Psaní Michaela Connellyho začalo čtením Chandlera
nakl. Slovart
Jednou šel Michael Connelly do kina na film Roberta Altmana Dlouhé loučení - a byl okouzlen tím, co viděl. Film natočený podle stejnojmenné knihy Raymonda Chandlera Connellyho inspiroval a od té doby se chtěl stát spisovatelem detektivních knih. Doma si přečetl všechny Chandlerovy knihy, v nichž vystupuje Philip Marlowe, a rozhodl se změnit si svůj studijní obor stavebnictví na žurnalistiku s vedlejším zaměřením na kreativní psaní.
V roce 1980 úspěšně dokončil studia na University of Florida a získal svou první práci v novinách, kde měl na starost kriminální rubriku. Tuto rubriku měl v dalších letech na starosti v několika novinách. Nakonec pracoval jako krimi reportér i pro Los Angeles Times.
Hned poté co se přestěhoval do Los Angeles vyrazil Connelly prohlédnout si High Tower Apartments, kde žil Philip Marlowe, a kde Robert Altman natočil svůj film. Connelly si promluvil se správcem budovy, a ten slíbil, že mu zavolá v případě, že by se ten byt někdy v budoucnu uvolnil. Za deset let správce budovy skutečně Connellyho vyhledal a ten se rozhodl si byt pronajmout. Sloužil mu pak několik let jako místo pro psaní, ale bylo tomu tak spíše na základě nostalgie než nějakého komfortu (byt například neměl klimatizaci).
Po třech letech u Los Angeles Times napsal Connelly svůj první román Černá ozvěna. Před tím ještě pracoval na dvou nedokončených románech, jež se však ani nepokusil publikovat. Román byl oceněn cenou Edgar za nejlepší prvotinu. Kniha je částečně napsána podle skutečného zločinu a je první knihou, která představuje Connellyho hlavního hrdinu, detektiva Hieronyma Harryho Bosche. Podle samotného Connellyho s ním tato postava sdílí pár povahových vlastností. Connelly pojmenoval Bosche podle holandského malíře Hieronyma Bosche, který je známý pro své malby plné hříchu a vykoupení, včetně malby nazvané „Peklo“. Kopie tohoto obrazu visí v Connellyho kanceláři za jeho počítačem. Connelly popisuje svou práci jako obrovské plátno se všemi postavami z jeho románů, které po něm proplouvají jako vlny po obraze. Tyto postavy na sebe občas nevyhnutelně narážejí a vytvářejí tak další vlny. Toho Connelly dosahuje tím, že znovu využívá postavy ze svých předchozích knih, a přisuzuje jim nové role v knihách napsaných několik let poté, co byly tyto postavy poprvé uvedeny na scénu.
zdroj: wiki
14.12.2021
