Máme ještě šanci ovlivnit svou budoucnost?
Zuzana Urbaničová - nakl. Host
Od roku 2020 vydává nakladatelství Host ediční řadu Klimax, která se snaží uchopit a dostatečně vysvětlit environmentální témata. Za šesti překladovými i původními knihami stojí dvojice, jíž budoucnost lidstva a planety rozhodně není lhostejná. Pro Radka Štěpánka je natolik důležitá, že se stala náplní jeho studia. Zdeněk Staszek jako žánrový redaktor přináší do vašich knihoven fakta z různých vědeckých zákoutí.
První knížka v edici Klimax vyšla v roce 2020. Co bylo hlavním důvodem jejího vydání?
Z.S. Myslím, že důvody byly dva. Jednak přítomnost a samotná existence klimatické krize, kterou od přelomové zprávy IPCC z roku 2018 už nemůže ignorovat snad nikdo příčetný na planetě. A s tím souvisí důvod druhý — o tématu environmentálních problémů česky nikdy nic systematicky nevycházelo. Zájemci, odborníci a aktivisté sice věděli o knížkách, které vyšly v malém nakladatelství tady nebo v univerzitní produkci jinde, nicméně pro laické čtenářstvo žádná velká nabídka myslím neexistovala. To bylo v situaci, kdy se z environmentální krize stal globální problém číslo jedna, přinejmenším zarážející. Navíc i průzkumy veřejného mínění ukazovaly, že česká veřejnost není k problematice lhostejná — na žebříčku politických priorit se klima a ochrana životního prostředí objevují poměrně pravidelně. Nápad nabídnout českému laickému čtenáři populárně-naučnou environmentální řadu se tak nabízel docela přirozeně. Navíc máme já i Radek vzdělání ze sociálních věd a přirozeně k těmto tématům tíhneme, možná se Klimaxu nedalo vyhnout od počátku.
R.Š. I od svých učitelů z Katedry environmentálních studií na brněnské FSS jsem věděl, že v minulosti už se pokusy o udržení takové edice objevily, nikdy ale nevydržela dlouho. A tak sice knihy o podobné tematice vycházely, bylo to však dost nepřehledné a v různých nakladatelstvích. Jsem rád, že Klimax už nějakou základnu má a že se nám podařilo edici vdechnout život. Co mě ale skutečně trápí je nedostatek textů přímo z českého prostředí.
Z mého pohledu edice poukazuje na to, jak je téma životního prostředí komplexní. Existuje klíč, podle kterého texty vybíráte?
S.Z. Snažíme se o to, aby skladba knih v edici byla pestrá. Nikdo nechce číst pořád dokola katastrofické scénáře, byť i to je důležité. Stejně důležitá je ovšem interpretace těchto scénářů a jejich domýšlení ve společenské a politické rovině — něco jsou kontinuální meteorologická, hydrologická či oceánologická měření, něco jiného na základě těchto dat vymodelované planetární systémy a možné podoby jejich vývoje, něco dalšího zase podoba politické, ekonomické a společenské reakce na tyto modely. Možná největším problémem environmentální krize je právě její neuchopitelnost: stojí na obrovském množství dat, lze ji demonstrovat jen poměrně abstraktními modely, a pokud ji zvládneme zkrotit, tak bude vše při starém. Respektive situace se bude horšit jen do určité zvladatelné a teoreticky predikovatelné míry, jelikož oteplování atmosféry, kyselení oceánů a tání ledovců nelze zastavit jen tak. Při výběru knih je proto důležité zaměřit se na jednotlivé dimenze této nesmírně komplexní problematiky, například vědecké, historické či mediální. Kniha Neobyvatelná Země od Davida Wallace-Wellse byla skvělým vstupem, příslovečným pohledem do propasti, v dalších knihách už se do ní ovšem musíme spustit a zkoumat ji blíže. Snad se dostaneme zpátky na povrch.
R.Š. Osobně si myslím, že jsme na ta data někdy možná zaměření až příliš. Z mého pohledu je důležité a podstatnější ještě něco jiného: náš vztah ke světu, jeho prožívání, spolucítění. Proto jsem rád, že v plánu už máme i vydání knihy Davida Abrama Becoming Animal (Stávat se zvířetem); že neopomíjíme ani jiné aspekty problému, které se možná nedají měřit, ale jsou všudypřítomné. Jak ze sebe udělat živou bytost v živém světě? To je podle mě klíčová otázka ve společnosti zahlcené a zotročené technologiemi. A s otázkou klimatické změny, ničením biodiverzity a dalšími tématy, kterým se v Klimaxu věnujeme, úzce souvisí.
Myslíte si, že vybrané tituly postrčí čtenáře k tomu, aby o svém životním stylu přemýšleli?
Z.S. Jestli se na něčem všichni relevantní autoři a autorky shodnou, pak na skutečnosti, že na životním stylu a individuální odpovědnosti v kontextu klimatické krize a šestého masového vymírání vůbec nezáleží. Je jedno, kolik si člověk odpustí výletů a spotřebního zboží, když jeho stát dál podporuje energetiku postavenou na spalování uhlí, fosilní průmysl a vodohospodářství řídí mindsetem z padesátých let. Pokud můžu mít s ohledem na naše knihy nějaké — bláhové — přání, pak aby čtenáři více přemýšleli nikoliv o svých individuálních životních stylech, ale o politických volbách, kolektivních rozhodnutích a občanských akcích. Planetární krizi vyřeší planetární akce, ne váhání u řezníka.
R.Š. Tos řekl hezky, Zdendo, a já souhlasím. Samozřejmě, naše fungování je otázkou naší volby, ale jen do jisté míry. Důležité je obojí: snaha jednotlivce i podpora států, státních seskupení i široká kooperace úplně všech.
První vydanou knihou v edici byla Neobyvatelná země od amerického novináře Wallace-Wellse, který přiznává, že ve svých predikcích může přehánět. Neměli jste obavy, že tímto výběrem čtenáře od dalších titulů odradíte?
Z.S. Na podzim vyjde knížka Nová klimatická válka od Michaela E. Manna, který s Wallace-Wellsem polemizuje a má jej za apokalyptika, jehož souhrny všechny akorát tak paralyzují. Nechceme čtenářům představit jen jeden pohled na věc, ale komplexní pole, v němž se odehrávají všemožné diskuse o ubývání biodiverzity nebo klimatické krizi a které jednoduše nejde redukovat na jedinou knihu, vědce nebo snad tezi. Samozřejmě s tím limitem, že všechny naše knihy vycházejí z respektovaného vědeckého poznání a liší se pouze v jeho politické interpretaci. Nicméně zpět k otázce: doufám, že podobné tituly nikoho od ničeho neodradí a naopak budou motivací k dalšímu sledování společenského a politického dění. Nakonec, pokud bychom takové obavy měli, nemohla by nikdy vyjít žádná k současnosti kritická kniha.
R.Š. Samozřejmě je to kolikrát děsivé čtení. Ale děsivé je teď kolem nás kdeco, a pokud si to nepřiznáme, jsme ztraceni. Klimax má pomoci lidem lépe se v těchto otázkách orientovat, ale i to je cesta: jedna kniha nějak komunikuje s tou další a další, vzniká síť informací. Ty problémy jsou tak komplexní, že se nedají do jedné knihy shrnout. Jsem rád, že se nám daří připomínat i minulost, například Nathaniel Rich v knize Jak ztratit Zemi připomíná, že škodlivost spalování fosilních paliv byla známá už dávno předtím, než se o tom začalo mluvit u nás. Z těch omylů se snad také můžeme poučit — a příště se rozhodnout lépe.
Která kniha z edice Klimax je pro vás nejdůležitější? A ze které vám nejvíc utkvělo v paměti její poselství?
Z.S. Nejdůležitější je pro mě pravděpodobně Tiché jaro od Rachel Carsonové. Je to sice omšelá fráze, ale vydáním této knihy se opravdu splatil určitý dluh: jde o naprostou klasiku, podle mnohých samotný počátek environmentálního hnutí, původně vyšla v roce 1962. Tiché jaro samozřejmě stačilo ve spoustě ohledů za těch šedesát roků zestárnout, mnohé z problémů, o nichž Carsonová píše, se podařilo vyřešit, o řadě jiných ještě ani nemohla tušit. Zároveň kniha zůstává jasnozřivá, a někdy dokonce revoluční ve své schopnosti nahlížet přírodu jako jeden komplexní, fascinující a propojený systém, který prostě nikdy nelze redukovat na prostý „zdroj“ nebo uměle navyšovat jeho „produktivitu“ a čekat, že se zásahy neprojeví někde jinde. Zkrátka, Tiché jaro i po tolika letech tříbí lidskou imaginaci a citlivost ohledně životního prostředí a planety.
R.Š. Pro mě to bude ten David Abram. I když to určitě nebude jednoduché čtení. Čtenář se seznámí s příčinami a důsledky oteplování, znečištěné půdy a vody nebo třeba s problémem, jak dostat ochranu životního prostředí do veřejné debaty. Edici Klimax zároveň doplňuje kniha rozhovorů Viktorie Hanišové, v nichž poznáváme spoustu inspirativních lidí, kteří díky svému přesvědčení a odhodlání vysílají poselství, že udržitelnost není jen prázdným pojmem.
Plánujete v budoucnu přidat víc podobných titulů?
Z.S. Ano, jak už jsem zmiňoval, jde nám o pestrost — nakonec i z praktického hlediska, jinak by se nám úzce vymezená edice velmi rychle vyčerpala. Určitě bychom proto rádi produkovali více původních českých titulů, plánujeme knihy z oblasti ekonomie nebo filozofie, časem snad i urbanismu či architektury.
R.Š. Jde nám i o to, abychom nepůsobili v těch záplavách dat příliš pesimisticky. Každý problém je zároveň příležitostí ke změně, každý konec je začátkem. Myslím, že i to by mělo být nějaké podprahové motto celé edice.
Na které novinky se čtenáři mohou těšit?
Z.S. Kromě zmíněné Nové klimatické války od Michaela E. Manna máme už přeloženy další dva, odvážím se říct kultovní tituly. Jednak jde o Tím se všechno mění (This Changes Everything) od Naomi Kleinové, vlivnou kritiku kapitalismu dlouhodobě a vědomě postaveného na překračování planetárních limitů. A pak o knihu Stávat se zvířetem (Becoming Animal) od filozofa Davida Abrama, meditaci nad samotnou povahou vztahu člověka a přírody, o tom, co znamená prožívat svět kolem sebe i sebe samotného a jak by proměna těchto perspektiv mohla napomoci proměně celého života.
Myslíte si, že vydávání knih s tématy negativního vlivu člověka na životní prostředí jednoho dne ztratí smysl? Dokážeme jako společnost vůbec zpracovat tolik informací najednou?
Z.S. Já v to doufám!
R.Š. Naděje umírá poslední.
rozhovor pro Kavárnu Hostu připravila Zuzana Urbaničová
11.8.2022
