Bez Vzájemné pomoci to nepůjde!

nakl. Neklid

V roce 2021 uplynulo 100 let od smrti Petra Kropotkina, anarchisty a ve své době také světové uznávaného geografa, který přišel s klíčovou kritikou hypotézy o konkurenci jako určujícím principu vývoje společnosti prosazovanou sociálními darwinisty. Sám obdivovatel Darwina využil své pozorování během výzkumného pobytu na Sibiři k sepsání knihy "Vzájemná pomoc: faktor evoluce". Ta vyšla poprvé v roce 1902 a česky poprvé a naposledy v roce 1922.

Kropotkin v ní dokazuje, že vzájemně prospěšná spolupráce a reciprocita - jak v případě jednotlivců, tak i druhů - hraje v říši zvířat a lidské společnosti mnohem důležitější roli, než individualizovaný soutěživý boj. Kropotkin pečlivě vystavěl svoji teorii, kterou zpopularizoval v knize "Vzájemná pomoc". Jeho poselství je zřejmé: v solidaritě je síla.

Úvod k Vzájemné pomoci a její význam (ukázka)

Ian McKay

Kropotkinova Vzájemná pomoc se obvykle považuje za jeho mistrovské dílo, a právem. I když je kvůli vysoké kvalitě všech jeho prací těžké rozhodnout, zda je právě toto klasické dílo jeho nejlepším, dá se říci, že je nejslavnější a že patří k jeho nejčtenějším. O kvalitě a nadčasovosti jejího sdělení vypovídá dost už to, že jen zřídkakdy se po rozebrání nepřipravují nová vydání.

Často bývá také nazývána klasikou anarchismu, to ale není zcela přesné. Ano, jedná se o klasiku, která byla napsána anarchistou, dokonce vůdčím anarchistickým myslitelem té doby, ovšem není to kniha o anarchismu. Jde v první řadě o vědecky populární dílo, bestseller, který zpřístupnil princip spolupráce laické veřejnosti, a zároveň zaručil, že „se o tomto principu bude mezi biology v příštích dekádách diskutovat“. Hlavním záměrem Vzájemné pomoci bylo zamezit zneužívání evoluční teorie pro ospravedlňování tehdejšího statu quo, avšak ve své syntéze přírodovědných, antropologických, historických a sociologických dat dosáhla mnohem více a její vliv je obrovský. „Je zřejmé, že ze všech knih o principu spolupráce měla na biology, sociology i laickou veřejnost nejzásadnější vliv Kropotkinova Vzájemná pomoc,“ tvrdí Lee Alan Dugatkin, profesor evoluční biologie na University of Louisville. Antropolog Ashley Montagu věnoval svou knihu Darwin, Competition and Co-operation Kropotkinovi s tím, že jeho Vzájemná pomoc je „klasikou“ a „žádná kniha v oblasti evolučních teorií není čtivější nebo důležitější, neboť právě ona jako první skýtá pečlivě zdokumentované příklady důležitosti spolupráce jakožto evolučního faktoru“.

To ovšem neznamená, že anarchismus nehraje ve Vzájemné pomoci žádnou roli nebo že se v ní nenajde pro anarchisty nic zajímavého. Ani zdaleka! Samotný její způsob analýzy a vhledu do tendencí spolupráce v každodenním životě je v podstatě libertinský. Plyne „zdola nahoru“ a vyrůstá z populárních dějin. Nadto je v ní vše dokládáno s umem talentovaného vědce, což ji činí poněkud nezvyklou. Často se zmiňuje, že Proudhon, otec zakladatel anarchismu, byl výjimečný v tom, že byl zároveň socialistickým myslitelem a příslušníkem pracující třídy. Kropotkin je zase velmi ojedinělý případ socialistického myslitele, který byl zároveň školeným vědcem, navíc podle svých současníků vědcem extrémně nadaným. Toto vzdělání ve vědecké metodě se projevuje ve všech jeho pracích, nejzjevněji však právě ve Vzájemné pomoci. Vzhledem k tomu, že se jedná o dílo známé především ne-anarchistům, bude vhodné zasadit ho do kontextu tehdejších revolučních idejí, stejně jako zhodnotit, do jaké míry bylo překonáno vědeckým pokrokem. Během toho se dotkneme i Kropotkinova života, stejně jako „života“ jeho knihy, jejích počátků i toho, čím byla ovlivněna. Nakonec budou prodiskutovány a vyvráceny mnohé mýty, které během času ohledně Vzájemné pomoci vyvstaly. To vše by mělo objasnit, proč je tato kniha považována za tak důležitou jak těmi, kdo se hlásí k anarchismu, tak těmi, kdo se s anarchismem neztotožňují.

Anarchista dříve známý jako kníže

Petr Kropotkin se narodil v Moskvě roku 1842 do šlechtické rodiny, jejíž původ lze sledovat až k zakladatelům carského režimu. V patnácti letech vstoupil do Pážecího sboru v Petrohradě, elitní vojenské školy při carském dvoře. Koropotkin, tak jako dříve Bakunin, se začal zajímat o politiku a společenské problémy stejně jako o vědu. V roce 1862 byl povolán do armády, přičemž využil výsady členů Pážecího sboru vybrat si své umístění, a zvolil si regiment sibiřských Kozáků v nedávno anektované Amurské oblasti. O dva roky později Kropotkin přijal vedení geografické výzkumné expedice severním Mandžuskem od Zabajkalska k Amuru, a krátce nato se připojil k další výpravě, která postupovala podél řeky Sungari do srdce Mandžuska. Kropotkin využil obě expedice k sledování svých vědeckých zájmů, jež přinesly cenné výsledky. To ho, spolu s nemožností dosáhnout ze Sibiře skutečných sociálních reforem, přimělo zasvětit se téměř úplně svému vysoce úspěšnému vědeckému výzkumu. Poté, co roku 1867 opustil armádu, se vrátil do Petrohradu, aby nastoupil na univerzitu, a zároveň se stal sekretářem sekce fyzické geografie Ruské geografické společnosti. Roku 1873 vydal článek dokazující, že tehdejší mapy Asie nesprávně zaznamenávaly fyzickou formaci země, totiž že strukturální linie vedou ve skutečnosti z jihozápadu na severovýchod, nikoli z východu na západ, jak se původně předpokládalo. Roku 1871, při výzkumu ledovcových usazenin ve Finsku a Švédsku pro Ruskou geografickou společnost, byl požádán, aby se stal jejím hlavním sekretářem. Nicméně pod vlivem svého rostoucího citu pro sociální zodpovědnost se rozhodl nabídku odmítnout, a místo toho se stal revolučním socialistou a agitátorem společenských změn. Výsad, které mu přinášela jeho vědecká pozice, využil k tomu, aby roku 1872 navštívil Švýcarsko a vstoupil do Mezinárodní asociace pracujících (První internacionály). Po návštěvě libertinské Jurské federace dospěl rychle k názoru: „Můj pohled na socialismus se usadil. Jsem anarchistou.“

Po svém návratu do Ruska se v okruhu Čajkovského aktivně účastnil šíření revoluční propagandy, za což byl roku 1874 zatčen. O dva roky později uprchnul do exilu v západní Evropě a stal se předním, ne-li nejpřednějším představitelem anarcho-komunismu, tedy směru, který začal převládat v libertinském hnutí nad Bakuninovým kolektivním anarchismem, a udržel si tam svou pozici dominantní teorie podnes. Krom redakční práce v anarchistických novinách Le Révolté se věnoval i psaní četných článků a revolučních letáků. Poté, co se zúčastnil Mezinárodní anarchistické konference v Londýně, byl na nátlak ruského velvyslance roku 1881 ze Švýcarska vyhoštěn. Kropotkin se posléze usadil ve Francii, kde byl krátce na to zatčen v rámci celostátního zátahu proti anarchistickému hnutí. V Lyonu byl pak roku 1883 po soudním přelíčení, kterého využilo 53 obviněných k obhajobě svých anarchistických idejí, odsouzen k pěti letům vězení. Stalo se tak pod záminkou, že byl členem ilegální První internacionály (jež byla postavena mimo zákon po brutálním potlačení Pařížské komuny). Po opakovaných mezinárodních intervencích byl roku 1886 propuštěn a usadil se v Anglii, kde pomáhal založit anarchistické noviny Freedom, přispíval do anarchistických a jiných tiskovin, psal knihy (např. Vzájemná pomoc nebo Velká revoluce), věnoval se produkci anarchistických letáků a přednášel na setkáních socialistů a odborů po celé Británii i jinde. Do Ruska se vrátil roku 1917 po únorové revoluci a následném pádu cara. Svá poslední léta strávil — kritický vůči Leninovu režimu — prací na nedokončené Anarchistické etice a varoval světové dělnictvo, aby neopakovalo chyby, které se staly v Rusku. Zemřel v únoru 1921 a jeho pohřeb se stal pro ruské anarchistické hnutí příležitostí k poslednímu veřejnému protestu proti bolševické tyranii.

Jeho přínos pro anarchismus byl značný. Jak řekl jeho přítel a anarchistický souputník Errico Malatesta, Kropotkin byl „bezpochyby jedním z těch, kdo se nejvíce zasloužili o rozpracování a propagaci anarchistických idejí“, a „věhlas a obdiv, kterých se mu ode všech anarchistů dostává, si plně zasloužil“. Byl ale také uznávaným vědcem, „přírodovědeckou kapacitou se specializací v geologii“.To dokládá i skutečnost, že krom jeho právem proslaveného hesla Anarchismus v jedenáctém vydání Encyclopædia Britannica byl i autorem většiny hesel o ruské geografii tamtéž. Autor jeho nekrologu v The Geographical Journal vyjádřil lítost na tím, že Kropotkin byl „pohlcen“ svými politickými názory, což „výrazně umenšilo službu, kterou by jinak býval mohl geografii prokázat“. Byl to „bystrý pozorovatel s pronikavým intelektem, ovládl veškeré vědecké poznání související s předmětem jeho zájmu“, a jeho „přínos geografické vědě má tu nejvyšší hodnotu.“ Kropotkin měl „mimořádně přitažlivou osobnost, sympatickou povahu, vřelé, ale snad až příliš něžné srdce, a široké znalosti v literatuře, vědě a umění“.

...................

Ian McKay, americký hudebník (např. Minor Threat, Fugazi), spoluzakladatel labelu Dischord Records

překlad Tereza Reichelová

18.11.2021