Deml šlape zlehka i zhurta
Josef Rauvolf
Jakub Deml (1878-1961), nehodný katolický kněz a velice plodný autor i vydavatel byl kontroverzní postavou již během svého dlouhého života – a této pověsti nezůstává nic dlužen ani v pátém svazku svých sebraných spisů. Věnován je Šlépějím čtvrtým až osmým.
Podtitul svazku, čítajícího přes tisíc stránek, a to včetně obsáhlého poznámkového aparátu a doslovu editora spisů Martina C. Putny, zní Šlépěje československé aneb Demlovo putování, jedná se tedy o dobu meziválečnou, dobu, vyznačující se jak nadšením z nové republiky, tak zmítané řadou probklémů. A mezi tím vším stojí Jakub Deml (1878-1961), autor velice plodný, autor velice jedinečný, vlastně nezařaditelný, autor velice osobní, to v prolnutí se svým dílem. Knihy byly pro Demla jakýmsi poutem se světem, jimi se k němu vyjadřoval, volal, chválil i haněl.
V letech 1917 až 1941 vydal Deml celkem šestadvacet svazků Šlépějí, obsahujících skutečně vše: jak poesii, tak Demlovy překlady, dopisy, meditace i úvahy, výpady, popisy cest i vlastních stavů. Najdeme zde i věci pominutelné, ovšem Deml takto neuvažoval, pro něj to byl všechno jeden život, o němž je třeba vydávat zprávu, jedna kniha. Ostatně, ve Šlépějích VII si na otázku "Proč mohu vydávati takové knihy?" odpovídá: " Dostatečnou odpovědí na tuto šlakovitou otázku jest božský humor, jímž nebe opentluje ty, kteří si na této zeměkouli nezvolili nic horšího, např. peníze, lásku, čest, sličnost, slabý žaludek apod...."
Těžko říct, jak se to srovnává s občasnými Demlovými vskutku ostrými výpady, ne vždy je však dobré brát je doslova – ostatně, jak píše Putna, pokaždé to bylo především z pohledu Demlova, tedy, eufemisticky řečeno, ne – vždy – zcela objektivní.
Deml tak po svém popisuje i cestu a pobyt na Slovensko, do Topolčianek, kde doufal nalézti útočiště. Doufal, nenalezl však, a opět, svým pohledem nám vysvětluje, proč, a díky komu. A střílí skutečně na všechny strany. Zároveň nám svazek nabízí Demlovu poesii, překlady mystiků a to vše krásným, skutečně krásným jazykem. Však také v textu nazvaném Dr. Jaroslavu Durychovi Jakub Deml čteme: "Pište o věcech, zobrazujte věci pérem, štětcem, dlátem, strunou, hlásejte věcí krásu a pohyb a tvar, neboť – všeho toho nebude! Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte! Zapřísahám vás, procitněte ze sna a vyskočte ze smrti, kteráž jest politika, novinářství, alkohol, děvka, tolar a sport, a hlásejte jsoucno a život věcí, kterých nebude! Neboť aj, přichází hodina a na hřbetě vichrů a na křídlech plamenů blíží se čas, kdy všecky tyto věci pominou! ... Můžeme se mýliti, můžeme i zhřešiti, ale nemusíme zahynout. Kdyby Bůh neviděl našeho srdce a soudil nás jenom dle našich skutků a slov, kolikrát bychom byli již navěky zatraceni! Bolest, kterou jsme si učinili anebo kterou jsme přijali, zastavila Jeho ruku. A ti, kteří dosti netrpěli, ať nás nechají tady dole, kde není vojen a úřadů a kde se lze těšitio ještě věcmi, co se tak přidávají do jedné rakve. Nějaká památka, nějaký obdiv a nějaká spravedlnost. "
Josef Rauvolf
4.2.2021