Co jsem si rozepsala, to si taky musím dopsat - rozhovor s Petrou Stehlíkovou
Thea Kolářová
Po knihách Naslouchač a Faja je tu Nasterea. Další část fantasy pentalogie Petry Stehlíkové. Jak napsal server fantasya.cz o druhém dílu: "Na čtenáře čeká akce, dobrodružství, nebezpečí, výborně a detailně propracovaný svět i postavy, staronové nestvůry a nespočet situací, kdy budou čtenáři jen třeštit oči a s prudce bušícím srdcem otáčet stránky, jak je vyprávění dokáže pohltit."
- Vzpomínáte si, jak celý příběh vznikl? Kde se vzala první myšlenka, která mu vdechla život?
První myšlenka byla napsat příběh mladé/malé dívky cestující se skupinou bojovníků. To už je ale tak patnáct let zpátky (hrozně to letí, v prvním rozhovoru jsem uváděla deset let). To ještě nebyl sklenit ani Duvalské pohoří. Tak jako u spousty jiných příběhů jsem měla jen pár poznámek, které jsem čas od času doplnila, když jsem otevřela soubor. Pak přišel Kostičas, který mě tzv. donutil odpíchnout se a do příběhu se pustit. Původně jsem Naslouchače (tehdy se ještě jmenoval Nasterea de venin) publikovala na Bez-hranic.cz - stránkách pro začínající autory. A jak to bývá, když jsem dopsala první díl, snažila jsem se ho opět vnutit nějakému nakladatelství. Tentokrát to konečně klaplo a Naslouchače se ujal Host.
- Je Vám některá z postav obzvlášť blízká? Z jakého důvodu?
Samozřejmě mi je nejbližší Ilan, která příběh vypráví. Pak je to kapitán, v jehož charakteru a chybách se hrozně ráda „rýpu“ a myslím, že mu dávám (chudákovi) zabrat. Asi je to tím, že mnoha svými rozhodnutími ovlivnil osudy ostatních, takže je pro mě „zábavnou“ postavou, přestože jeho charakter takový není. Já mám ale ve finále ráda všechny své postavy, každá má svůj příběh, i když to trvá, než na ní přijde řada. A každá má samozřejmě svou roli a moment, kdy zasáhne do děje.
- Proč je příběh vyprávěn z pohledu Ilan?
Tak to prostě bylo dané od samotného začátku. Takhle jsem začala psát a už to tak zůstalo. Naslouchač si vlastně ich-formu zvolil sám. Očividně jsem byla pod vlivem sklenitu.
- Třetí díl série vychází až po 4 letech od vydání Faji. Nastereu a její vznik prý provázely těžkosti spojené s "neposedným" notebookem. Můžete nám k tomu něco povědět? Byla jste odhodlaná knihu napsat znovu nebo ve Vás tato nepříjemnost vyvolala určité pochyby či nechuť pustit se znovu do práce? Muselo to pro Vás být velmi náročné.
Tak samozřejmě první myšlenka, která mi proběhla hlavou, když mi „umřel“ počítač a já se dívala jen na černou plochu, byla ta, že se na to vykašlu, počítač vyhodím z okna a zruším facebook. Což ještě umocnil kamarád, který mi řekl, že se nezachránilo ani písmenko. Jenomže co jsem si rozepsala, to si taky musím dopsat. I když s „krátkými“ přestávkami. Tohle bych zase Ilan a pětadvacítce nechtěla udělat. Příběhy se musí dokončovat, i když to někdy trvá a třeba jen do šuplíku. Kdyby v sobě autor neměl zakódovanou tuhle vlastnost, nemohl by nikdy psát.
- Proběhly u její druhé verze nějaké výraznější změny?
Neřekla bych. Kolikrát se mi stalo, že jsem napsala část kapitoly, o které jsem si myslela, že jí mám uloženou jenom v hlavě a pak jsem jí našla někde na konci příběhu téměř shodně napsanou. Spíš to déle trvalo. Člověku přijde hodně zbytečné psát něco, když už to měl jednou napsané.
- Jaký jste měla pocit po dopsání třetího dílu?
Že je to konečně za mnou. Na papír se dral jiný příběh a já potřebovala aspoň na chvíli vypadnout z Duvalského pohoří. Abych se mohla pustit do čtvrtého dílu, musela jsem se na pár měsíců přesměrovat. Na trojce jsem strávila až moc času a úplně mi to nesvědčilo.
- Je Nasterea uzavíratelka trilogie nebo plánujete pokračování? Případně o kolik dalších knih by se jednalo?
Naslouchač nikdy nebyla trilogie. Vždy se jednalo o pentalogii. Tahle nesrovnalost vznikla tak, že když jsem jako velký nadšenec Hostu popisovala své plány s Naslouchačem a těmi pěti díly, tak se vůbec nevědělo, jak to bude. Až dneska si uvědomuji, jak moc velké riziko pro nakladatelství to je, když začne vydávat pentalogii neznámého autora. Ještě že existují lidé, kteří občas zariskují.
- Jak jste si vlastně vybrala nakladatelství? Proč právě HOST?
Do Hostu už jsem jeden rukopis posílala a dost mě překvapilo, že odpověděli rychle a že mi dali i zpětnou vazbu, i když to tenkrát neklaplo. Ke všemu vydali Kostičas a začali se věnovat YA literatuře. Takže jsem se osmělila.
- A konečně poslední otázka... Kde a jak čerpáte inspiraci?
Naslouchač je již rozjetý, takže při psaní akorát nastoupím do rozjetého vlaku a chvíli se svezu. Co se týče ostatních příběhů, tak tam jde o určité záblesky, které si už dlouho zapisuji a v určitou chvíli je prostě jen použiji a rozepíši.
6.5.2021
