Cesta do hloubky osobní víry Viktora Frankla

nakl. Cesta

Kniha Bůh a člověk hledající smysl vznikla z několikahodinového rozhovoru mezi židovským filozofem náboženství Pinchasem Lapidem a Viktorem Franklem v jeho bytě ve vídeňské Mariannengasse v srpnu 1984. Nahrávky rozhovoru na magnetofonovém pásku a na jejich základě v létě 1984 vzniklý manuskript náležely dlouhá léta k osobním pozůstalostem Viktora Frankla, aniž by kdo věděl o jejich existenci.

Nahrávky i manuskript byly objeveny teprve v květnu 2004, kdy byl sestavován osobní archiv Viktora Frankla. Podle všeho se zveřejnění knihy plánovalo už dávno a vše bylo připraveno. Ještě v roce 1984 napsali oba autoři předmluvu ke knize a dohodli se na tom, jak se dílo bude jmenovat. Není jasné, proč se nakonec rozhodli knihu nezveřejnit. Návrh, který se našel v pozůstalosti, obsahoval už obtahy knihy, což potvrzuje předpoklad, že se s jejím zveřejněním počítalo. Obtahy neobsahovaly žádný údaj o nakladateli, proto nebylo možné zjistit pozadí projektu.

Němečtí vydavatelé obou autorů neposkytli žádné nové informace o tom, proč spis nakonec ve své době nebyl publikován. Více informací možná poskytne sám manuskript: obsahuje řadu korektur a doplnění obou autorů. Jejich forma a obsah naznačují, že oba autoři spis korigovali nejméně dvakrát. Své příspěvky do rozhovoru nejméně dvakrát pozměnili a rozšířili. Tento fakt, i dodatečně sestavená předmluva a poznámky pro vydavatele, svědčí o tom, že kniha byla těsně před vydáním. Pokud by se autoři dohodli, že knihu pro její obsah nevydají, nedali by si práci s dvojí korekturou a dodatečným sepsáním předmluvy (včetně poznámek vydavateli).

Dalším argumentem, který hovoří proti faktu, že by se autoři rozhodli knihu nevydat pro její obsah, je ten, že jejich mnohahodinový rozhovor byl velice přínosný a mohli s ním být spokojeni a rozhodně si museli být vědomi toho, že pro případné čtenáře by byl jistě pozoruhodný. Navíc je známo, že přátelské porozumění mezi Viktorem Franklem a Pinchasem Lapidem se po setkání ve Vídni nadále prohlubovalo. Nakladatelství Gütersloher Verlagshaus vděčíme za indicii, že možným důvodem pro vyřazení knihy z původního publikačního plánu je její relativně malý rozsah; o to více nás může těšit fakt, že Gütersloher Verlagshaus se rozhodl obnovit projekt, který byl zprvu v roce 1984 zastaven.

Když se předkládaná kniha našla ve Franklově pozůstalosti, vypadalo to zprvu, že se začne přesně tam, kde před dvaceti lety skončily korekturní práce. A zapracují se pouze opravy a rozšiřující poznámky obou autorů. Lapidovy poznámky byly dokonce psané na stroji. Rukopis navíc obsahoval rovněž Franklovy poznámky, částečně psané na stroji, ale různá doplnění (asi 50) byla vepsána těsnopisem. Poznámky byly psány dnes už nepoužívanou Gabelsbergerovou soustavou.

Toto vydání knihy uvádí veškeré dodatky a opravy autorů; tvůrci sami kladli očividně velký důraz na to, aby zachovali charakter rozhovoru – doplňky a korektury se omezují na malé a drobné změny a jen velice zřídka hluboce zasahují do obsahu, formy a způsobu vedení rozhovoru. Krátký exkurz do historického a formálního pozadí vzniku této knihy ukazuje, že se v řadě ohledů liší od dosud známých Franklových publikací. I svým tematickým zaměřením nabízí následující dílo řadu nového a od Frankla dosud v této formě a s takovou otevřeností nevysloveného. Jistě je to částečně i proto, že forma dialogu umožňuje vyzkoušet myšlenky v přímé diskuzi a buď je rozvíjet nebo opustit. Předložené myšlenky a argumenty proto nejsou tak vybroušené, jak je tomu u hlavních známých Franklových děl.

Frankl, kromě této předkládané knihy, vydal jen jedinou další knihu psanou formou dialogu. Vedle dvou přednášek sestává ze dvou obsáhlých rozhovorů s Franklem – ale základní rozdíl mezi touto knihou (a řadou nesčetných rozhovorů s Franklem) a tímto prezentovaným rozhovorem je ten, že se tu setkávají dva rovnocenní partneři v dialogu. Když byl Frankl v rozhovoru vyzván, aby vysvětlil základní rysy logoterapie, většinou rád sáhl po již stávajících formulacích. V této knize je to jinak: Setkávají se tu dva vědci, kteří si nejen navzájem vysvětlují svá stanoviska, ale společně vytvářejí nové myšlenky a názory a diskutují o nich v ochranné atmosféře osobního a intelektuálního přátelství. Frankl sám se k tomu plynule vyjadřuje ke konci rozhovoru, když říká: Podívejte, je to možná jediný způsob, jak mohu vyjádřit osobní respekt vůči Vám, že Vám svěřuji věci, které jsem ještě nikdy neřekl a dokonce na ně dosud ani nepomyslel.

Ve skutečnosti se Frankl zřídka tak obšírně a otevřeně šířil o svých náboženských názorech jako v tomto případě. Tyto osobní interpretace se čtenáři odkrývají především tehdy, když je čte v celkovém kontextu Franklových nábožensko-psychologických a filozofických výpovědí a názorů.

z předmluvy ke knize, Dr. Alexander Batthyany Institut Viktora Frankla, Vídeň

24.3.2021