty, kterými svírala strany klouzačky, a po břiše začala pomalu sjíždět, přičemž si pomáhala hubenýma rukama i nohama. „Promiň, mami,“ zamumlala. Jakmile se ocitla dole, matka ji vzala za ruku a odtáhla ji z cesty Harrisovi, který o pár vteřin později sklouzl dolů. Josie ho rychle vzala do náruče a pevně ho tiskla k sobě, ačkoli se kroutil a chtěl se z jejího sevření vymanit. Lucyina matka se setkala s Josiiným pohledem a usmála se. „Omlouvám se.“ „Nic se neděje. Jsem jen ráda, že se nikomu nic nestalo.“ Žena se zasmála. „Koho by napadlo, že dětské hřiště může být tak nebezpečné, viďte?“ „Přesně tak,“ přitakala Josie. Pravdou bylo, že když vzala Harrise na hřiště, zkrátila si život o pár let. Existovalo příliš mnoho možností, kde mohl zakopnout a praštit se do hlavy, spadnout a zlomit si nějakou kost, případně ho mohlo nechtěně zranit jiné dítě, které běželo příliš rychle nebo lezlo na klouzačku špatným směrem. „Kolik mu je?“ zeptala se žena, kterou už Lucy tahala za ruku a snažila se ji odvést do jiné části hřiště. „Dva. Skoro tři.“ Žena se posmutněle usmála. „Vzpomínám si, když té mojí byly dva. Je to skvělý věk.“ „Ale on není...“ Josie se chystala vysvětlit, že není Harrisova matka, že ho jen hlídá přítelkyni, ale Lucy zakňourala: „Mami! Já chci na kolotoč!“
Harris se přestal v Josiině náruči vrtět. „Já taky! JoJo, ještě koně!“ Josie si ho přesunula z jedné paže na druhou. „Už zase? Vždyť jsme jeli už třikrát.“ Jenom z té představy se jí zvedl žaludek. Více než týden měla pocit, že jí docházejí síly, a tři jízdy na kolotoči rozhodně ničemu nepomohly. „Ma-ami.“ Lucy táhla matku od klouzačky na opačný konec hřiště, kam před několika týdny nainstalovali díky machinacím starostky nový nablýskaný kolotoč. Zábavní park v jiném okrese přestal fungovat a starostka Tara Charlestonová viděla příležitost „vylepšit krásný veřejný park v Dentonu“, jak se sama vyjádřila, když přesvědčila městskou radu, aby vynaložila přehnanou částku na demontáž kolotoče, jeho převoz do Dentonu a opětovné smontování v městském parku. Město alespoň ušetřilo peníze tím, že ho nechalo zrestaurovat studenty umění z dentonské univerzity. Nyní zářil v odpoledním slunci jasnými karnevalovými barvami, točil se dokola a koně se zvedali a klesali v rytmu rozjařené hudby. Josii se jen stačilo na kolotoč podívat a chtělo se jí zvracet. „JoJo, prosím,“ zkusil to Harris znovu a zavrtěl se jí v náručí. Než se mu to mohla pokusit vymluvit, ozval se mužský hlas: „Vy jste Josie Quinnová.“
Lucy a její matka se zastavily, otočily se a sledovaly muže, který přistoupil zezadu k Josii a natáhl k ní ruku. Josie ho viděla v parku, když s Harrisem přišli. Kroužil po obvodu dětského hřiště a mluvil do mobilu. Byl štíhlý, opálený a s vlasy barvy soli a pepře. V modré polokošili, khaki šortkách a mokasínech vypadal, jako by se vypravil spíš na golf než na dětské hřiště, ale počasí na konci dubna bylo dostatečně teplé na to, aby mu stačilo lehké oblečení. „Colin Ross,“ představil se a ruku stále držel napřaženou. Josie si posunula Harrise v náručí, aby si s ním mohla potřást rukou. Lucy s matkou přistoupily blíž. Lucyina matka sklouzla pohledem z Colina na Josii a zpět. „Coline, ty tu paní znáš?“ Otočil se k ní a usmál se. „Amy, ty ji nepoznáváš ze zpráv?“ Josie cítila napětí mezi lopatkami. Jako detektiv dentonského policejního oddělení vyřešila několik velmi šokujících případů ve státě, z nichž se mnohé dostaly do celostátního zpravodajství. Jenže na svoji popularitu si stále ještě nezvykla. Nebo na to, že je známá.
9.3.2023
