Jak se máš, Evropo?

Josef Rauvolf

Sborník Vytěsněná Evropa? nabízí hned patnáct příspěvků – všechny mají jednoho společného jmenovatele, jímž je osud a situace současné východní Evropy.

Úvodem je dobré uvést celý název sborníku, zní takto: Vytěsněná Evropa? Kontexty a perspektivy evropské "východní otázky". Možná poněkud dlouhý, lépe však vystihuje obsah i zaměření všech prací – a předem můžeme prohlásit, práci skutečně fundovaných, a také, dobře napsaných. Což bohužel nebývá samozřejmostí, proto ono připomenutí.

Předně, co editoři, Petr Hlaváček a Michael Romancov, i autoři myslí onou "vytěsněnou Evropou"? Vysvětlují to následovně: již nelze mluvit o "nové jiné Evropě", přičemž pojem "jiná Evropa" odkazuje na termín Jacquese Rupnika z roku 1987 a představoval sovětsko-ruské satelity v tzv. východním bloku. "Vytěsněná" či "opouštěná" Evropa je pak podle editorů ta, jejíž "evropské, nebo dokonce (pro)západní aspirace jsou zjevné, ale ze strany EU jsou reflektovány se značnou opatrností [...] Perspektivy vývoje ‘vytěsněné Evropy’, jeho kontexty a horizonty, jsou stěžejní i pro Českou republiku."

Aby ne, a v souvislosti s tím se ptají: "Nad pomyslnou mapou ‘vytěsněné Evropy’ nám na mysli vytane řada otázek. Kam směřují země východní Evropy, totiž Ukrajina, Bělorusko a Moldavsko? Jaká je budoucnost Kavkazu, konkrétně Arménie a Gruzie či Ázerbájdžánu? Jak aktuální je vstup zemí západního Balkánu, tj. Albánie, Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, Kosova, Severní Makedonie a Srbska, do EU? Jakou roli hraje v regionu revizionistické Rusko? Proč i střední (visegrádská) Evropa, tato východní periferie Západu, váhá nad svým euro-unijním a západním ukotvením? Je ještě dnes onen ‘reálný’ i ‘imaginární’ Západ symbolem svobody a prosperity, předmětem touhy? Může integrovaná Evropa, například v transformované podobě EU, přežít jako ‘antiimperiální’ entita, jeden z pěti či deseti velmocenských hráčů globalizovaného světa?"

Otázek je samozřejmě více a ne na všechny existují jasné a spolehlivé odpovědi, ovšem i z "pouhého" narýsování lze na něco usuzovat, vycházet z něj. A vzhledem k počtu přispěvatelů, celkem jich je patnáct, těžko zmínit všechny pohledy. Aspoň tedy některé...

Pár pohledů...

Petr Hlaváček zkoumá jak vymezení hranic střední a východní Evropy, a to jak v historickém, tak současném pojetí a kontextu – zároveň uvažuje nad snahami Ruska a Číny do tohoto reionu vstupovat, znejisťovat jej, zvláště pak poté, co hrozí odpoutávání se USA. Podobnému tématu se věnuje i Jacques Rupnik v textu Dělítko mezi evropským východem a západem: realita a percepce. Rupnik zde odlišnosti, dané jak geopoliticky, tak i historicky, oboustranná nepochopení, například v otázce migrace, ale i dodržování právních norem v rámci jednotlivých států – vše vysoce aktuální a zároveň, bohužel, i třaskavá témata. Na Rupnika vpodstatě navazuje Martin Ehl textem Visegrád čili "vytěsněná evropa": ve jménu nejnižšího jmenovatele. A hned úvodníé věta mluví, bohužel, za vše: "Z Visegrádské skupiny se téměř třicet let po jejím založení stala v Evropě rozpoznatelná značka. Bohužel v negativním smyslu..."

Jaroslav Kurfürst se v aktuálním příspěvku Hranice ruských geopolitických utopií a evropské schengenské reality zabývá tím, co znamená expanzivní politika Ruska a jak se k ní stavět, a například Jiří Šedivý se věnuje různým problémům, jimž v současné Evropě čelí NATO. Jak bylo řečeno, příspěvků je mnoho, všechny zajímavé – a také aktuální, protože v žádném jejich autoři nic nezastírají. Naopak, předestírají fakta, jakkoli nepříjemná, fakta, kteá je třeba znát a neschovávat se před nimi – protože jen tak můžeme přežít.

Josef Rauvolf

Vytěsněná Evropa?

Petr Hlaváček, ...

437 Kč