Básník Jan. Jan Novák souborně
nakl. Dybbuk
Limitované vydání sebraných textů Jana. Jana Nováka sdružených ve třech knihách s názvem Labutí sádlo představuje ojedinělý a osobitý básnický úkaz, který se vzpírá jakékoli kategorizaci. Elitní, nekompromisní poezie pouze pro vyvolené, poetika postrádající jakýkoli sentiment, pěnu dní, kýčovou lyriku nebo naivní spiritualitu. Zapomenutý autor, který překlenul svou dobu a opomenut nepozorovaně posunul hranice poezie za její horizont…
Ukázka z Předmluvy:
— NAPIŠ NĚCO NOR MÁLNÍHO! ALE TO BYCH NEMOHL PSÁT O SOBĚ O TOBĚ O NÁS…
Těmito verši by se dala charakterizovat celá tvorba jednoho z nejoriginálnějších českých básníků Jana. Jana Nováka (1938–2017), jehož víceméně souborné dílo se v tomto úctyhodném rozsahu dostává čtenářům do rukou. Není třeba si nic nalhávat: nebude to lehké čtení. Čeká nás neúprosný boj o každou píď neprobádaného území poezie a bude to místy až k neučtení. Budeme muset překonávat krkolomné hradby metafor, odhalovat krypty skrytých souvislostí, vrhat se po hlavě do strží smyslů. V této souvislosti možná leckoho napadne: Proč se vůbec pouštět do tohoto nelítostného zápasu, co mu to úsilí vlastně přinese?
Pro odpověď je třeba se obrnit značnou trpělivostí, poháněnou naprostým odhodláním a zápalem objevit v sobě poselství těchto básní… Jan. Jan Novák (jeho jméno je psáno v různých variacích na „normálního“ Jana Nováka, přičemž právě podoba s tečkou za prvním jménem byla Novákem odsouhlasena jako finální) patří k silné básnické generaci autorů narozených ve čtyřicátých letech, jako jsou Petr Kabeš, Pavel Šrut, Eugen Brikcius, či Ivan Wernisch. Vedle těchto jmen ale ční jaksi v pozadí — možná jako vztyčený varovný prst majáku —, nebo z nich spíše svébytně trčí. Jeho životní peripetie popisuje ve své reflexi Michal Šanda: „Coby místo narození je u Jana Nováka v knihovnických databázích uvedeno Brno, nicméně fakticky pochází z Kyjova a zde také prožil dětství; v Brně pouze 8. října 1938 navštívil porodnici. Vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou ve Zlíně a následně vystřídal pestrou řadu zaměstnání, mj. byl novinářským redaktorem, dělníkem v továrně Kaučuk Kralupy, po přestěhování do Prahy v roce 1968 pracoval jako správce sportovního areálu Vltava v Hostivaři.
Podstatná byla sedmdesátá léta, kdy byl hospodským Na Třemošné. V prostředí této žižkovské hospody se kolem něj utvořila parta zajímavých lidí, vesměs umělců: básníci Pavel Šrut, Eugen Brikcius, Miroslav Koryčan, písničkářka Dagmar Voňková, novinářka Petruška Šustrová, fotograf Petr Zhoř nebo dramatik Pavel Vašíček. Po roce 1977 se mnozí z nich stali signatáři Charty 77 a působili v disentu, přičemž Novákův byt na Vinohradech se jaksi samozřejmě stal místem schůzek, což neuniklo StB. Po roce 1989 se ukázalo, že v protějším domě zařídila pozorovatelnu, odkud permanentně monitorovala dění u Nováků. Odposlechy, skryté fotografování atd. V roce 1986 se uvolnilo místo hodpodáře na zámku ve Vyšeticích na Táborsku. Tehdy zámek sloužil jako rekreační objekt národního podniku Léčiva. Novák tu pracoval společně s manželkou Zdenou do roku 1993, kdy zámek vyhořel, od té doby je na volné noze. Už jenom pro milovníky pikanterií dodejme na okraj, že je autorem druhdy neustále omílaného reklamního sloganu S Čedokem za sluncem, pro Michala Tučného zas otextoval na LP Šťastné staré slunce hity Biblickou krajinou a Drát v srdci. Na obalu alba je uveden jako Jan K. Novák (K. rozuměj kyjovský).“
V devadesátých letech Novák patřil k okruhu autorů kolem literárního časopisu Psí víno (v jehož redakční radě byl i čestným, doživotním členem) a dodejme, že v Praze, kde se koncem šedesátých let usídlil, po dlouhých letech nemoci 6. ledna 2007 také zemřel. Je autorem šesti vydaných básnických sbírek, jejichž vyhraněné a neokázalé koncepci a reakcím na ně bych chtěl věnovat několik dalších poznámek. Už proto, že jsou vlastně charakteristické pro celé jeho literární dílo, a mohou se tak stát i určitým klíčem k uchopení dalších Novákových textů. Ač zdánlivě působí, jako by se každá z nich zhmotnila z jiných sfér vesmíru, mají jedno společné: všechny přišly pěkně po svých a nenabízejí snadná východiska.
Oficiální prvotinou Jana. Jana Nováka je sbírka Navštivte Peru! (nakl. Torst 1996) s ilustracemi Michaela Rittsteina, kterou osobně považuji za jednu z nejpozoruhodnějších básnických sbírek, jaké jsem kdy četl, a zároveň jednu z nejtěžších, u níž musíme naplno zapojit svou vlastní intuici. Zde se nacházíme ve fiktivním místopisu svrchované imaginace, v prostoru zalidněném reálnými dedikacemi, ovšem prostoru plném podprahových vzkazů, které jsou drceny mezi zuby smyslů šelmy. Opravdu dlouho jsem s touto sbírkou zápasil, až jsem byl jedné dlouhé noci odměněn obrovským déjà vu, když jsem konečně dosáhl vhledu, který mi otevřel dveře do tohoto kosmického soukolí, a vše najednou získalo svůj řád a smysl. Poměrně výstižně o tom píše Zdeněk Frýbort v doslovu, který trefně nazval Jazykové hry na metafyzickém hřišti: „Hra i báseň mají svá pravidla, která cítíme a nemůžeme vymezit, můžeme jich jen využívat nebo je překračovat, ale nemůžeme jich nedbat. Jazykové hry, spojení jazyka s konkrétní praktickou lidskou činností, připomínají básně vůbec a básně Jana Nováka zvláště. Jako v tenise, kdy je sice pravidly stanoveno, že hráč nesmí dvakrát za sebou udeřit do míče, ale není stanoveno, jak vysoko smí míč vyletět, v poezii Jana Nováka jsou ozřejmována pravidla jazyka, která bychom si jinak neuvědomili. Nejsou to básně programatické a prelogické (co se jazyka týče), nesestupují do hlubin, kde tápe dítě nebo na cesty, po nichž tápe afázií postižený jedinec, nechtějí být tedy tam, kde jazyk vzniká, ani tam, kde zaniká, ale chtějí ozřejmit nezřejmé pravidlo, chtějí nahoru, kam až vylétne význam, setrváme-li u našeho přirovnání. A zatímco význam je jako míček ve hře nahoře, dole se všechno mění: sloveso se začne vydávat za podstatné jméno a odmítne pohybovat se, příslovce odmítnou stav těla nebo duše a chtějí se stát počátkem či koncem.“
.............
z Předmluvy Roberta Jandy
Ukázka:
11.
Lehká hrůza
Lehká lhářka
Lehká drůbež
Symfonie po dohodě
s Čajkovským
Obratně omluvně
a z dálek ze zeměpisu
léto němé a bez ledu
drůbež pod kameny
s Ježíši o návratu
Bez očka drůbeže
levé máme protože
jsme na místě
pravé pokračuje stejnou
rychlostí
Byl živý protože
Byl truhlář
A drůbež
Poleno boží
26.1.2022
