Důkazy vedou do nehostinné arizonské pouště
nakl. Metafora
Lhát se nemá je pokračováním bestselleru Třetí na řadě. Když v oblasti jižně od Tucsonu začne z neznámých příčin hynout divoká zvěř, mladá aktivistka z místní univerzity se sama vydává do hor zjistit víc. Vzápětí je ale i ona nalezena mrtvá a tucsonská policie s vyšetřováním případu rozhodně nespěchá. Mobilní vyšetřovací jednotka vedená samotářským agentem FBI Mattem Costou a svéráznou policistkou Karou Quinnovou však zareaguje okamžitě.
Ukázka:
1
čtvrtek, 20. května
Tucson, Arizona
Matt Costa, šéf nové mobilní vyšetřovací jednotky FBI se sídlem ve Washingtonu, trávil poslední měsíc ve své staré kanceláři v Tucsonu, aby vyšetřil dva případy, které spolu pravděpodobně souvisely: vraždu vysokoškolské aktivistky Emmy Perezové a možné nelegální ukládání toxických látek z měděné rafinerie, která byla největším zaměstnavatelem v městečku Patagonie.
Matt nepředpokládal, že případy vyřeší rychle – řekl svému šéfovi, že to potrvá šest až osm týdnů –, ale myslel si, že touhle dobou už bude mít víc informací. Popravdě řečeno začínal být nervózní.
Čím víc času uplyne, tím menší je pravděpodobnost, že najdou vraha Emmy Perezové nebo důkazy o nezákonném jednání rafinerie Southwest Copper.
Pokud se Southwest vůbec nějaké trestné činnosti dopouštěla.
Na otevřené dveře zaklepala Christine Jimenezová, zvláštní agentka pověřená řízením agentury v Tucsonu. „Právě dorazil maršál Wyatt Coleman. Poslala jsem ho do odpočívárny, aby si udělal kávu.“
Matt se podíval na hodinky – 11:00. Wyatt přišel přesně na čas. „Je tu Frank?“
„Ještě ne.“
-Na začátku vyšetřování byl asistent -ředitele AREA -Frank Block vděčný, že Matt a jeho tým případ převzali. V posledním týdnu však začal být netrpělivý a nevrlý. Jeho postoj Matta dráždil, protože právě Frank by měl víc než kdo jiný chápat, jak obtížné je vystavět proti rafinerii případ nelegálního ukládání toxického odpadu – to nelze udělat přes noc. Potřebovali důkazy, ale zatím jich měli žalostně málo. Dokud nenajdou místo skutečné skládky, svědka nebo něco jiného, co by údajného pachatele spojilo s konkrétními fyzickými důkazy, nemohli nikoho zatknout.
A pak tu byl ještě případ vraždy.
Mattovi zazvonil mobilní telefon se známým číslem. „Chris, můžeš prosím vyřídit Wyattovi, že přijdu co nejdřív? Dáme Frankovi ještě pár minut.“
„Ty víš, proč je Frank naštvaný.“
Věděl, proč je Frank naštvaný, ale to neznamenalo, že se hodlá smířit s jeho neskrývanou frustrací a stále větší nespolehlivostí. Frank si dával za vinu smrt své stážistky Emmy a -nic z toho, co Matt řekl, nemohlo jeho pohled změnit. Ale smutek násobený pocitem viny míval za následek špatná rozhodnutí.
Zvedl telefon. „Jen tohle vyřídím. Mohla bys zavřít dveře?“
Christine přikývla a odešla. Matt přijal hovor. „Tady Costa,“ ohlásil se.
„Tady Joe Molina,“ odpověděl volající. Molina byl synem majitele rafinerie Southwest Copper. „Musíme se sejít.“
„Co se stalo?“
„Už to dál nemůžu dělat.“
Jako hodinky. Od chvíle, kdy Matt Joea před třemi týdny přesvědčil, že je v jeho nejlepším zájmu spolupracovat s FBI na tajném vyšetřování otcovy -rafinerie, si to Joe každý týden rozmýšlel.
„Joe –“
„Vy tomu nerozumíte. Nedokážu se tátovi ani podívat do očí. Užírá mě to. Proč Davida Hargrovea prostě nezatknete a nedonutíte ho mluvit?“
Hargrove byl asistentem manažera zodpovědným za -likvidaci odpadu -ve společnosti Southwest Copper a hlavním podezřelým v jejich vyšetřování.
„Kde teď jste?“ zeptal se Matt.
Joe by mohl celé vyšetřování zhatit, kdyby se o něm dál bavil po telefonu. Matt mu stále zdůrazňoval, jak se s ním má spojit, co má do telefonu říkat – a co neříkat.
„Jsem u sebe doma. Za chvíli jdu do rafinerie, ale v noci jsem skoro nespal. Vždyť přece víte, že za tím stojí Hargrove, je to tak? Aspoň jste to říkal.“
Matt se zhluboka nadechl. „Joe, vysvětlil jsem vám, že podezíráme Davida Hargrovea a že informace, které jste nám poskytl o smlouvách společnosti s A-Line Waste Disposal and Trucking, nám moc pomohly. Ale zatím se dá všechno, co máme, vysvětlit jako lidské selhání nebo chyba řízení – abychom to dostali k soudu, musím najít místo, kam se odpad vyvážel, nebo někoho, kdo bude ochotný svědčit u soudu výměnou za nižší trest.“
„Ale Hargrove je v tom zapletený – můžete ho donutit mluvit!“
„Jak? Zavřít ho do výslechové místnosti a čekat, až to vybalí?“ Matt nedokázal potlačit sarkasmus. To se mu nepodobalo, obzvlášť ne při jednání s civilistou. A navíc s civilistou, který chtěl udělat správnou věc, i když to mohlo ublížit někomu, na kom mu záleží. Když ho Matt poprvé oslovil, Joe dal jasně najevo, že mu pomáhá jen proto, aby očistil otcovo jméno. Neexistoval důkaz, že by jeho otec John Molina věděl o nějaké nelegální skládce. Ale protože jeho firma uzavřela smlouvu s A-Line – přepravní společností, která měla na starost likvidaci jejich měděné strusky –, mohl by být otec pohnán k odpovědnosti, -pokud by jeho zaměstnance shledali vinným z nezákonného jednání jménem společnosti.
Matt pokračoval. „Hned na začátku jsem vám vysvětlil, že kdyby Hargrove získal sebemenší podezření, že po něm jdeme kvůli úplatkům od A-Line – nebo něčemu ještě horšímu –, mohl by zničit důkazy.“
„Myslím, že si o tom musím promluvit s tátou.“
„Tuhle možnost jsme probírali a vy jste řekl, že váš otec už nikdy nebude spolupracovat s FBI kvůli tomu, jak katastrofální dopad na společnost mělo zpackané vyšetřování AREA před dvěma roky. Souhlasil jsem s tím. Vašeho otce nevyšetřujeme a dohoda mezi námi zní, že otec bude mít omezenou imunitu, takže pokud by si nějaký příliš horlivý prokurátor myslel, že měl vědět, co se děje, nic mu nehrozí. Nemám zájem jít po vašem rodinném podniku. Chci zarazit vážné -poškozování životního prostředí a zabíjení volně žijících živočichů, z čehož podezírám vašeho manažera Davida Hargrovea.“
„Vím, že máte pravdu, agente Costo. Jen na tohle nejsem stavěný.“ V jeho hlase zřetelně zněla frustrace. Nejdřív Frank, teď Joe.
„Vedete si dobře,“ ujistil ho Matt. „Pokud mám pravdu a za nelegální skládku je zodpovědná přepravní společnost A-Line, budeme schopni sledovat převoz odpadu a všechny zúčastněné zatknout – včetně Davida Hargrovea. A váš otec bude očištěn.“
„Právě mířím do rafinerie. Máme schůzku zaměstnanců, na které by se měl naplánovat další odvoz strusky.“
„Zavolejte mi nebo napište, až budete mít další informace, a my podle toho naplánujeme další kroky. To je dobrá zpráva, Joe.“
„To doufám.“
Matt ukončil hovor. Trval déle, než čekal, ale bylo naprosto nezbytné, aby Joe pokračoval v práci.
Joe ale nebyl jediný Mattův informátor.
Costa zvedl složku s případem a vydal se chodbou do hlavní zasedací místnosti. S úlevou zjistil, že tam už všichni čekají.
Christine vystřídala Matta ve funkci šéfa okresní pobočky na jeho doporučení, když se před pěti lety stěhoval do kanceláře ve Washingtonu. Vždycky se jim spolu dobře pracovalo, takže -když sem Matta povolali, aby případy vedl jako šéf nedávno vytvořené mobilní jednotky, nenastaly žádné jurisdikční třenice-. Úkolem jednotky bylo pomáhat s řešením případů, na jejichž vyšetřování by místní úřady nemusely mít prostředky a zdroje.
Kromě Christine seděli v místnosti další čtyři lidé.
Zack Heller, odborník na zločiny bílých límečků, byl nejnovějším členem týmu. Matt ještě nevěděl, co si o něm má myslet: Zack, jenž přišel z newyorské kanceláře, byl vynikající účetní a jediný z nich, kdo skutečně rozuměl finanční stránce likvidace nebezpečného odpadu. V minulosti vyšetřoval několik případů týkajících se úplatkářství a korupce v tomto odvětví, takže se v této problematice vyznal. Ale špatně komunikoval a Matta popuzovala jeho přehnaná horlivost. Bylo mu sedmatřicet, byl vysoký a hubený a měl husté rozcuchané blond vlasy. FBI měla určité požadavky na vzhled, ale Zackovy vlasy nebyly dost dlouhé na to, aby ho Matt mohl poslat k holiči.
Ryder Kim byl týmový analytik a Mattova pravá ruka. Byl mladý – bylo mu dvacet šest let. Tři roky sloužil v armádě, pak vystudoval vysokou školu a hned po ní nastoupil k FBI jako analytik. Matt ho přijal přímo z akademie, kde Ryder dosáhl nejlepších výsledků za poslední roky. Mladík byl expert na logistiku a sloužil jako spojka -mezi týmem v utajení, který Matt nasadil do rafinerie a městečka Patagonie, a Mattem. Ryder byl také zodpovědný za vyhledávání informací. A pokud něco nedokázal najít on, pak nikdo.
Patagonský maršál Wyatt Coleman byl výborný všestranný policista, ale neměl zkušenosti s vyšetřováním ve více jurisdikcích-. Jako maršál spadal pod úřad šerifa. Vlastní maršály mělo v současnosti už jenom pár měst, ale Patagonie byla pozůstatkem starého Západu. Zpočátku Matt váhal, zda ho má přibrat, ale Chris ho ujistila, že mu může důvěřovat. Matt věděl, že je důležité mít v týmu někoho, kdo zná všechny zúčastněné osobně. Wyatt souhlasil i s tím, že bude vyšetřování držet v tajnosti, protože jeden z jeho zástupců měl bratra, který pracoval pro Southwest Copper, a Matt si nebyl jistý, že Hargrove je jedinou osobou zapojenou do podvodu s nezákonnou likvidací odpadu. Pokud by se někdo vyptával, Wyatt Mattovi pomáhal výhradně s vyšetřováním vraždy Emmy Perezové.
A Frank Block, který jako zástupce ředitele vedl jižní pobočku agentury AREA. Matt znal Franka od vidění více než deset let. Teprve týden po Emmině smrti se Frank dozvěděl, že Emma bez jeho vědomí sebrala několik uhynulých ptáků a odeslala je jeho jménem do Game & Fish, úřadu pro ochranu ryb a divoké zvěře, kde provedli pitvu ptáků a zjistili, že zvěř uhynula na otravu olovem a arzenem, což jsou produkty rafinace mědi a dalších výrobních procesů. Ptáci v sobě měli tak velké množství toxinů, že nemohlo jít o přirozený výskyt. Agentura AREA okamžitě provedla kontrolu -areálu Southwest -Copper, ale nezjistila na místě žádné porušení předpisů při skladování nebezpečného odpadu.
Když Matt vstoupil do místnosti, Frank se na něho ani nepodíval; tmavé kruhy pod očima prozrazovaly, že se mu nespí dobře.
„Omlouvám se, že jsem vás nechal čekat,“ řekl Matt a zavřel za sebou dveře. „Vážím si toho, že jsi sem zase přijel, Wyatte.“
Matt nechtěl pořádat formální schůzky v Patagonii. Bylo to příliš malé město a místní by si ho mohli pamatovat z doby, kdy pracoval v Tucsonu. Přestože tam Matt několikrát zajel v rámci vyšetřování vraždy Emmy Perezové, bylo lepší na sebe příliš neupozorňovat – zvlášť když měl na místě dva agenty pracující v utajení.
Wyatt přikývl. „Máš tady lepší kafe.“
Christine se ozvala: „Jeden z mých bývalých kamarádů z armády si založil kavárnu a dává mi velkou slevu pro veterány. Nedokázala bych pít tu břečku, co nám dodává centrála.“
„Mám jen tři zástupce na plný úvazek,“ řekl Wyatt. „Možná bys mě k němu mohla taky dostat.“
„Jsi veterán, s tím nebude problém.“
Udělala si poznámku do diáře. Jednou z Christininých silných stránek bylo vytváření koalic.
„Vím, že jsou všichni frustrovaní z toho, že jsme se v posledních týdnech nikam neposunuli,“ pokračoval Matt. „Joe Molina mi právě řekl, že na dnešní schůzce zaměstnanců budou plánovat další přepravu odpadu společností A-Line. Hned začnu pracovat na tom, abychom dostali soudní povolení na elektronické sledování jejich kamionu. Pověsit se na ně v otevřeném terénu by bylo téměř nemožné, všimli by si nás, i kdybychom pracovali v týmu. Pokud se mi podaří obstarat sledovací zařízení na náklaďák, můžeme ho sledovat zpovzdálí.“
„Kdy to bude?“ zeptal se Wyatt.
„Pravděpodobně začátkem příštího týdne. Zacku, máš nějaké nové -informace?“
„Musím jet do Vegas,“ odpověděl Zack.
Matt na něho vytřeštil oči. Právě takový způsob komunikace byl důvodem, proč měl se Zackem problém. Aniž by dal najevo popuzenost, zeptal se: „Proč?“
„Potřebuju finanční dokumenty společnosti A-Line, které najdu v Las Vegas.“
Protože Matt málokdy pracoval na finančních zločinech, unikal mu důvod.
„A-Line jsou z Vegas?“ divila se Christine.
„Ne, jsou z Nového Mexika, ale vypátral jsem, že je vlastní fiktivní společnost založená v Las Vegas. A tahle skořápka spadá zase pod jinou skořápku – fiktivní společnost.“
Matt čekal na další vysvětlení, ale Zack mlčel.
„Potřebuješ do archivu obchodních společností?“ zeptala se Chris.
„Ano. Obě společnosti mají stejnou adresu, ale jsou to dva různé subjekty.“
„Nemohli by ti ty dokumenty odfaxovat?“ navrhl Matt.
„Už to udělali. Proto vím, že jedna skořápka spadá pod druhou. Ale ve spisu jsou pod stejným názvem a podle mě je to jen podvod. Tedy ne podvod – ten člověk za nimi fakt existuje, ale je to -právník, zřejmě jen formální figurka. A z právníků po telefonu nic nedostanu, pokud vůbec –“
„Počkej,“ zarazil ho Matt. „Takže podle tebe je A-Line nelegální korporace?“
Úředničina nebyla Mattovou silnou stránkou, a právě proto mu chtěl Tony Greer, jeho šéf ve Washingtonu a tvůrce mobilní vyšetřovací jednotky, přiřadit finančního experta.
„Předzaložené společnosti nejsou samy o sobě nezákonné,“ vysvětloval Zack. „Existuje spousta legitimních důvodů, proč se podnik může chránit nebo proč může používat jeden název pro jeden region a jiný jinde… třeba kvůli marketingu. Navíc –“
„Nepotřebuju přednášku z ekonomie,“ utnul ho Matt. „Jen výcuc.“
„Chci si vyhledat záznamy společností, které mají podobné -rysy jako A-Line.“
Christine se zeptala: „Myslíš jiné firmy na likvidaci odpadu nebo přepravní společnosti?“
„Ne, tohle konkrétně ne. Potřebuju se zaměřit na fiktivní společnosti se stejnou advokátní kanceláří nebo právníkem nebo společnosti se stejnými hlavními akcionáři nebo stejným sídlem. Můžu hledat na internetu, ale tam ne vždycky najdu všechno a nejde tam vyhledávat podle adresy. A archiv kvůli mně určitě nebude vytahovat stovku spisů, když zadání budou nakonec odpovídat jen tři nebo čtyři.“
„A účel?“ chtěl vědět Matt.
„Informace. Kdo je kdo. Kdo koho zná. Uvidíme, kam mě to zavede. Všechna jména, která jsem z dokumentů zatím získal, skončila ve slepé uličce. Ale určitě někam vedou. Musí. Někde musí být začátek a já ho najdu –“
„Až budeš ve Vegas.“
„Budu tam jeden den, možná dva. Až najdu všechny firmy, které jsou navázané na toho právníka v zakládající smlouvě, můžu se poohlédnout po něčem, co bych na něho dokázal hodit. Pokud ho budeme moct obvinit z něčeho jiného, možná se nám podaří z toho vytěžit další informace o A-Line.“
Matt konečně pochopil, kam Zack míří. Chce uzavřít dohodu s malou rybou, aby dostal tu velkou. Na bílých límečcích takhle pracovali mnohem častěji než na násilných zločinech, ale Matt tuhle taktiku znal.
„Je to hodina letu,“ pokračoval Zack. „Když odletím brzy, budu mít zítra celý den. Možná dokonce začnu už odpoledne.“
Matt zvážil Zackovu žádost. Měl pravdu – kdyby měl přístup k fyzickým dokumentům, mohl by získat víc informací.
„Jeď. Udělej to. Chci pravidelná hlášení a cokoliv relevantního, co najdeš. Může to být důležité a nemusí, -ale stejně to chci vědět.“
„Samozřejmě.“
„Čím dřív odjedeš, tím dřív budeš zpátky.“
„Teď hned?“
„Chceš nám ještě něco říct?“
Zakroutil hlavou, posbíral si své složky a téměř vyběhl ven.
Zack byl určitě velmi inteligentní – měl vysokoškolský titul z ekonomie a deset let praxe u FBI –, ale Matt si nebyl jistý, jestli se do jeho týmu hodí. Tohle by mohla být pro Zacka příležitost, aby ho přesvědčil.
„Rydere?“ vyzval Matt dalšího člena týmu.
„V Michaelově hlášení z práce není nic důležitého. Pokusil se spřátelit s několika zaměstnanci a dalšími kolegy včetně Davida Hargrovea.“
Michael Harris pracoval poslední tři týdny v utajení ve společnosti Southwest Copper.
Ryder pokračoval. „Na vlastní oči neviděl nic neobvyklého ani důležitého-. Ale má pocit, že mezi Hargrovem -a Barrym Nelsonem, generálním ředitelem, to možná nějak neklape.-“
„Není Nelson švagr Johna Moliny?“ zeptal se Matt.
„Je. Možná na tom nic není, ale Michael to bude dál sledovat. Bydlí v bytě nad garáží na Nelsonově pozemku, -takže se spřátelil s Barrym i jeho ženou.“
„Co když Nelson také tuší, že mezi Hargrovem a A-Line je nějaké pojítko?“
„O tom se Michael nezmínil.“
„Řekni mu, aby myslel na to, že Barry nebo John Molina by mohli Hargrovea také podezírat. Kdyby ano, možná bychom si měli rozmyslet, jestli se na ně neobrátíme kvůli vyšetřování. Joe Molina nehlásil, že by Hargrovea někdo podezíral-.“ Matt se obrátil na Wyatta. „Co si o tom myslíš?“
„Joe má na starosti počítače,“ odpověděl Wyatt. „Možná není tolik v obraze.“
„Je to rodinný podnik.“
„Nezapomínej, že tady dělá teprve od loňska, co Clare, jeho matka, onemocněla rakovinou. Dal výpověď v práci, přestěhoval se sem z Phoenixu a převzal otcovy povinnosti, aby se John mohl starat o Clare. Většinu věcí ale řídí Barry, dokud se John nevrátí zpátky na plný úvazek. Místní to vidí tak, že Joe má všechno jen vyčtený z knížek. Mají ho rádi, protože je Johnův syn, ale ve skutečnosti není jedním z nich.“
„Nechápu, co se mi snažíš říct,“ přiznal Matt.
„Joe je v čele společnosti, protože je to společnost jeho otce, ale uplynulý rok ji ve skutečnosti řídil Barry. A když teď Clare skončila s chemoterapií, John se zase začíná postupně víc zapojovat.“ Wyatt se odmlčel. „Je to k něčemu?“
„Je,“ připustil Matt. „Přinejmenším proto, abychom pochopili hierarchii moci a strukturu řízení.“
„Joe během roku přivedl společnost do jednadvacátého století, co se týká technologií, ale nedělá nic v rafinerii ani se strojním vybavením. Soustředí se jen na počítače a technologie. Nešpiní si ruce, abych tak řekl.“
Podle toho, co Matt věděl o Joeovi Molinovi a jeho zkušenostech s počítačovým inženýrstvím, to dávalo smysl.
„Ještě něco, Wyatte?“
„Blíží se každoroční patagonský umělecký festival, takže nebudeme vědět, kam dřív skočit. Počet obyvatel města se na těch pár dní ztrojnásobí. Mám jen tři zástupce, ale šerif nám půjčí několik svých lidí, aby pomohli s dopravou, nebo kdyby byly problémy, a státní policie bude dohlížet na silnice mimo město.“
„Míváte během festivalu problémy?“
„Když se ve městě sejde tolik lidí, občas se něco semele. Většinou jde o drobnosti, hodně řízení pod vlivem, občas nějaká rvačka nebo vandalismus. Ale město má z festivalu peníze na půl roku, takže je nezbytný, aby všechno perfektně klapalo.“
„Chápu,“ řekl Matt.
„Měl bys taky vědět, Matte, že se tu objevil Billy Nixon.“
To Matt nechtěl slyšet. „Co tu dělá?“
„Jeden z mých zástupců ho viděl, jak odbočuje z dálnice směrem k cestě, která vede k místu, kde zabili jeho přítelkyni. Pravděpodobně pořád hledá stopy, aby se vyrovnal se zármutkem.“
„Hlavně ať se drží dál od Southwest Copper. Nechci, aby se moc vyptával, aby nevzbudil podezření u Hargrovea ani nikoho jiného.“
Matt si uvědomoval, že vražda Emmy může, ale také nemusí souviset s nelegální skládkou. Jeho instinkt mu však napovídal, že náhodná vražda uprostřed pustiny není pravděpodobná. Nejpravděpodobnější scénář byl, že někdo Emmu a Billyho sledoval, a když byla sama, připlížil se k ní zezadu a praštil ji kamenem do hlavy. Možná měl vrah v úmyslu hodit ji do jezírka, kde by se utopila, aby to vypadalo jako -nehoda. Jenomže přiběhl Billy a vrah utekl.
Ale proč?
Matt minulý měsíc mluvil s Emminými rodiči i Billym a informoval je, že FBI bere Emminu smrt vážně, ale že jim nemůže sdělit nic dalšího. Rodiče byli vděční a Matt si dával záležet na tom, aby je každý týden informoval, i když neměl nic nového, co by jim sdělil. Tehdy měl pocit, že to Billy chápe. Změnilo se něco?
„Musím si s Billym promluvit,“ rozhodl se Matt.
„Já s ním klidně promluvím,“ nabídl se Frank.
„Jestli mi na něho nezbyde čas, tak možná,“ zdráhavě souhlasil Matt. Nebyl si jistý, zda Frank Billymu o jejich vyšetřování neprozradí příliš. Nemohl riskovat případ a své lidi v Patagonii -kvůli Billyho zármutku a Frankově pocitu viny.
„Beru si volno. Mohl bych si s ním promluvit dneska,“ dodal Frank.
Matt mu věnoval podezíravý pohled. „Kam se chystáš?“
„Kempovat,“ odpověděl. „Potřebuju si vyčistit hlavu. Ale můžu se stavit za Billym, než odjedu. Poslechne mě, Matte.“
Matt zvážil všechna pro a proti a ustoupil, ale neměl z toho dobrý pocit. „Neprozrazuj nic o vyšetřování, ale dej mu jasně najevo, že jsme na Emmu nezapomněli a že to máme pod kontrolou.“
„Vážně?“ zeptal se Frank příkře.
„Chceš k tomu něco říct?“
Frank jen pokrčil rameny.
Úřad Game & Fish a AREA před dvěma měsíci provedly neplánovanou kontrolu společnosti Southwest Copper a nezjistily známky kontaminace v žádném známém vodním toku. Otestovaly i podzemní vody – nic. S tak mizivým množstvím informací se toho nedalo moc dělat a Frank to dobře věděl.
„Příští týden se dozvíme,“ pokračoval Matt, „jestli A-Line někde nelegálně ukládá toxickou strusku. A budeme vědět i to, jestli za tím stojí Hargrove. Máme tu dobrý tým, ale některé případy zaberou víc času a rozhodně nechceme, aby nám unikl někdo, kdo by měl být stíhaný – nebo abychom naopak obvinili někoho nevinného.“
Frank se naježil a Matt si uvědomil, že se dotkl bolavého místa.
Před dvěma lety AREA vyšetřovala Southwest -Copper. Chybně vedené vyšetřování neodhalilo žádné porušení předpisů a vyvolalo v patagonské komunitě nevraživost vůči agentuře. Původně se Frank a jeho tým domnívali, že společnost Southwest Copper kontaminovala zásoby vody nesprávně vyhloubenou studnou, proto je donutili -studnu znovu certifikovat a společnost to musela zaplatit. Později se ukázalo, že za nárůstem nemocí u obyvatel města stálo vadné čerpadlo. AREA svým uspěchaným ukazováním na viníka způsobila nevýslovné problémy, které negativně ovlivnily i toto současné, závažnější vyšetřování.
Matt musel být kvůli minulému vyšetřování AREA dvojnásob opatrný, -pokud šlo o nová podezření. Na policii a úřady se nyní kladly – někdy oprávněně, jindy nikoli – mnohem vyšší nároky.
Nabídl Frankovi dýmku míru, protože potřeboval jeho pomoc – Frank byl odborníkem s technickými znalostmi a měl přístup ke specializovaným testům. Poslední, co Matt chtěl, bylo zapojit do vyšetřování další agenturu. „Musím mít možnost se s tebou spojit, Franku, i když jsi pryč. Pokud najdeme místo skládky, měl bys tam být, abys vedl environmentální vyšetřování.“
„Budu si zprávy kontrolovat aspoň dvakrát denně, mobilní signál tam může vypadávat.“
„Kam jedeš?“
„Ještě jsem se nerozhodl. Někam do pohoří Santa Rita.“
Nedíval se Mattovi do očí, což napovídalo, že přesně ví, kam plánuje jet, ale nechce se o tu informaci podělit.
Matt se otočil zpět k Ryderovi. „Michael. Je jeho krytí pořád neprůstřelné?“
Když se Michael Harris ucházel o práci ve společnosti Southwest, použili jeho skutečnou identitu veterána Navy SEALs, vojenského útvaru amerického námořnictva, ale vymazali jeho službu u FBI a vytvořili obvinění z napadení, kvůli kterému skončil na rok ve vězení. Věděli, že John Molina má ve zvyku zaměstnávat veterány a že dává přednost těm, kteří to neměli snadné.
Ryder přikývl. „Dobře zapadl a nemyslí si, že by ho -někdo podezříval.“
„Výborně.“ Matt se chtěl zeptat i na Karu, protože od ní neměl skoro žádné zprávy, ale to bude muset počkat, až budou s Ryderem sami. Kara Quinnová pracovala jako vyšetřovatelka u losangeleské policie a mobilní vyšetřovací jednotka si ji od nich vypůjčila. Matt ještě Frankovi ani Wyattovi neřekl o Kařině roli místní barmanky v utajení. Měla za úkol krýt Michaelovi záda, sbírat městské drby a spřátelit se s Joem Molinou, aby si ověřila jeho důvěryhodnost; zjevně se jí to dařilo.
„Christine, chceš ještě něco dodat?“ Matt se chystal schůzku ukončit.
„Můj úřad dokončil prověrky zaměstnanců Southwest a objevil dvě osoby, na které si hodláme posvítit. Nic je nespojuje s A-Line, ale -v jejich minulosti se objevují podezřelé aktivity.“
„Pošli mi jejich jména, postarám se, aby se o nich Michael dozvěděl.“
Christine si udělala poznámku a pokračovala. „Pak je tu Tanya Hargroveová, Davidova žena.“ Posunula k Mattovi složku. „Nemáme povolení k prověření jejích financí, ale máme její bankovní výpisy. Tanya vlastní malý obchod se starožitnostmi. Zack se o tom před odjezdem nestihl zmínit, ale on a můj analytik si myslí, že pokud se u Hargroveových děje něco nekalého, mohl by do toho být zapojený i podnik jeho ženy.“
„Připadá mi, že to nespadá do okruhu našeho vyšetřování,“ namítl Matt.
„Možná,“ připustila Christine, „ale je tu pár varovných signálů. Sice malých, ale stojí za to je prověřit. Například Tanyin firemní úvěr je ve srovnání s podobnými podniky obrovský, přesto ho pravidelně splácí. Zaměstnává jednoho člověka na částečný úvazek. Pracovní doba je nepravidelná.“
Matt chápal, kam Christine míří. Možná tam perou špinavé peníze. „Takže pokud její manžel David dostává od A-Line výpalné, Tanya by mohla ty peníze vyprat přes svůj -podnik.“
„Bingo. Možná to bude těžké dokázat, ale měl bys to mít na paměti,“ dodala Christine.
„Tvůj analytik na tom dál pracuje?“
„Když mu to čas dovolí. Kdyby přišel na něco dalšího, dám ti vědět.“
Vyřešili ještě několik drobností, které se objevily, a potom Matt schůzku ukončil.
Frank se rychle rozloučil a okamžitě odešel.
Christine se otočila k Wyattovi a zeptala se: „Oběd? Costa nebude zrovna nadšený, že přijde o hodinu času, ale myslím, že ho přesvědčím.“ Usmála se na Matta. Neměl čas na společenský život, ale oběd Christine i Wyattovi nejspíš dlužil.
„Díky, ale jsem domluvený s přítelkyní,“ omluvil se Wyatt. „Oba máme nabitý rozvrh a poslední dobou se málo vídáme, tak jsme si dnes udělali volno na oběd.“
„Tak Lauren pozdravuj,“ přikývla Christine. Ušklíbla se na Matta. Nakonec mu to došlo.
Když Wyatt odešel, zeptal se Christine: „Lauren Valerová?“
„Teď šerif Valerová, a ano.“
„Tys věděla, že chodí s mojí bývalou?“
„Všichni to vědí. Kromě tebe, očividně. Problém?“
„Ne.“
S Lauren Valerovou se nerozešli v nejlepším, ale když se před třemi lety dozvěděl, že ji zvolili šerifem, poslal jí květiny. Nic romantického, jen menší kytici. Protože Tucson ležel v jiném okrese než Patagonie, necítil potřebu ji oslovit a probrat s ní případ, když -přijel do města. Možná by to udělal, kdyby věděl, že -s ní chodí -jeden z hlavních -členů jeho vyšetřovacího týmu.
„Takže žádný oběd?“ zeptala se Christine.
„Máš ho u mě, až tohle všechno skončí, ale teď jen donášku. Já platím, ty objednej. Musím zavolat Tonymu a začít pracovat na povolení ke sledování náklaďáku A-Line.“
