Jsem marxista, a právě proto jsem nevstoupil do KSČ - zemřel Petr Uhl
Paměť národa
Novinář a aktivista za lidská práva Petr Uhl se narodil 8. října 1941 v Praze. Otec ho velmi ovlivnil svými názory, které inklinovaly k nenásilné podobě anarchokomunismu či anarchosyndikalismu. 1. prosince 2021 tento statečný muž zemřel.
Petr Uhl roku 1958 maturoval na jedenáctiletce v Londýnské ulici na Vinohradech, posléze studoval strojní fakultu ČVUT. Seznámil se s nejrůznějšími levicovými proudy (trockismus, maoismus), zůstal však věrný marxismu. Vstup do KSČ roku 1963 nicméně odmítl, dospěl k přesvědčení, že strana není reformovatelná zevnitř. Angažoval se v Názorovém hnutí levice, jehož vůdčí osobností byl Egon Bondy. Na konci roku 1968 na protest proti počínající normalizaci založil Hnutí revoluční mládeže. O rok později byl za činnost v tomto hnutí uvězněn podle paragrafu podvracení republiky. Ve vězení strávil čtyři roky (1969-1973).
Krátce po propuštění potkal svou budoucí ženu Annu Šabatovou a v srpnu 1974 se s ní oženil. V prosinci 1976 se spolupodílel na vzniku prohlášení Charta 77 a sbírání prvních podpisů. V dubnu 1978 navíc spoluzaložil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, jehož posláním - na rozdíl od Charty - byla konkrétní pomoc obětem totalitní perzekuce. V roce 1979 byl znovu uvězněn, tentokrát na pět a půl roku. V druhé polovině 80. let byl jedním z hlavních hybatelů vydávání bulletinu Informace o Chartě (Infoch). Na konci roku 1988 se podílel na založení Východoevropské informační agentury dodávající informace o činnosti a perzekuci opozice v Československu, Polsku, Maďarsku a Litvě.
Po demonstraci na Národní třídě 17. listopadu 1989 byl jedním z těch, kteří předali zahraničním médiím nepravdivou zprávu o smrti studenta Martina Šmída (samozřejmě v domnění, že jde o zprávu pravdivou). Za to byl šest dní ve vyšetřovací vazbě, ještě v listopadu 1989 byl však propuštěn. Od února 1990 pracoval jako ředitel ČTK, po volbách roku 1990 pak usedl také ve Federálním shromáždění jako poslanec Občanského fóra. Od roku 1992 zůstal v ČTK jako řadový redaktor, později psal pro Listy Jiřího Pelikána a deník Právo. Pracoval jako vládní zmocněnec pro lidská práva a v dalších vládních funkcích se zaměřením na lidská práva a národnostní menšiny. Svých funkcí se vzdal po zvolení Anny Šabatové zástupkyní veřejného ochránce práv.
2.12.2021
