Co kdyby se život na Zemi od základů změnil?
Denisa Novotná
Mráz, tíseň a hlad dominují v románovém debutu Marka Baroše. A také smrt. Číhá mezi stromy, v řece i ve starém kabátě, je všudypřítomná. „Příběh má základ v mých toulkách po lesích, kdy jsem dlouhé hodiny nikoho nepotkal a v tichu slyšel jen vlastní kroky,“ odhaluje vznik své prózy Marek Baroš. Les, nepřátelský a nebezpečný, je kulisou odysey připomínající slavnou Cestu Cormaca McCarthyho. Trojice běženců se snaží přežít ve vypleněném světě, který postihla katastrofa. Foto: Pavel Kotrla.
Potravu si musí ulovit nebo najít, přespávají ve zvířecích norách a opuštěných domech. Ze strachu z prozrazení se dorozumívají znakovou řečí. Patří k těm „hodným“ ve smyslu, že se neživí lidským masem. To však není jediné měřítko lidskosti.
Zmrzlým lesem putuje tichá trojice – Prst, Malá a Dcera. Svět kolem nich je nepřátelský a nebezpečný. Poutníci se snaží vyhnout všem možným predátorům a jejich cesta připomíná tanec v minovém poli. Prsta pronásledují vzpomínky na dětství, kdy lidé v ulicích začali mizet jako mýdlové bubliny, kdy se ztratili i jeho rodiče, jako by nikdy neexistovali. Brzy pochopil, že se světem se stalo něco zlého a začala v něm platit jiná pravidla než předtím. Morálka a svědomí se proměnily v prázdné pojmy, rozhoduje síla a krutost. Aby přežil, musel se už jako malý chlapec přizpůsobit. Dnes ví, že je smrtelně nebezpečné promluvit a že svět je plný nastražených pastí. Proto se nyní se ženou a dítětem dorozumívá pouze znakovou řečí.
Zatímco trojice prochází opuštěnou krajinou, Prst Dceři vypráví gesty o vymoženostech „normálního života“, o obchodech, restauracích, sochách, podzemních garážích, platebních kartách… Ale už i jemu samotnému to zní jen jako dávný sen. Nastal čas vrátit se ke kořenům života v lese. Jak ale v drsném prostředí obstát, a přitom se sám neproměnit ve zvíře? A kam se všichni ztratili?
Cílem strastiplné cesty je vzdálený mokřad, bezpečné útočiště, které má poutníkům poskytnout ochranu a obživu. Na cestě k němu jsou však zahnáni do Města, jehož obyvatelé jsou podle všeho zákeřní, ostatní mají za divochy, chytají je a zabíjejí. Přesto nezbývá než se vnořit do temného labyrintu ulic…
Románový debut Marka Baroše, psaný originálním a bohatým jazykem, je plný napětí a nečekaných zvratů. Autor se ve dvou dějových linkách zamýšlí nad proměnou lidských norem v krutých životních podmínkách a nad tím, jak tyto podmínky formují naše myšlení a jednání od dětství do dospělosti. Zároveň si klade otázku, nakolik je náš dnešní svět civilizovaný a zda v něm můžeme nalézt nějaké paralely se světem jeho fiktivního příběhu.
Marek Baroš (*1973) se narodil ve Valašském Meziříčí, kde dodnes žije a pracuje. Posledních šest let působí jako divadelní a programový dramaturg místního M-klubu. Věnuje se literatuře, divadlu a ve volných chvílích výtvarnému umění. Jeho Pohádky ze skládky (2021) se dočkaly knižního vydání i dvou divadelních adaptací.
5.1.2022
