Ukázky:
Milka, poď
Je tu pramen v pařezu
a pán, co sbírá vraky aut
a ukládá je pod jabloně.
Kočka, která k tobě poletí, a pak tě těsně mine.
Krajina mokrá a trochu zlá,
jak kdyby z hlíny vyhřezla.
Krajina, co tě nepřivine ani nezatratí,
jen mlčky strpí, snese tě.
Milka, poď.
Ohradník varuje, že vlastní.
Elektřina vrní, jen ne za tratí.
Tebe nepodojí,
tele drsně nepřiklekne.
Nepostojíš trpělivě.
Jsi na maso, co se bourá
jako auto nebo dům.
Chtěl bych, abys mě objala bez dalšího
pomalu, a přesto nečekaně
abys to všechno přehlédla, ne neviděla
ale přehlédla
abychom už nerostli a nic neříkali
abychom tak chvilku tiše postáli
s tváří na ten čas v druhých vlasech
a já bych v tom objetí
cítil své srdce, jak se tiskne k tvému
bez překážek kostěných košů
nic víc
a věděl, že mohou sladit teplý vlhký krok
aby se zastavila v jediný okamžik
ani o vteřinu jinak
— krev vydechne v posledním koloběhu —
jenom by nám klesly paže
trochu se zakymácely
jako bychom z prostředníků sklepávali
teplý déšť
Srdce prorůstá kambiem a dření
krev se slévá s mízou
prsty šustí
sklidím tě v září s jablky
opatrně poskládám do košů
sama zůstaneš vrostlá do půdy patami
s mravenci u kotníků a sršni ve vlasech
které opadaly
s opilými vosami hnízdícími v klíně
v zimě bude tebou lomcovat vítr
na ramena sedne sníh
co tě pak táním probudí
v kolenou a kyčlích naříznu tě
vložím štěp, štěp se ujme
onemocníš, ale prosvětlím tě, zkrátím
(řez výchovný a zmlazovací)
postříkám jedem
— Mospilan, Karate Zeon, Rock Effect
i tvé hrušky budou sladké
vedle tebe vsadím arónii vznešenou
2.11.2022