Činy matek ovlivňují životy dcer

nakl. Argo

Když vám v dětství něco chybí, může z vás vyrůst dobrý člověk? Caroline Ringskog Ferrada-Noli tyto otázky zkoumá v knize Za skleněnou stěnou bez moralizování, často s černým humorem a používá k tomu úderně minimalistický jazyk. Zdálo by se, že být ženou v jednadvacátém století ve Švédsku bude lehčí než v minulosti. Ale není to v jistém smyslu naopak těžší?

Ukázka:

Tord snil o tom, že bude mít deset dětí. Měli spolu čtyři. Gully snil o hospodyni. Tu jí Tord dopřál. Slečna Lindénová fungovala jako hospodyně i chůva, když Tord zemřel a Gully zůstala sama se čtyřmi dětmi, z nichž nejmladšímu byly tři. „To váš otec chtěl mít děti,“ tuhle větu se Marianne po tátově náhlé smrti rychle naučila. Gully ta slova pronášela jako zaříkadlo, nebo jako se pronáší přípitek. Nebo jako by trpěla Tourettovým syndromem. Jako by musela nutkavě vyslovit sprostá slova ve své hlavě.
Tord byl Mariannin tatínek. Zemřel ještě dřív, než začala Marianne chodit do školy. Kdo ví, ale možná právě proto Marianne po Tordově smrti ze všeho nejsilněji cítila, že ztratila ochránce. Jako když paní učitelka vyprávěla v nedělní škole o Ježíšovi. Marianne si představovala tátu jako Ježíše. Tord byl letící Ježíš, který se nečekaně rychle nad její hlavou rozplynul, takže ho už vidět nemohla. Zbyla jen písmena v dětské bibli, která si četla jako důkaz Ježíšovy existence, protože v ní stálo jméno Ježíš. To si Marianne dokázala přečíst sama. Marianne Ježíšovi záviděla a zároveň ho chápala, protože tak jako v jejím případě všichni celou dobu mluvili a přemýšleli jen o Ježíšově otci.

Marianne ležela v posteli ve společném pokojíku s Ann‑Margret. V Ann‑Margretině půlce pokoje byl hrozný nepořádek a nádech sexu, jaký vyzařuje ze čtrnáctileté dívky. Mariannina půlka pokoje byla pečlivě uklizená, do poslední žvýkačky. Když měla jít Marianne spát, nezbyla jí tam ani písmenka. Ležela ve tmě a slovo Ježíš nedokázala hláskovat.

Nedokázala hláskovat slovo otec. Marianne si otce nedokázala představit a veškerá ochrana byla tatam. V té chvíli Marianne Ježíše pochopila, protože také pochyboval o písmenech, která měla znamenat otec. Neexistovala. Otec neexistoval. Těžké bylo, že neexistovala ani matka. Otec Marianne chránil a bez matky a otce Marianne žádného ochránce neměla.

Matka milovala hlavně svoje syny. Ne že by to Marianne sama pocítila, ale tu informaci jí sdělila matka sama. Řekla to.
„S chlapci je to snazší,“ říkávala.

Tord slušně vydělával. Přesto Gully přijala místo učitelky. Vystudovala učitelství. Tak jako Tord byla i Gully v rodině první, kdo šel studovat. Gully měla jen sestry, tak jako Tord, ale Gully z nich byla nejstarší, takže šla na školu, i když byla holka. Její tatínek snil o tom, že Gully bude dál studovat.

Gully a Tord měli čtyři děti. Pro všechny bylo v domě dost místa. Nedalo se to srovnat se stísněným prostorem v bytečku na třídě svatého Erika, kde Gully vyrůstala. V tom bytě nebylo nikdy dost světla na to, abyste vnímali detaily. Bylo vidět jen to nejnutnější, a v tom duchu aké žili. Postel, kamna a stůl. Bylo tam vždycky jen to nejnutnější.

přeložila Jana Holá

.........

1.12.2020