26. dubna vyjde druhé, doplněné vydání Dějin Ukrajiny
nakl. Lidové noviny
Jen málo evropských národů prožilo tak nešťastné dějiny, plné násilí, útlaku a odnárodňování. Pouze v raném středověku měli Ukrajinci vlastní stát, tzv. Kyjevskou Rus, jehož ukrajinský ráz byl však pouze teritoriální, neboť se jednalo o státní útvar všech východních Slovanů před vznikem moderního ukrajinského, který si později stejně přisvojili Velkorusové.
Ukrajince pak čekala mongolská pohroma, po ní nadvláda Litvy a pak ještě Polska, podivné období polosamostatné tzv. hetmanštiny v rámci expandující Moskevské Rusi, která byla během 18. století brutálně zlikvidována. Teprve v roce 1919 došlo k obnově ukrajinské samostatnosti, která však měla díky polské a bolševické agresi jen jepičí život. Komunisté však Ukrajince za samostatný národ nepovažovali, v rámci formálně samostatné Ukrajinské sovětské republiky přišly další útrapy jako hladomor, komunistické odnárodňování, Černobyl atd. Teprve rozpad Sovětského svazu umožnil Ukrajincům získat samostatnost, ale i o ni musí nyní znovu bojovat.
Z předmluvy
Když někdo opakuje stále stejnou chybu, říká se o něm v Rusku, že šlape stále na tytéž hrábě. Kdyby Putin znal lépe dějiny, věděl by, že interventy obyvatelstvo jen málokdy vítá, ať už přicházejí s jakýmikoliv hesly. I v dějinách Sovětského svazu, k němuž se Putin hlásí jako ke státoprávnímu odkazu, je o tom příkladů dost: v roce 1920 porazili Poláci u Varšavy intervenční Rudou armádu, která podle sovětské interpretace přinášela „polskému proletariátu svobodu“. V roce 1939 vtrhla Rudá armáda do Finska v domnění, že ji podpoří místní komunisté, kteří zde – na rozdíl od Ruska – v roce 1918 prohráli občanskou válku a byli v hluboké ilegalitě. Ale invazní vojska nepodpořili ani finští komunisté a jejich sympatizanti, tzv. rudí Finové; vedoucí představitel Komunistické strany Finska Arvo Tuominen, nacházející se v exilu ve Švédsku, odmítl přijet do Moskvy a přijmout místo v loutkové prosovětské vládě „Finské lidové republiky“, ustavené za sovětskými liniemi v městečku Terioki (dnes Zelenogorsk). Vzkázal finským komunistům, že on sovětským okupantům nikdy sloužit nebude, proti samostatnosti vlastního státu bojovat nepůjde a každý ať se zachová podle vlastního svědomí. Výsledkem bylo, že i finští komunisté se zapojili do boje proti sovětským agresorům. Bojoval celý národ. Tento „duch zimní války“, jak je toto sjednocení ve Finsku a finské historiografii nazýváno, je dodnes páteří finského národního příběhu.
V roce 1968 se Leonid Brežněv a jeho velvyslanec v Praze Stěpan Červoněnko domnívali, že vzpomínka na osvobození sovětskou armádou v roce 1945 u obyvatel Československa ještě nevybledla, a že proto Češi a Slováci budou sovětskou armádu vítat. Nevítal je nikdo, až na pár prosovětských kolaborantů, kteří si vysloužili opovržení veřejnosti. Ukrajinský národ se válkou sjednotil. V době, kdy vznikají tyto řádky, padají na ukrajinská města rakety a hlavní město Kyjev se připravuje k obraně. Nevíme, jak tento boj dopadne. Naše plné sympatie jsou samozřejmě na straně Ukrajiny, jejíž jediný „zločin“ v očích Kremlu spočívá v tom, že si její občané chtěli zvolit prozápadní orientaci. Vojenská převaha Ruska je však očividná. Sama Ukrajina se může Rusku bránit, ale zvítězit v této válce bohužel nemůže, leda kdyby nastaly zásadní politické změny v samotném Rusku. Ale i když vojensky Putin možná zvítězí, politicky nezíská nic. Politicky už prohrál: stal se nedůvěryhodným partnerem, protože veřejně světu lhal a takovému člověku se už nedá věřit. Sjednotil Západ jako nikdo nikdy předtím. Dosáhl toho, že nyní budou nepochybně v zemích NATO východní Evropy rozmístěny základny NATO a sofistikované zbraňové systémy. Ale hlavně: dostal Rusko do totální mezinárodní izolace a vykopal mezi Rusy a Ukrajinci příkop, který se nepodaří zaplnit ani za sto let.
Je pochopitelné, že zájem o dějiny Ukrajiny v současné době stoupá. Protože první vydání této knihy je již rozebráno, rozhodlo se NLN vydat druhé, doplněné vydání. Kniha je rovněž odpovědí na Putinovy tirády o tom, že ukrajinský národ neexistuje, že Ukrajina nemá žádné tradice vlastní státnosti a může existovat jen ve svazku s Ruskem. Čtenář se z této knihy přesvědčí, že Ukrajina má naopak bohatou historii, která vůbec není historicky jednoznačně spjata sRuskem, a že ukrajinský národ se utvářel obdobně a zhruba ve stejné době jako ostatní národy této části Evropy. Oproti prvnímu vydání je text stručně doplněn o události, ke kterým na Ukrajině došlo v letech 2015–2021, a o nejnovější odbornou literaturu. Autoři i NLN tímto zároveň chtějí vyslovit hold hrdinným obráncům Ukrajiny, kteří bojují nejen za Ukrajinu, ale i za svobodu celé východní a střední Evropy.
Jan Rychlík, Bohdan Zilynskij, Paul Robert Magocsi
25.3.2022