Vokno do druhé kultury
nakl. Pulchra
Za jeden z největších zločinů současného establishmentu považuji informační blokádu, kterou obklopuje mladé lidi - Magor. To stálo jako předznamení v prvním čísle undergroundového samizdatového časopisu Vokno, které vyšlo v roce 1979. Teď vychází první ze tří publikací, které přinesou všech patnáct v ilegalitě vyšlých čísel se současnými doprovodnými texty. Vokno je totiž legenda svobody, kterou si odvážní nedali vzít ani totalitou.
Prvních pět čísel Vokna vyšlo takto: č. 1 v červenci 1979; č. 2 v prosinci 1979; č. 3 v červenci 1980; č. 4 v lednu 1981; č. 5 v září 1981 (č. 6 nevyšlo, přípravné materiály k němu zabavila StB, následovalo č. 7 z jara 1985). Soupisy obsahů prvních pěti čísel vyšly ex post až v č. 10 Vokna v létě 1986.
Hlavním, tak říkajíc „výkonným“ redaktorem Vokna byl po celou dobu jeho samizdatové existence František „Čuňas“ Stárek, na redakci, ale také na výrobě prvních pěti čísel se podíleli Karel „Kocour“ Havelka, Miroslav Skalický, Marcela Stárková, Jan „Íč“ Hric, Vendelín Laurenčík a Milan Hýbek a na výběru textů vhodných pro Vokno měl tehdy značný podíl I. M. Jirous.
Prvních pět čísel Vokna bylo koncipováno monotematicky: č. 1 – hudba; č. 2 – výtvarné umění; č. 3 – literatura; č. 4 – akční umění; č. 5 – film (v nevydaném 6. čísle mělo být hlavním tématem divadlo). Šlo ovšem jen o „dominantní témata“, takže v každém z prvních pěti čísel je rovněž zastoupena literatura, publicistika, v každém jsou výtvarné, fotografické přílohy aj.
Náklad prvních pěti čísel se pohyboval v rozmezí 100–180 výtisků; tištěny ormigem; rozsah 60 až 100 stran. Výtisky Vokna se prodávaly až do 5. čísla za 20 Kčs, pozdější za 50 Kčs.
..............
V prvních pěti číslech Vokna co do rozsahu převládá aktuální publicistika (recenze, ohlasy), případně esejistika, literární, hudební, výtvarná kritika, z níž zřejmě to nejcennější pochází z pera I. M. Jirouse, Jiřího Němce a Věry Jirousové.
Literaturou v užším slova smyslu, tedy verši či prózou, jsou zde zastoupeni hlavně autoři, kteří si již na konci sedmdesátých let získali alespoň v undergroundové komunitě jisté renomé, několikrát např. Pavel Zajíček: ve 2. čísle je jeho básnický cyklus pro hudební pásmo DG 307 Dar stínum; ve 3. čísle básnický cyklus pro hudební pásmo DG 307 Pták utrženej ze řetězu zdivočel a uletěl... a v 5. čísle úryvek z jeho Mařenické knihy – pod titulem Mařenickej stařec jakožto podkladu scénáře k nerealizovanému filmu.
Dále Josef Vondruška: v 1. čísle jeho básnické texty (a také několik od Milana „Dina“ Vopálky) pro skupinu Umělá hmota, ve 2. čísle básnické texty pro skupinu DOM a ve 3. čísle ukázky z jeho básnické sbírky Temné lásky.
Třikrát se tu objevují básně a prózy Jiřího Kostúra: ve 2. čísle povídka S koněm, což je úryvek z prózy Satori v Praze, a výbory z básnických sbírek Cancy k sobě a Zpěv pivní lahve, dále ve 3. čísle úryvek z prózy Ostrov a konečně v 5. čísle povídka O filmu, panu Jíšovi a špionech (zde pod pseudonymem „Because“).
Ve 3. čísle nalezneme básnické texty Milana Kozelky Motáky z vězení, ve 4. čísle písňové texty Karla „Charlieho“ Soukupa, v 5. čísle básně Vratislava Brabence (a rovněž báseň Samson od Pavla Zajíčka), které jejich autor vybral pro hudební cyklus Plastic People Co znamená vésti koně, v témže čísle rovněž obsáhlý výbor ze sbírek Underwood a Encefalické probuzení Svatavy „Svatky“ Antošové. Z básnického díla Egona Bondyho je jen v 1. čísle jedna ukázka ze sbírky Básně z roku 1978 (ve 4. čísle je ovšem ještě úryvek z jeho Poznámek k dějinám filosofie, konkrétně VIII. kapitola z dílu o středověké islámské a židovské filosofii – spíše jako příklad pokusu „šířit osvětu“, neboť jinak se ve Vokně texty tohoto druhu vůbec nevyskytovaly, ovšem později, v osmdesátých letech, Bondyho Poznámky k dějinám filosofie vycházely právě v knižní edici Vokna).
Jsou tu též ukázky z literárního díla autorů dnes již zcela zapomenutých a i tehdy v rámci samizdatového literárního provozu okrajových, tak např. Robert Prášek, František „Richard“ Hrabal, Jiří „George“ Janečka, Milan „Fricek“ Frič, Jan Patrik Krásný, Zdeněk Poledna, Jiří Tomeš, Josef „Žluťák“ Hrubý či autor(ka?) skrývající se pod dosud nerozluštěným pseudonymem Moroa: nelze vyloučit, že něco z jejich díla bude nyní po mnoha letech konečně objeveno a rehabilitováno.
Stopou raného básnického a prozaického díla Josefa „Bobše“ Rösslera, jenž na sebe ve světě literatury upozornil až v roce 2009 svými memoáry Obraz doby: aneb chaotické vzpomínky na život v českém undergroundu 70. let, je jeho povídka Jeden den ve městě a výbor ze sbírky Ozvěny ticha (ve 3. čísle).
Co se beletrie, ale i esejistiky či kritiky týče, jen okrajově, doplňkově jsou tu přítomni autoři starší či autoři, kteří měli – alespoň do té doby či právě v té době – s undergroundovým okruhem jen málo společného, případně překlady literárních i neliterárních textů, tak např. ve 2. čísle jsou ukázky z Havlovy grafické poesie, ve 3. čísle výbor z Hančových Událostí; ve 4. čísle Chalupeckého studie o uměleckém uskupení Fluxus či Kaprowovy a Knížákovy studie o umělecké performanci, v 5. čísle překlady písňových textů Johna Lennona (v rámci bloku o Lennonově smrti), tamtéž báseň Poselství pro Plastic People z pera člena legendární newyorské undergroundové skupiny The Fugs Edwarda Sanderse, tamtéž Emswillerův článek Obrazy z podzemí o historii a představitelích hnutí New American Cinema aj.
z textu Martina Machovce Prvních pět čísel Vokna
.
27.1.2023