Ujet v autě od své minulosti
nakl. NLN
"Snažím se žít okamžikem a nespouštět zrak z kolibříka. S nikým z dřívějška se nevídám, ale já prostě z většiny lidí nejsem na větvi. Možná jsem opravdu držela všechna esa, jenomže jaká hra se hrála?" Jedenatřicetiletá Maria bezcílně projíždí po kalifornských dálnicích a pokouší se uniknout letitým traumatům, krachujícímu manželství i upadající herecké kariéře. Joan Didionová: Lízni si a hrej
Podle knihy natočil v roce 1972 film Play It As It Lays reřisér Frank Perry s Kim Morganovu v hlavní roli.
Ukázka:
Maria
Odkud se v Jagovi bere zlo? ptají se někdy lidi. Já ne. A další příklad, který mě napadl, protože paní Bursteinová viděla ráno mezi záhony artyčoků chřestýška a od té doby s ní není řeč: Nikdy se neptám na hady. Proč Shalimar přitahuje bungary. Proč korálovec potřebuje k přežití dvě žlázy s neurotoxinem, zatímco korálovka, ačkoli má tak podobné zbarvení, žádnou. Kde tu je jaká darwinistická logika. Mohl by se člověk ptát. Já se neptám, teď už ne.
Vzpomínám si na incident, o kterém se nedávno psalo v The Los Angeles Herald Examiner: páreček na líbánkách původem z Detroitu byl nalezen mrtvý v karavanu poblíž Boca Raton a pod termofólií ještě ležel svinutý korálovec. Proč? Pokud se nepovznesete nad krátkodobý pohled, žádná uspokojivá odpověď neexistuje. Prostě to tak je. Co jsem, to jsem. Hledat „důvody“ nemá smysl. Ale jelikož tady jsou za hledání důvodů placení, tak se mě ptají. Marie, ano nebo ne: Vidím v té skvrně kohouta. Marie, ano nebo ne: Mnoho lidí si v sexu počíná krutě, Své hříchy považuji za neodpustitelné, Zklamala jsem se v lásce. Co mám odpovědět? O čem by to vypovídalo?
ŽÁDNÁ MOŽNOST NEPLATÍ, píšu tiskacími písmeny elektrografitovou tužkou od IBM. A co tedy platí, ptají se mě pak, jako by slovo „nic“ bylo víceznačné, umožňovalo víc výkladů jak nějaký záhadný zlomek islandské runy. Pouze se stala určitá fakta, odpovídám a snažím se znovu přičinlivě zapojit do hry. Stala se určitá fakta, určité věci. (Možná se ptáte, proč se vůbec snažit. Snažím se kvůli Kate. Hraju tu hru kvůli Kate. Carter sem umístil Kate a já ji dostanu ven.) Oni ta fakta překroutí, vymyslí si spojitosti, vyextrapolují neexistující důvody, ale jak říkám – za tohle tu jsou placení.
Vybídli mě proto, ať ta fakta zaznamenám, a fakta jsou následující: Jmenuju se Maria Wyethová. To se – aby bylo jasno – vyslovuje „Ma-rá-ja“. Pár lidí mě oslovuje „paní Langová“, ale já si tak nikdy neříkala. Věk jednatřicet. Vdaná. Rozvedená. Jedna dcera, čtyři roky. (O Kate tady s nikým nemluvím. Tam, kde je Kate, jí k hlavě přikládají elektrody a vpichují injekce do páteře a snaží se zjistit, kde se stala chyba. Je to další verze otázky, proč má korálovec dvě žlázy s neurotoxinem. Kate má na páteři hebké chmýří a v mozku škodlivou chemikálii. Kate je Kate. Carter si to hebké chmýří na její páteři nepamatuje, jinak by jim nedovolil, aby jí tam vpichovali jehly.)
Po matce jsem podědila tělesnou krásu a sklony k migrénám. Po otci jsem podědila optimismus, který mě až donedávna neopouštěl. Podrobnosti: Narodila jsem se v Reno v Nevadě a po devíti letech se přestěhovala do Silver Wells, tehdy populace 28, dnes 0. Do Silver Wells jsme se odstěhovali, protože otec náš dům v Reno prohrál v soukromé partičce a následně si vzpomněl, že mu vlastně patří tohle městečko Silver Wells. Koupil je, vyhrál, nebo mu je možná odkázal jeho otec, to nevím přesně a není to důležité. Vlastnili jsme krátkodobě spoustu věcí a míst, dobytkářský ranč bez dobytka a lyžařské letovisko pořízené za čísi druhou hypotéku a motel, který by býval byl výhodně stál u sjezdu z dálnice, kdyby tu dálnici bývali postavili; jsem vychovaná ve víře, že v příští rundě vždycky natrefíš na něco lepšího, než o cos přišel v předchozí. Teď už si to nemyslím, ale vyprávím to tak, jak to bylo.
V Silver Wells jsme vlastnili tři sta akrů trnovníků a pár domů a benzínovou pumpu a zinkový důl a slepou kolej a obchůdek se suvenýry a následně, když otec a jeho obchodní partner Benny Austin dostali geniální nápad, že Silver Wells je tutová turistická atrakce, taky trpasličí golfové hřiště a muzeum plazů a bistro s pár hracími automaty a dvěma stoly na craps. Hrací automaty nebyly zrovna hit, protože na nich hrála jenom Paulette a krmila je nikláky z pokladny. Paulette vedla bistro, balila (jak dneska chápu) mého otce a občas mě nechala, abych si po škole hrála na pokladní. Říkám „hrála“, protože do bistra nikdo nechodil.
Dálnice, se kterou otec počítal, se k oblasti ani nepřiblížila, peníze došly, matka onemocněla a Benny Austin se vrátil do Las Vegas – před pár lety jsme se potkali ve Flamingo. „Tvýmu otci podtrhávalo nohy jenom to, že vždycky o dvacet let předběhl dobu,“ prozradil mi Benny toho večera ve Flamingo. „Město bez lidí, trpasličí golf, vynález automatickýho blackjacku – co dneska vidíš kolem sebe? Harry Wyeth by byl dneska v Silver Wells Rockefeller.“ „Žádný Silver Wells není,“ řekla jsem. „Je na území raketový střelnice.“ „Já myslím tehdy, Marie. Jak to bylo dřív.“ Benny objednal rundu cuba libre – kromě matky s otcem a Bennyho Austina neznám nikoho, kdo by si tohle pití objednával –, já mu dala pár žetonů, aby hrál za mě, odešla jsem na záchod a už se nevrátila. Zdůvodnila jsem si to tím, že nechci, aby Benny viděl, s kým tam jsem, byla jsem tam s chlápkem, který hrál u separátního stolu baccarat se stodolarovkama, ale nešlo jen o to. Proč to nevyklopit: mám problém s tím, jak to bylo dřív.
překlad Martin Pokorný
19.2.2021