O viktoriánských monstrech se spisovatelkou Theodorou Gossovou
nakl. Argo
Americká spisovatelka maďarského původu je kritikou i čtenáři oslavována především pro svůj vypravěčský talent, kterým přirozeně navazuje na dávné umění lidových příběhů a balad. Publikuje od roku 2002 a své kratší práce nedávno shrnula do sbírky Snow White Learns Witchcraft. jejím be-zesporu největším literárním úspěchem je románová trilogie Podivuhodná dobrodružství Athénina klubu, kterou započala vřele přijatým románem Případ alchymistovy dcery.
Téma monster tě doprovází už od tvé doktorandské disertační práce. můžeš nám prozradit, jak se nakonec stalo podkladem nejprve pro povídku „Dcera šíleného vědátora“ a následně dokonce pro tvou románovou trilogii?
Můj doktorát je z anglické literatu-ry se zaměřením na devatenácté století. Během studií jsem si všimla něčeho zvláštního: většina klasických anglicky psaných příběhů s různými monstry vznikla mezi lety 1870 až 1910. Jde o období označované jako fin de siècle, čas velkých změn ve vědě, v technologiích, komunikaci atd. Během toho období vznikly příběhy jako Podivuhodný případ dr. Jekylla a pana Hyda, Obraz Doriana Graye, Dracula, Ostrov doktora Moreauai řada méně známých. Proč se ale tehdy spisovatelé tolik věnovali příběhům o monstrech? Řekla bych, že byli ovlivněni Charlesem Darwinem a jeho studií O původu druhů z roku 1859 a vzestupem antropologie jako akademického oboru. Antropologie se pokouší určit, co znamená být civilizovanou lidskou bytostí, a příběhy o monstrech odkrývají strach z toho, co se skrývá pod tím – divoch či zvíře.
Kupříkladu pan Hyde je popisován jako jeskynní muž a stejně tak i jako opice. Poté co Darwin publikoval svou evoluční teorii, začali se lidé obávat, že se mohou nejen vyvíjet, ale rovněž zakrnět – stát se méně civilizovanými, méně lidskými. Tento strach je možné rozeznat ve všech příbězích o monstrech té doby. Během psaní své disertační práce jsem zaznamenala, že mnoho z příběhů o monstrech zahrnuje šílené vědce a ti často tvoří monstra ženského pohlaví. Ženská monstra jsou ještě děsivější, protože jsou nezřídka přitažlivá. Mužská monstra bývají ošklivá a odpudivá, avšak ta ženská vás mohou dokonce i svést. Snad proto jsou v těchto příbězích zpravidla zabita anebo tak či onak umírají. Mnohdy nejsou schopna mluvit a vypovědět svůj příběh. Například v románu Ostrov doktora Moreaua vytvoří doktor Moreau ženu z pumy. Z půlky je člověkem, z půlky zvířetem. Podaří se jí sice utéct z děsivé laboratoře, kde byla stvořena, a nakonec doktora Moreaua zabít, je však při tom sama usmrcena. A přestože v ní ke konci převáží její lidská součást, nemá šanci cokoli říct, jakkoli vyjádřit své pocity ohledně Moreauova experimentu.
Po dokončení disertace jsem se rozhodla, že musím těmto uměle vytvořeným ženám propůjčit svůj hlas. Vypovědět jejich příběhy. Žena stvořená z pumy se stala jednou z mých postav. Nejdříve jsem o některých monstrech ženského pohlaví napsala jen krátkou povídku, později mě napadlo, že by bylo zajímavé rozvést ji do románu, a následně se z románu stala trilogie.
#Když jsi začala psát o skupině pozoruhodných dcer a výtvorů šílených vědátorů, rozhodla ses do příběhu vložit i postavu Sherlocka Holmese. Tento světově proslulý detektiv oplývá schopností vyřešit jakoukoli záhadu. Nevyřešil by tedy případ raději sám, bez pomoci žen?
Během průzkumu, který předcházel napsání prvního románu, jsem si uvědomila, že do něj musím za-hrnout i Sherlocka Holmese. Jako první se v knize totiž objevuje Mary Jekyllová, dcera doktora Jekylla. Její otec zemřel, když byla ještě malá, avšak stále ještě bydlí v jeho domě. V románu Podivuhodný případ dr. Jekylla a pana Hyda dům stojí na okraji londýnského Regent’s Park. Na druhé straně parku leží Baker Street, kde na slavné adrese 221B žijí Holmes a doktor Watson. Je proto jen logické, že když Mary potřebuje pomoc, zajde za proslulým detektivem. Jedním z Holmesových povahových rysů v původních příbězích je jeho uctivé chování k ženám. Jeho patrně nejprohnanějším protivníkem byla ostatně žena – Irene Adlerová. Myslím, že Holmes by tak byl svolný spolupracovat se skupinou žen.
#Podobný druh románů je vždy pečlivě vyváženou směsí historických faktů, reálných osob a mnoha zcela fiktivních skutečností. To si muselo vyžádat často vskutku vyčerpávající průzkum..
.Kvůli první knize jsem hned dvakrát navštívila Londýn. Zkoumala jsem staré mapy, jízdní řády vlaků, kuchařky... všechny možné podklady z devatenáctého století. Před napsáním druhého románu jsem navštívila Vídeň a Budapešť. A třetí román mě přiměl vydat se na cestu do Cornwallu. Veškerý průzkum, ať už šlo o staré knihy, anebo cesty po skutečných místech, byl ale skutečně zábavný, i když psaní to samozřejmě komplikovalo. Někdy jsem musela hodinu procházet podklady, než jsem vůbec napsala jedinou větu! Kupříkladu když jsem chtěla zmínit drogu, která dokázala někoho udržet v bezvědomí, musela jsem se nejprve přesvědčit, že v té době skutečně existovala – zpravidla jsem podobné záležitosti dohledala díky dobové inzerci. Kvůli druhému románu jsem osobně navštívila všechny v knize zmíněné kavárny a ochutnala místní pečivo. Tedy ne že bych si to neužila...
#Způsoby tvých hrdinek jsou na společenské konvence devatenáctého století vcelku moderní a feministické. Setkal jsem se i s názorem, že dost možná až příliš. Přemýšlela jsi o tom při charakterizaci svých postav?
Feministické hnutí bylo ve skutečnosti na sklonku devatenáctého století velmi aktivní – a byl z toho také velký skandál! Ženy bojovaly za právo volit, studovat na univerzitách, jezdit na kole, dokonce nosit kalhoty. Těmto rebelujícím ženám se přezdívalo „nové ženy“. Mé hrdinky se skutečně chovají moderně, ovšem o mnoha z jejich nápadů, jako třeba nosit mužské obleky kvůli o dost většímu pohodlí, se v té době živě diskutovalo. Myslíme si, že lidé byli v té době nadmíru spořádaní, avšak společnost už procházela bouřlivými změnami, které mnohé přímo děsily. Tyto „nové ženy“ byly často považovány přímo za zrůdy. A tak dává smysl, že právě mé hrdinky znevažují společenské konvence té doby.
#Na závěr nevyhnutelná otázka, přestože to nyní může být složité... Každoročně trávíš léto v Maďarsku, a tak se musím zeptat, zda se nás do budoucna chystáš navštívit?
Chtěla jsem Prahu navštívit už letos na jaře, jenže mi to překazil koronavirus. Moc ráda přijedu někdy v budoucnu. Snad se mi to podaří příští rok v létě, pokud půjde cestovat bez problémů. Slyšela jsem, že Praha je jedno z nejkrásnějších měst na světě, a chtěla bych se o tom přesvědčit a poznat nejen ji, ale i další části České republiky. Možná pak napíšu příběh, ve kterém budou mé postavy řešit nějakou tamní záhadu... A snad to bude vyžadovat bližší průzkum po místních kavárnách!
pro #moje argo připravil Martin Šust
22.7.2020
