Příběh o vlaštovce Glorii a naději

nakl. Baobab

Uhranuly vás knihy Tobiáš Lolness, Vango nebo Dva životy pana Perla? Timotheé de Fombelle (1973) je oblíbený autor mimořádné fantazie a také strůjce dobrodružství pro mladší čtenáře. A odborník na naději, která umírá poslední...

Ukázka:

Gloria letěla osmdesátikilometrovou rychlostí nad borovicemi. Vítr rozknital oblouk jejích křídel. Nechápala, co ji přitahuje tím směrem. Gloria věděla, že je jiná, drží se tak trochu stranou od živočichů svého druhu, ale ani ona nedokázala uniknout nevysvětlitelnému vnitřnímu puzení, které řídí život ptáků. Pro ni znamenal instinkt otroctví, kdežto ostatním vlaštovkám přinášel vekou duševní úlevu. Avšak volání, které ji onoho prosincového rána nutkalo k odletu na sever, bylo volání jiného druhu. Nebyl to jenom instinkt stěhovavých ptáků. Cítitla, že toto volání je určeno pouze jí samotné, její svobodě. Prostě si jen říkala, že tam nahoře na severu na ni čekají.

Gloria přišla na svět před více než šestnácti lety v trámoví jednoho hangáru poblíž malého útesu. Strávila tam několik prvních jar a na konci každého léta vždycky odlétala se svými sestrami na jih. Milovala ty vyčerpávající cesty tam a zpět na pískem, vodou a lesy. Mohla by tak pozvolna dosáhnout dospělého věku úplně stejně jako ostatní vlaštovky. Jenomže během své třetí zimy v Africe měla nehodu. Rozbila okenní sklo kostela, stojícího v buši. V modrých tabulkách skla se odráželo nebe a tomu se nedalo odolat. Gloria přistála celá zkrvavená na udusané zemi. Ráno na Štědrý den ji nějaké dítě zvedlo ze země a přitisklo jí pravou ruku ke krku.

"Ničeho se neboj",

Díky němu měla dnes jméno, což se ptákům stává jen velmi zřídka a hlavně stále ještě žila. Odpočívala několik týdnů v plechovce od kondenzovaného mléka, zařízené jako nemocniční lůžko. Chlapec se o ni staral, krmil ji a utěšoval. Pojmenoval ji stejným jménem, jaké bylo vytištěné na plechovce. Gloria.

přeložila Drahoslava Janderová

18.6.2021