Ať žijí sociální mindfucking sítě!
Josef Rauvolf
Byl to v roce 2018 pořádný skandál, když The New York Times společně s britským Guardienem otiskly ve stejný den obsáhlé reportáže, odhalující pěkně temné praktiky společnosti Cambridge Analytica. Temné a nechutné, a jejich výsledky byly zmanipulované volby nejen v řadě afrických zemí, ale také v případě brexitu a prvního Trumpova zvolení. Právě vydaná kniha Mindf*ck vše přibližuje s šokujícími detaily.
Aby ne, jejím autorem je totiž Christopher Wylie (1989), kanadský datový analytik, který byl u všeho od samého počátku. Jistě slušný člověk, který si zpočátku myslel, že výsledky jeho výzkumů mohou bojovat proti rasismu, bigotnosti, nenávisti – aby posléze se stále větší jistotou zjišťoval, že jsou v rukou jeho naprosto cynických šéfů a psychopatických politických manipulátorů používány k pravému opaku: k vyvolávání negativních nálad, rasismu, agrese, k manipulacím nejhrubšího zrna. A to jsme ještě střízliví!
Jeho kniha se čte jako rafinovaný thriller, jako rafinované sci-fi z dystopické budoucnosti, bohužel je ale vše naprosto skutečné, a natvrdo. Současné. A oběťmi jsme my všichni, celá společnost.
Wylie se podílel na výzkumech a aplikacích, kdy CA pracovala například s rolí vzteku při potlačení racionálního uvažování, kdy lidé byli ochotni tolerovat i kroky, které pro ně samotné měly značně negativní důsledky – jen když tím potrestali své politické protivníky, zkrátka, ať to stojí, co to stojí. A někteří dokonce zatouží, aby ekonomika utrpěla, pokud tím utrpí ti druzí. Podílel se ale i na dalších, daleko nebezpečnějších výzkumech, stále mu ale nedocházel úplný dopad všeho, co vytvářel. Nevarovaly ho ani signály, že jeho šéfové jednají s ruskými agenty, s lidmi stojícími za brexitem, za Trumpem, že společnost analyzuje data, která získala od Facebooku a s jejich pomocí pak ovlivňuje veřejné mínění, a tudíž i volby, a to stylem, o němž by se Orwellově Velkém bratru mohlo jen zdát. Zkrátka, přesně ten typ vědce, který bádá a zlověstné sémě své práce nevidí.
Naštěstí ale prozřel, došlo mu, že, jak píše, "hrál jsem si s ohněm a teď jsem viděl, jak hoří celý svět."
V roce 2018 udělal první krok k pokusu tento požár zastavit a vystoupil se svým svědectvím. Již zmíněná média vykonala mimořádně záslužnou práci – následovala vyšetřování britských i amerických parlamentních komisí, aktivity CA zkoumaly tajné služby, policie. Její aktivity byly rozkryty, nasvětleny, jejím šéfům se ale, nepřekvapivě, nic nestalo. Jak Wylie konstatuje, "Když jsem byl v Cambridge Analytica, viděl jsem zblízka, jak vypadá nenasytnost, moc, rasismus a kolonialismus. Viděl jsem, co dokážou miliardáři, když chtějí tvarovat svět podle svých představ. Viděl jsem ta nejbizarnější zákoutí naší společnosti. Jako whistleblower jsem zažil, čeho jsou schopny velké společnosti, aby ochránily své zisky. Viděl jsem, jak lidé dělají všechno možné, aby zakryli cizí zločiny jen kvůli narativu, jenž se jim hodí." A uvádí nejen Facebook, ale také vrcholné britské politiky, americké republikány, lidi z Trumpova nejbližšího okol – magory i hamižné cyniky, bažící po moci a penězích.
Ve své knize zručně kombinuje popis rozvíjejících se aktivit CA, včetně jeho postupného prozírání, s teoretizujícími pasážemi, ovšem podanými tak, aby byly srozumitelné každému. Protože, píše-li, že "žijeme ve světě obklopeni duchy, jejichž substancí jsou programy a data, a ti duchové nás mohou pozorovat, poslouchat a přemýšlet o nás," není to k nepochopení. Stejně jako konstatování, že "to, čeho jsme dnes svědky, se nazývá kognitivní segregace, což je stav, při němž lidé setrvávají v informačním ghettu. To, co vidíme, je segregace naší reality. Pokud je Facebook komunitou, je to komunita uzavřená."
A to je fakt, přestože mnozí mají pocit, jaká je FB skvělá záležitost, a ke všemu zadarmo. Omyl, za vše platíme svými daty, která, jak připomíná Wylie, mají v úhrnu daleko větší hodnotu než všechny ty grátis služby, což platí i pro další internetové giganty. Jsme každodenními svědky, jak se data a jejich zneužívání (právě třeba díky společnostem, jako je Cambridge Analytica), stávají zbraněmi v informačních válkách. Válkách, ve kterých se silně a úspěšně angažuje putinovské Rusko. "Informační válka se vyvíjela podobným způsobem," píše Wylie. "Zezačátku si nikdo nedovedl představit, že by Facebook nebo Twitter mohly být zbraněmi ve válečném konfliktu. Válečné konflikty se odehrávaly na zemi, ve vzduchu, na moři a potenciálně ve vesmíru. Ale páté prostředí – kyberprostor – se ukázalo neobyčejně významným bojištěm pro ty, kdo měli fantazii a předvídavost pochopit, že sociální sítě lze využít jako informační zbraně. [...] Během pouhých pěti let ruská armáda a ruský stát dokázaly vyvinout první nesmírně účinnou novou zbraň jednadvacátého století." Aby ne, když se ani nemuseli starat o šíření své propagandy, vše za ně udělali svým sdílením, lajkováním a klikáním samotní Američané. Anebo Britové, či, samozřejmě, i Češi. Všichni ti, kterým Lenin říkal "užiteční idioti".
A závěrem snad ještě jeden citát z mimořádně důležité a potřebné knihy, protože, co si budeme nalhávat, není to jen o brexitu a Trumpovi, ale také o blížících se parlamentních volbách. "Cílem nenávistné kampaně není jen zasahovat do naší politiky nebo poškodit jméno našich společností. Cílem je rozervat sociální předivo, z něhož je naše společnost utkána. Touží po tom, abychom se navzájem nenáviděli. A vzniklé spory nás zasáhnou tím hlouběji, čím víc se týkají věcí každodenního života."
Protože, všichni jsme manipulovatelní a náš úsudek je založen na informacích, které máme – takže pokud jsou upraveny, jsme náchylní nechat se zmanipulovat. A někdy i docela rádi...
Josef Rauvolf
7.7.2021