Petr Hruška připomíná novou sbírkou 500 let od první cesty kolem světa

nakl. Host

Dne 8. září 1522 po vyčerpávající tříleté plavbě dorazila do Sevilly „poslední zbídačená loď velké Magalhăesovy flotily / přetížená hřebíčkem, / osmnácti muži / a zprávou, / že Země nemá okraje, a tedy spočinutí“. V nové Hruškově sbírce Spatřil jsem svou tvář nacházíme dílo, v němž se slova „kupředu“ a „návrat“ nepřestávají chvět o svůj význam. Básně, v nichž typická civilnost nepřekáží zjitřené fantasknosti, doplňují reprodukce obrazů Jakuba Špaňhela. Foto: Michaela Danelová

Ukázky:

Kotvily při pobřeží

a stály na pevnině.

Některé se ukrývaly v domech.

Ovšem i domy pouze předstíraly,

že nejsou loděmi.

Další veliká se zdvihala v kostele.

Starý stůl v krčmě léta odplouval,

židle se houpala.

Venku strměly stromy a

čekaly,

až se stanou stěžni, kýly, ráhny.

Uvnitř nábytek rozesýchavě přiznával

palubní prkna.

Kam se člověk podíval,

ve všem byla loď.

Žena a muž,

zbledlí,

zírali na sebe.

................

Vítr přes celý den.

 

Loď se povážlivě naklonila.

Sešel jsem s lampou do skladu věcí

určených k obchodování.

Sukno.

Červené čepice,

pro které v nových světech

tak snadno ztrácejí hlavu.

Korále, karty.

Bedny se zrcátky se překotily.

Spatřil jsem svou tvář,

spatřil jsem svou tvář,

spatřil jsem svou tvář tolikrát,

až jsem couvnul.

 

Navečer se objevila pevnina.

..................

Tento ostrov vypadal neobydleně,

ale druhého dne se objevili.

Všichni se zdobí

strašlivými ranami.

Mají lesklá těla a není možné je spočítat,

neustále mění místa.

Přicházeli na dostřel našich kuší

a křičeli girin!

Bylo to nesnesitelné.

 

Když si první z nich vytáhl šipku z hrudi,

užasle si ji prohlížel.

Dosud se domnívali,

že jsou jediní na světě.

 

6.9.2022