Na Velký knižní čtvrtek 24. března za svatým grálem fyziky
nakl. Prostor
Kniha Božská rovnice amerického astrofyzika Michio Kakua (1947) představuje nejnovější poznatky z teoretické fyziky a připravuje čtenáře na další zásadní průlom. Kakuova schopnost srozumitelně zprostředkovat ohromující koncepty činí z této knihy skutečný intelektuální zážitek. Vychází na Velký knižní čtvrtek 24. března.
Bude nám někdy umožněno „číst v Boží mysli“? Astrofyzik a popularizátor vědy Michio Kaku ve své nové knize přibližuje usilovné hledání rovnice, jejíž matematická elegance zahrne celou fyziku. Kdyby taková teorie byla úspěšná, byl by to vrcholný úspěch vědy. Byl by to jediný vzorec, z něhož by se v principu daly odvodit všechny ostatní rovnice, počínaje velkým třeskem a konče zánikem vesmíru. Šlo by o završení dvou tisíc let vědeckého zkoumání, započatého v dobách, kdy si starověcí myslitelé poprvé položili otázku „Z čeho se skládá svět?“
Kaku moudře začíná poučnou minihistorií fyziky a připomíná osudy a práci význačných vědců, od Pythagora po současnost, kteří postupně objevovali základní síly světa. Všechny ty příklady používá jako odrazový můstek k odvážné tezi, že až jednou nastane smrt vesmíru, může být teorie všeho naší jedinou spásou.
Symetrie a krása
Pro básníky a umělce je krása něco neuchopitelného, je to estetická kvalita, která budí hluboké emoce a vzrušení. Pro fyzika je krása symetrie. Rovnice jsou krásné, protože vykazují symetrii. To znamená, že když přeskládáte nebo promícháte její složky, zůstane rovnice stejná. Je vzhledem k této transformaci invariantní. Představte si kaleidoskop. Ten pomocí zrcadel vytváří mnoho kopií náhodné změti barevných tvarů a potom tyto obrázky symetricky uspořádává do kruhu. Něco chaotického se tedy díky symetrii najednou stává uspořádaným a krásným. Podobně je sněhová vločka krásná, protože zůstane stejná, když ji pootočíme o 60 stupňů. Ještě symetričtější je koule. Ať se kolem svého středu otočí jakkoliv, bude vždy vypadat stejně. Pro fyzika je rovnice krásná, když po přeskupení různých částic a složek uvnitř ní zjistíme, že se výsledek nezměnil – jinak řečeno, že mezi jejími částmi existuje symetrie. Matematik G. H. Hardy jednou napsal: „Matematikovy vzorce musejí stejně jako vzorce malíře nebo básníka být krásné; myšlenky do sebe musejí zapadat harmonickým způsobem, stejně jako barvy nebo slova. Krása je první zkouška; ošklivá matematika nemá na světě žádné trvalé místo.“ A touto krásou je symetrie.
Michio Kaku
23.3.2022
