Knižní povídkářský debut Jakuba Němečka
nakl. Gnóm!
"Tyto povídky vznikly v letech 2012–2015. V té době jste je nejspíš mohli potkat někde na internetu, kde byly volně k mání. Později jsem je ze sítě stáhl, nechával je uležet a občas přepisoval." Jakub Němeček
"Jejich vydáním se nejspíš loučím s různými fázemi minulosti: Beldiron obsahuje poetické pasáže, které jsem napsal v šestnácti letech, první věta Pražské povídky byla naťukána na psacím stroji ve školním věku; a z „politicko-historického“ hlediska je zajímavé, že neurčitý bašounovský „odpor k systému“, v roce 2010 spíš doména osamělých odvážlivců, o desetiletí později (bohužel) metamorfoval v masové hnutí popíračů čehokoli…"
Jakub Němeček
Ukázka:
Galaktická seznamka (úryvek)
Hrmf Brškrp miloval Pamelu Love. Pamela Love milovala Hrmfa Brškrpa. Hrmf Brškrp měl chlupaté tělo podobné veliké hrušce obrácené stopkou dolů a posazené na tenkých ptačích nožičkách. Na hrušce spočívala hlava stařičkého motýla s dlouhým nosem, svraštělými ústy a zakroucenými tykadly. Hrmf Brškrp pocházel z planety Drindron. Pamela Love byla pozemskou královnou krásy, měla bujné ženské tvary, rozkošné rtíky a veliká nevinná kukadla. Pocházela z planety Země. Zpočátku, na fotografiích v katalogu, se Hrmf Pamele vůbec nelíbil. Jenže Galaktická seznamka tvrdila, že ze všech bytostí mužského rodu v celé Galaxii bude právě Hrmf Brškrp milovat Pamelu nejvíce. Bude to prý láska kosmických rozměrů.
Jakmile se s ním Pamela setkala, pochopila, že Galaktická seznamka se nemýlila. Hrmf byl Pamelou nesmírně uchvácen. Byl totiž od malička silně perverzní. Nevzrušovaly ho ženy, muži ani hermafroditi jeho vlastní rasy a popravdě řečeno už ani nedoufal, že by se kdy mohl seznámit s bytostí dostatečně zrůdnou na to, aby ukojila jeho výstřední choutky. Když mu však v kanceláři Seznamky vrazili do spárů fotku Pamely Love, vděčnost nad tím, že se Vesmír konečně slitoval, ho zasáhla jako blesk. Byl ohromen. Ona byla ta pravá. Neprodleně přiletěl na Zemi, omámil Pamelu svou touhou a až po okraj naplnil její srdce žhavými city. Kde panuje ryzí cit, na fyzické schránce příliš nezáleží.
Pamela sice nijak perverzní nebyla a zpočátku k Hrmfovi pociťovala přirozený odpor, avšak oceňovala na novém nápadníkovi jeho ducha, charisma, a zejména jeho nadšení pro ni samu. Záhy se již s Hrmfem oddávala vášnivému milostnému životu. Tak začal jejich velký příběh. Chodili spolu do kina, do McDonaldu, do fitness center a na bowling. Večeřeli při svíčkách ve vybraných podnicích. Jezdívali se koupat na pláž a vášnivě se milovali při západu slunce za hukotu vln. Večer si společně četli v posteli, potom usínali v něžném objetí a ráno přinesl Hrmf Pamele snídani do postele. Tvořili dokonalý pár, ten nejlepší pár milenců na celé Zemi.
Popravdě řečeno, v tu dobu už tvořili jediný pár milenců na celé Zemi, protože všichni ostatní Pozemšťané zemřeli ve strašlivých bolestech krátce po Hrmfově příletu. Pro Pamelu to byla otřesná, nepochopitelná událost, na kterou se snažila rychle zapomenout, a s využitím jejích přirozených charakterových vlastností se jí to i dařilo. Řekla si, že bude věci brát tak, jak jsou. A pro ni stály věci takto: celý svět sice zahynul, zato ona našla svou největší lásku. A Hrmfa přece milovala mnohem víc než celý svět. Ostatně, brzy s ním založí rodinu a celičký svět se postupně zalidní jejich roztomilými dětmi.
Pro Hrmfa byla zmíněná epidemie záležitostí spíše trapnou, neboť si uvědomil, že nákazu zavlekl na Zemi on ze své rodné planety. Jediná účinná protilátka se nacházela v jeho tělesných výměšcích, a proto z Pozemšťanů přežila výhradně Pamela. Hrmf měl nejasný pocit, že něco zvrtal. Avšak chtěl-li být k sobě upřímný (a to Hrmf Brškrp rozhodně chtěl), pak si musel přiznat, že miluje Pamelu ze všech bytostí ve vesmíru nejvíce. Vlastně v celém vesmíru miloval pouze ji. Proč by mu tedy mělo záležet na všech ostatních? Koneckonců, neudělal to schválně. A těch patnáct miliard mrtvých těl odklidili během několika málo týdnů roboti PRS-AKGP (Planetární robotické služby pro případ atomové katastrofy, genocidy či pandemie). Nebýt skvělé práce těchto strojů, kdo ví, zda by lásku Hrmfa a Pamely neotrávil jistý puch. Moderní technika je však obousečná zbraň. Uklízecí roboti nebyli jedinými automaty na Zemi. Po pozemských dětech zůstaly mechanické hračky. Zmateně chodily po světě, pletly se Pamele a Hrmfovi pod nohy a hledaly někoho, s kým by si mohly hrát. Byly neškodné, až na jednoho plyšového medvídka s chybně naprogramovaným mozkem, politováníhodný to přehmat výrobní linky.
........................
.......................
9.5.2022