Česky vyšly Houellebecqovy eseje
Tomáš Weiss
„Nejzjevnějším společným jmenovatelem textů v této sbírce je, že jsem byl požádán, abych je napsal; respektive byl jsem požádán, abych něco napsal. Byly proto publikovány v různých periodikách, a pak už nebyly dostupné. V souladu s tím, co jsem právě řekl, jsem se mohl pokusit recyklovat je v románu. Chtěl jsem, ale dokázal to jen výjimečně; přesto si těchto textů stále cením. To je v zásadě důvod, proč vznikla tato publikace.“ Michel Houellebecq
Udeřit tam, kde to má význam
„Usiluj o to, aby ses před Bohem osvědčil jako dělník, který se nemá zač stydět, protože správně zvěstuje slovo pravdy.“ 2. list Timoteovi 2,15
Neusilujte o vědění pro ně samotné. Vše, co nevychází přímo z emocí, má v poezii nulovou hodnotu. (Emoce je pochopitelně třeba brát v širokém slova smyslu, některé emoce nejsou příjemné ani nepříjemné – to je většinou případ pocitu cizoty.) Emoce přerušuje řetězec kauzality, jedině ona umožňuje vnímat věci o sobě. Předávání tohoto vnímání je předmětem poezie. Tato totožnost cílů filozofie a poezie je zdrojem tiché spřízněnosti, která je spojuje. Ta se ale neprojevuje výslovně psaním filozofických básní; poezie musí realitu objevovat jinými cestami, čistě intuitivními, aniž by procházela filtrem myšlenkové rekonstrukce světa. Ještě méně pak poeticky vyjádřenou filozofií, která je většinou jen mizerným podvodem. Ale vždy to budou básníci, u nichž se dostane nové filozofii nejsvědomitějších, nejpozornějších a nejplodnějších čtenářů. Stejně tak jenom někteří filozofové budou schopni rozpoznat, osvětlit a použít pravdy skryté v poezii. Právě v poezii, skoro v téže míře jako v přímé kontemplaci – a daleko spíše než v minulých filozofiích –, najdou materiál k novým znázorněním světa. Respektujte filozofy, nenapodobujte je. Musíte bohužel jinudy, ruku v ruce s neurózou.
Poetická a neurotická zkušenost jsou dvě cesty, které se kříží, splétají a nejčastěji splynou, a to rozplynutím básnického střeva v krvavém řečišti neurózy. Nemáte však na vybranou. Jiné cesty není. Neustálá omílání vašich obsesí vás nakonec promění v patetickou trosku, sžíranou úzkostí nebo sešlou apatií. Ale, opakuji, není jiné cesty. Musíte dosáhnout bodu, odkud již není návratu. Vystoupit z kruhu. A napsat pár básní, než se zhroutíte na zem. Nahlédnete obrovské prostory. Každá velká vášeň ústí v nekonečno. Láska nakonec řeší všechny problémy. Stejně tak každá velká vášeň nakonec vede na území pravdy. Na území, které je jiné a nesmírně bolestivé, kde je však vidět daleko a jasně. Kde se očištěné předměty zjevují ve své čirosti a průzračné pravdě. Věřte v totožnost Pravdy, Krásy a Dobra. Společnost, v níž žijete, má za cíl vás zničit. Poskytněte jí stejné služby. Zbraň, kterou použije, je lhostejnost. Takový postoj si nemůžete dovolit.
Přejděte do útoku! Každá společnost má méně odolná místa, rány. Přiložte na ránu prst a stiskněte. Otevírejte témata, o nichž nikdo nechce slyšet. Ukazujte zákulisí. Klaďte důraz na nemoc, agonii, ošklivost. Mluvte o smrti, o zapomnění. O žárlivosti, lhostejnosti, frustraci, o absenci lásky. Buďte hnusní, budete pravdiví. K ničemu se nepřidávejte. Nebo se přidejte, a ihned to zraďte. Žádné teoretické nadšení vás nesmí dlouho zdržet. Aktivismus činí šťastným, a to vy být nemáte. Jste na straně neštěstí, na straně temna. Vaším prvořadým úkolem není nabízet ani budovat. Můžete-li, dělejte to. Dospějete-li k neobhajitelným rozporům, řekněte to. Neboť vaším největším úkolem je hloubit směrem k Pravdivému. Jste hrobníkem a jste mrtvolou. Jste tělem společnosti. Nesete zodpovědnost za tělo společnosti. Všichni nesete zodpovědnost stejnou měrou. Tak líbejte zem, červi! Stanovte nevinnost a vinu. Nejdřív v sobě, stane se vám to vodítkem. Ale také u ostatních. Všímejte si jejich chování a jejich omluv. Potom ve vší nestrannosti suďte. Nešetřete se, nešetřete nikoho. Jste bohatí. Znáte Dobro, znáte Zlo. Nikdy se nevzdávejte jejich oddělování; nenechte se pohltit tolerancí, oním smutným stigmatem let. Poezie má schopnost vytyčit konečné mravní hodnoty. Svobodu musíte nenávidět ze všech sil. Pravda je skandální. Bez ní však nemá nic cenu. Už jen čestný a nevinný pohled na svět je mistrovským dílem. V porovnání s tímto požadavkem znamená originalita málo.
Nedělejte si s tím hlavu. Tak jako tak ze sumy vašich nedostatků nějaká originalita vyvstane. Pro vás je důležité říkat jednoduše pravdu. Říkejte jen pravdu, nic víc, nic míň. Nemůžete milovat pravdu a přitom svět. Ale už jste si vybrali. Problémem je se té volby držet. Vyzývám vás, zachovejte odvahu. Ne že byste mohli v něco doufat. Naopak vězte, že budete strašlivě sami. Většina lidí se s životem dohodne, nebo zemře. Jste živí sebevrazi. S blížící se pravdou bude vaše samota narůstat. Budova je krásná, ale prázdná. Procházíte prázdnými sály, které znějí ozvěnou vašich kroků. Ovzduší je čiré a neměnné, předměty vypadají jako sochy. Pohled je tak jasný, že vás to co chvíli rozpláče. Rádi byste se vrátili do mlhy nevědění, jenže ve skrytu duše víte, že už je pozdě. Pokračujte. Nebojte se. Z nejhoršího jste venku. Život vás samozřejmě bude rvát i dál, vy s ním už ale nemáte moc společného. Nezapomeňte: v podstatě už jste mrtví. Stojíte nyní tváří v tvář věčnosti.
překlad Alain Beguivin
22.10.2020