250 nejzajímavějších milníků ve vývoji medicíny
nakl. Dokořán a Argo
Od šamanů k robotoické chirurgii - to je záběr Knihy o medicíně Clifforda A. Pickovera. Vedle výkonů, jako je trepanace lebky nebo používání kokainu jako lokálního anestetika, se seznámíme s řadou témat: Hippokratova přísaha, biologické zbraně, klonování člověka, celková anestezie, transplantace obličeje, zážitky na prahu smrti, nebo role válek a násilí ve vývoji medicíny. Dočteme se i o díle lékařů, kteří posunuli vývoj medicíny vpřed.
Ukázka:
1829 Krevní transfuze
James Blundell (1791–1878), Karl Landsteiner (1868–1943)
„Dějiny krevní transfuze vyprávějí fascinující příběh a vyznačují se obdobími silného entuziasmu, která se střídají s obdobími rozčarování, jež bylo výraznější než při zavádění jakéhokoli jiného léčebného postupu,“ píše chirurg Raymond Hurt. „Krevní transfuze naplnila svůj potenciál teprve s objevem krevních skupin a zavedením uspokojivých protisrážlivých prostředků.“ Krevní transfuze znamená přenos krve nebo krevních složek z jednoho člověka na druhého s cílem vynahradit ztrátu krve při zranění nebo operaci. Transfuzi krve lze rovněž použít při léčbě různých onemocnění, jako například hemofilie a srpkovité anémie.
První pokusy o přenos krve mezi zvířaty či mezi zvířetem a člověkem probíhaly v Evropě už v 17. století, nicméně první úspěšná transfuze krve z člověka na člověka se připisuje anglickému porodníkovi Jamesi Blundellovi. Nejenže dal umění transfuze vědecký základ, ale také znovu vyvolal zájem o proceduru, jež byla obvykle celkem nebezpečná. V roce 1818 využil Blundell několika dárců a provedl transfuzi u muže, který umíral na rakovinu žaludku. Ten však o dva dny později skonal. Roku 1829 přenesl Blundell s použitím injekční stříkačky krev z manžela na manželku, která po porodu silně krvácela. Bohudík přežila, a zúčastnila se tak první úspěšné zaznamenané transfuze. Blundell brzy zjistil, že mnoho transfuzí končí poškozením ledvin a smrtí.
Nicméně tři krevní skupiny – A, B a 0 – objevil teprve kolem roku 1900 rakouský lékař Karl Landsteiner, který zjistil, že k bezpečné transfuzi obyčejně vede pouze přenos krve mezi lidmi se stejnou skupinou. Čtvrtá krevní skupina, AB, byla objevena záhy. (Podobný objev učinil o něco později a nezávisle český lékař Jan Janský.) Vývoj elektrického chlazení umožnil v polovině 30. let minulého století vznik prvních „krevních bank“. Po objevu Rh faktoru v roce 1939 už se nebezpečné reakce při krevních transfuzích staly vzácností. Někdy mohou transfuzím bránit i předsudky – například ještě v 50. letech 20. století bylo v Louisianě trestným činem, když dal lékař bělochovi „černou krev“, aniž předem získal jeho souhlas.
10.11.2021