Glatz 1920 - městečko, kde se vraždí
nakl. Slovart
Mistrně vystavěný detektivní román Tomasze Duszyńského udržuje čtenáře v napětí až do poslední stránky. Jeho hlavním hrdinou je Glatz - slezské městečko, v němž lze stále zaslechnout ozvěny nedávno skončené války. Stín kladské pevnosti skrývá nejedno ponuré tajemství. Proto přijíždí na místo armádní vyšetřovatel kapitán Wilhelm Klein.
Ukázka:
„Zdá se, že byl u rozvědky. Bezpochyby to byl člověk plukovníka Waltera Nicolaie. Účastnil se frontových bitev. Od té chvíle o něm nejsou žádné zprávy, krom toho, že ještě během války mu bylo za jeho činnost uděleno několik důležitých vyznamenání a hodnost kapitána. Ztratil se za nepřátelskou linií. Nejspíš tam přišel k závažným poraněním, jež si vyžádaly odbornou lékařskou péči…“ „A co nějací jeho spolubojovníci? Nevěřím, že bys nenašel nikoho, kdo s ním sloužil.“ „Nenašel, všichni z jeho jednotky nejspíš zahynuli. To však nedokážu ověřit, neboť neznám ani jedno jméno…“
Richter vzal do ruky sklenici s pivem, ale hned ji zase odložil. „A jeho velitelé?“ „Kleinova jednotka podléhala hlavnímu velitelství v Berlíně, přičemž není jasné, kdo byl jeho bezprostřední nadřízený. Všichni jako by najednou ztratili paměť.“ „Ksakru…“ Richter se zamyslel. Sledoval Schneidera, který se ani nedotkl piva a jídla, jež mu přinesli až pod nos. Už to se mu nepodobalo. Když navíc viděl, jak před ním major uhýbá pohledem, poprvé pocítil neklid. „Takže ses v něm zmýlil, majore…“ „Co tím myslíš?“ Schneider si dlaní pročísl krátké šedé vlasy a setřel si pot z čela. „Tohle není pudlík, milej zlatej, je to vlk.“ Major si olízl rty a po chvíli z nich sejmul drobeček tabáku. „Teď je řada na tobě, komisaři,“ řekl. „Musíš najít někoho, kdo se s Kleinem sblíží a dozví se o něm víc. Hlavně proč sem k nám poslali právě jeho.“ Richter si dovolil tajemný úsměšek, čímž přitáhl Schneiderovu pozornost. „Někoho takového mám,“ vyslovil zvolna, „ale zdá se, že jsem na něj málo přitlačil. Možná není tak inteligentní, jak se mi zdálo, a nepochopil mou narážku…“ „Odkdy u policie pracují inteligentní lidé, Richtere?“ „No, hodně jich odmítáme, to pak skončí buďto v mundúru, nebo u četnictva. Není to s námi nejhorší.“ „Nech si tu ironii. Tvoje situace taky není zrovna nejveselejší. Další mrtvola ve městě, vrah… Doufám, pane komisaři, že to není předzvěst rychlého konce tvé kariéry.“ „Tak jako bylo zastřelení Friedricha Peschkeho předzvěstí konce té tvojí?“
Schneider típl cigaretu. Věnoval kolenu na talíři takový pohled, jako by to byl odjištěný granát. Odsunul od sebe talíř a natáhl se pro sklenici piva. „Jak je vidět, znovu jsme si vzájemně souzeni, komisaři. Oba máme svázané ruce, kryjeme si záda a snažíme se vyhnout odrazu výstřelů. Peschkeho zabití spustilo sérii nešťastných událostí. Ale dokázali jsme se dostat i z horší bryndy a já věřím, že tomu tak bude i tentokrát.“ „To je pravda. Ačkoli si vzpomínám, že ještě před pár měsíci, přesně u tohohle stolu, jsi majora popsal stejným slovem jako teď Kleina, ,pudl‘. Nemám snad pravdu?“ „Protože Peschke byl pudlík. Točil se za vlastním ocasem. Podle oficiální verze se hned po válce dostal do nemilosti v Berlíně a do Kladska ho poslali za trest. Mně se to už tehdy zdálo dost podezřelé. Přišlo mi, že ho přidělili na naše velitelství, aby tu čmuchal. Neměl ale co, protože v naší jednotce věrnost Říši nikdo jen tak nevypoví.“ „A to ho zajímalo jenom tohle? Opravdu by u vás v kasárnách nikoho nenapadlo provést puč, jako byl ten Kappův v Berlíně?“ „Milej zlatej, on sem přišel ještě před tím pučem, a snad si sám vybavuješ, co se dělo u nás v Kladsku hned potom, co se přestalo bojovat. Nebýt Franze Ludwiga, tekla by krev.“ „A to říkáš jen tak? Ještě před chvílí jsi naznačoval, že zastřelený major Peschke měl taky něco společného s rozvědkou! Pokud někdo popravil jednoho z Nicolaiových lidí, nemělo by tě překvapit, že posílají dalšího svého člověka, aby zjistil, kdo za vraždou stojí.“
Richter si všiml, jak se koutky Schneiderových úst pokoušejí zvednout. Major musel svést velkolepou bitvu s vlastní mimikou. „Samozřejmě že tě to nepřekvapuje.“ Komisař se také usmál. „Dodnes sis ale skutečně nebyl jistý, jestli Peschke pracoval pro rozvědku…“ Schneider energicky odložil půllitr s pivem, přičemž málem vylil jeho obsah na stůl. „S majorem je to krapet složitější, milánku.“ Pokrčil rameny. „Mohl pro rozvědku pracovat už během války, nicméně to, že se dostal do nemilosti nadřízených, kteří ho odveleli do Kladska, je fakt. Major měl za ušima, dokázal si prosadit svou, a to se zjevně někomu nezamlouvalo…“
„Chápu správně, že to raději necháš nedopovězené?“ Komisař se ani nesnažil skrýt sarkastický tón. „Vojenské tajemství,“ zasmál se Schneider, hned však zvážněl a zeptal se: „Co víte o smrti radního?“ „Policejní tajemství,“ pomstil se mu Richter. Po chvíli se ale rozmluvil: „Je tu spousta náznaků, že vraždy Peschkeho a radního spolu mohou souviset, a to je, jak se zdá, dobrá zpráva i pro tebe. Nemusí se čmuchat jen na tvém dvorku.“ Richter ztišil hlas. „Těmito vraždami to nejspíš neskončí, ale zatím si své informace nechám pro sebe. Vím, že to, že se v Kladsku objevil vrah, který zabíjí na potkání, se ti docela hodí. Vrhá to jiné světlo na Peschkeho smrt a odvádí pozornost od bordelu, který panuje u vás na velitelství…“ „Ujišťuju tě, že ten bordel není větší než ten váš.“
Schneider si dal další lok piva a otřel si ústa dlaní. „Teď budete na pranýři pro změnu vy, což ti nezávidím.“ „Já toho nebo ty, co za tím stojí, chytím. Tím si buď jistej.“ „To ti z celého srdce přeju.“ Vojenský důstojník vytáhl další cigaretu. Zapálil si a pohlédl na Richtera. „Klein obdržel z Berlína veškeré pravomoci, aby vyšetřování vedl samostatně. Já nad ním nemám žádnou moc. Budeš si s ním muset poradit sám. Nejspíš začne tím, že z pátrání vyloučí četnictvo. Klein ti nic neodpustí a bude ti dělat naschvály. Kdyby se vyšetřování týkalo jen oběti z řad armády, možná bys to ani tak nepocítil, nicméně další mrtvola povede k tomu, že si budete často lézt do zelí.“ „A proč máš o mě najednou takovou péči? Zdá se mi to, nebo tě mnohem víc zaskočila vražda radního Dintera než úmrtí majora Peschkeho?“ „Víš,“ Schneider pokrčil úzkými rameny, „voják musí být připraven na smrt. Civilista to nečeká.“
Takové prohlášení Richtera pobavilo. „Je sice pravda, že Klein obdržel výjimečné pravomoci, a má za sebou i starostu Ludwiga, ovšem o to já starost nemám. Ty však, jak se mi zdá, si děláš víc starostí než já, Kurte.“ „Já si žádné starosti nedělám.“ Major vypustil obláček dýmu, jako by chtěl skrýt tvář před komisařovým zkoumavým pohledem. „Chci ti jen pomoct.“ „A já tvému slovu věřím… Zkus se v tom Kleinově případu ještě pohrabat. Ať ti tví informátoři ještě něco vyčmuchají.“ „Oni s tím ani nepřestali. Myslím, že už zanedlouho získáme zajímavé informace…“
..................
překlad Pavel Peč
14.11.2022