Sedmdesátiny Jindřícha Štreita

Tomáš Weiss

K fotografování se Jindřich Štreit (1946) dostal náhodou. Původně vůbec o takové kariéře neuvažoval, chtěl být učitelem. Jeho cestu ovlivnili tři lidé. Otec, který také fotografoval, a pak i dva pedagogové-fotografové, na které narazil při svých studiích.

„Vystudoval jsem katedru výtvarné výchovy, ale kresba mi nešla natolik, aby byla k něčemu. Raději jsem intenzivně fotografoval a zaujala mě právě dokumentární fotografie. U lidí jsem zůstal. Pracuji na různých projektech. Hodně jsem se věnoval sociální problematice – drogově závislým, nevidomým a jinak handicapovaným. Z nemocničního prostředí vznikl cyklus o rakovině, o nemocných dětech – různá témata, tak, jak je přináší život. Měl jsem období, kdy jsem udělal několik projektů ze života v továrnách – železárnách. Jsem fotograf, který má zvolené téma a tomu se třeba dva roky věnuji a pak ho ukončím knihou a výstavou.“

Jindřich Štreit žije na sever od Olomouce v těsné blízkosti hradu Sovinec a to už od svých deseti let, kdy se sem s rodiči a sourozenci přestěhoval ze Vsetínska. Od počátku sedmdesátých let se věnoval dokumentování života na vesnici. Schopnost sblížit se s lidmi, zachytit jejich všední život v přirozenosti, až v syrovosti, přineslo Štreitovi fotografický i lidský respekt a uznání.

Má na svém kontě stovky výstav, bylo o něm natočeno několik dokumentů, vydal vlastní obrazové publikace nebo svými snímky ilustroval knihy jiných autorů. Na vlastních cyklech dokumentárních fotografií pracoval po celém světě, ve Francii, Anglii, Brazílii, Moldávii, Rakousku, Německu, Japonsku, Číně, Maďarsku, Rusku a samozřejmě i v České republice

9.9.2016