Co má pod dredama? - knižní rozhovor s Ivanem Bartošem
Milan Ohnisko, nakl. Druhé město
Po Davidu Kollerovi nebo Daniele Drtinové si básník Milan Ohnisko vybral za objekt svého dotazování předsedu Pirátské strany Ivana Bartoše. Leckdo bude z téhle zpovědi mladého politika překvapený.
Ivane, na zahřátí jsem si připravil sérii dotěrných otázek, na něž prosím odpovídej co nejstručněji.
Což u mě bude problém.
Jak se cítíš?
Dnes trochu unaveně. S vědomím, že den ještě nekončí a mám před sebou spoustu práce.
Co je pro tebe v životě nejdůležitější?
Láska.
Existuje Bůh?
Ano.
Co by bylo tématem Třinácté komnaty Ivana Bartoše?
Alkohol. Od patnácti jsem vyrůstal v hospodě s harmonikou. Ale když vezmeme v potaz slavnou teorii Nohavicova alkoholového kopce, včas jsem vycítil, že by se mohl blížit vrchol… Před nějakými sedmi lety jsem přestal pít. Nejlepší mé rozhodnutí, kromě Pirátské strany a svatby s Lydií.
Kdy jsi naposled kouřil jointa?
S přáteli na večírku asi před osmi lety.
Vypomůžeš si někdy drobnou lží?
Snažím se nevypomáhat si. Spíš mlčím.
Kdybys mohl celý večer s někým rozmlouvat, kdo by to byl?
Martin Luther King. A taky mě velmi oslovila kniha Moje cesta od Tonyho Blaira — rád bych se ho na pár věcí doptal.
Umíš vařit?
Umím.
Zkoušel jsi někdy napsat básničku?
Ano, básničky i písňové texty. Básničky píšu naivní a texty naopak až příliš realistické.
Jsi sexuálně věrný?
Vždy jsem se snažil. Sedm let jsem s manželkou Lydií.
Jaké jsi měl dětství?
Šťastné.
Která kniha pro tebe byla v dospívání nejdůležitější?
Asi cokoliv od Remarqua. Černý obelisk, Jiskra života…
Vyhledal jsi někdy pomoc psychoterapeuta nebo psychiatra?
Ano.
Je něco, co jsi sám sobě neodpustil?
Je. Ale jsou to spíše špatně vyhodnocené situace a epizody.
Kdo tě v životě nejvíc ovlivnil?
Matka.
Bojíš se smrti?
Asi jako každý.
Měli se Češi v březnu 1939 vojensky bránit německé okupaci?
(přemýšlí) Těžká otázka… Měli to zkusit.
Měla oběť Jana Palacha smysl?
Velký. I pro mě osobně.
Je správné, že je Česká republika členem NATO?
Ano.
Kdy jsi nejvíc trpěl?
To je moc intimní.
Za co rád utrácíš?
Moc neutrácím. Pokud, tak za knihy.
Nejoblíbenější film?
Těch je celá řada, jsem filmový fanda. Asi Takoví normální zabijáci.
Nejoblíbenější song?
Bastila od kapely Znouzectnost.
Jsi feminista?
Ano.
Kterou knihu by si měl určitě přečíst tvůj syn, až vyroste?
Budou v té době ještě knihy?
Tak kterou digi knihu?
Spoustu! Doufám, že si přečte všecko. Že bude milovat literaturu tak jako já. Říct jednu, to je těžké. Tak dvě nebo tři. Měl by si přečíst knihu, kde je vidět ctnost, odvaha a utrpení, ale i chyby těch, kteří se ve složitých situacích — a tím se vracím ke tvé otázce na rok 1939 — museli nějak rozhodovat. To není jednoduché pro nikoho. Pliveme na politiky, kteří se nedokážou dohodnout, a přitom… no nic. Určitě cokoliv od Remarqua, který byl pro mě naprosto určující. Příběhy lidí se opakují, jenom dobové kulisy jsou jiné.
Je někdo, koho nenávidíš?
Ne. Držím se hesla, že „násilí a nenávist nejsou řešení“.
Kdy jsi naposled plakal?
Rozplakat mě umí náš šestiměsíční Bertíček. Protože to dítě je strašně dojemné.
Co považuješ za svou největší slabinu?
Netrpělivost, která se ve mně probudí, když vidím, že cíl je hodně blízko. Víš, kdy se prý stane nejvíc autonehod? Při návratu z dovolené, na posledních padesáti kilometrech. A v životě je to podobně. Zabojuješ, vydáš všecko… jenže pak je tam ještě jedna zatáčka, a na tu už někdy nemáš sílu nebo z ní před cílem, protože už nejsi pozorný, vyletíš. Ale věřím, že v osmdesáti to bude lepší. Možná budu trošku prudivej dědek, ale snad moudrej. Od rána do večera budu ve vlastním knihkupectví. Nestaví se tam moc lidí, a tak si budu celé dny číst. To je můj sen na stáří.
Chceš být premiérem České republiky?
Tuhle otázku nemám rád kvůli tomu „chceš“. Ale kdyby ses mě zeptal „cítíš nutnost“, pak bych ti řekl, že ano, protože politická změna vede vždycky přes exekutivu: že převezmeš zodpovědnost. Takže nejde o chtění, ale o nezbytnost. Dělám všechno, abych tu výzvu, pokud přijde, mohl přijmout.
26.8.2021
