Jak může pandemie změnit Evropu?
Ivan Krastev, nakl. Karolinum
Esej bulharského filozofa Ivana Krasteva (1965) Už je zítra? Aneb jak pandemie mění Evropu je rozvinutím některých lekcí z předchozích globálních krizí. Opírá se o tři základní výzvy, s nimiž se musela Evropa vyrovnávat v předcházejících dvou desetiletích – finanční a ekonomickou krizi roku 2008, příval uprchlíků v roce 2015 a islamistický terorismus.
NACIONALISMUS TYPU „ZŮSTAŇTE DOMA“
Počátkem dubna 2020 italská novinářka Chiara Paganová suše poznamenala, že „Itálie je dnes víc uzavřená, než o tom kdy snil Matteo Salvini“. A měla pravdu. Během jednoho jediného týdne COVID-19 uzavřel více hranic než uprchlická krize v roce 2015. Letecká doprava se v březnu propadla oproti předchozímu měsíci o závratných pětasedmdesát procent. Mnoho liberálů považuje tento pokles v cestování za skutečně závažnou tragédii: koronavirus infikoval kontinent neléčitelným nacionalismem, jenž nyní ohrožuje samotné přežití Evropské unie, a svým zlověstným šířením stvrdil mystickou povahu hranic.
Evropský projekt zásadním způsobem destabilizovala uprchlická krize roku 2015, neboť rozpoutala spor mezi těmi, kdo hlásali svobodu pohybu, a těmi, kdo volali po uzavření státních hranic; zároveň prohloubila propast mezi východní a západní Evropou. V průběhu krize velká část Evropanů ztratila důvěru v domnělé výhody globalizace. Turistická a uprchlická krize se staly symboly dvou opačných tváří globalizace. Turista je zosobněním globalizace a je vítán s otevřenou náručí. Tento laskavý cizinec přijde, utratí, obdivuje a zase odejde, přičemž my se díky němu cítíme propojeni s velkým světem, aniž by nám však tento cizinec nutil své vlastní problémy.
Oproti tomu uprchlík představuje ohrožující charakter globalizace. Přichází obtěžkán utrpením širšího světa. Je mezi námi, ale není jedním z nás. Činí si nárok na naše zdroje a nutí nás postavit se čelem k limitům vlastní solidarity. Lákání turistů a odmítání migrantů je silně zjednodušená verze světového řádu, po němž touží Evropa. Nicméně během pandemie COVID-19 se u evropských bran stále hromadí uprchlíci, zatímco turisté zmizeli. Dlouhodobými důsledky krize bude s velkou pravděpodobností to, že ekonomický volný pád způsobený pandemií zvýší tlak na evropské hranice. Hlavní obětí ekonomického zpomalení bude pravděpodobně globální jih. Cena přírodních zdrojů se řítí dolů volným pádem, očekává se, že hodnota plateb poklesne zhruba o 20 procent oproti 5 procentům během globální finanční krize v roce 2008 a odliv zahraničních investic povede lidi k tomu, aby hledali příležitosti mimo své země. Na druhou stranu vyhlídky na to, že se do Evropy v dohledné době vrátí turisté, jsou velmi chmurné. Evropané budou potkávat na svých hranicích více běženců, a to v době, kdy uzavření hranic není výrazem nedostatku solidarity, nýbrž mnohem spíše geopolitickou verzí sociálního distancování. To by potenciálně mohlo vést k tomu, že v evropské politice zvítězí etnický nacionalismus a nativistický populismus.
Evropská unie povstala z tyglíku evropského nacionalismu, jenž se historicky projevil velkou mírou násilí, což vysvětluje, proč mnoho proevropských politiků má silnou averzi k jakékoli ideji, jež s sebou nese byť jen lehký závan nacionalismu. Obavy liberálů, že koronavirová pandemie způsobí vzplanutí nacionalismu, není obtížné pochopit, zvlášť když si uvědomíme, že pandemie historicky vždy provázela xenofobie. A svědky stejných výbuchů jsme byli v současné pandemii. V Itálii byla čínská populace viněna z toho, čemu se začalo říkat „wuchanský virus“. Nicméně do historie vstoupí rané fáze této pandemie patrně nikoli pro vzestup xenofobie, nýbrž pro absenci výbuchu politiky etnické nenávisti. Jak jsme již viděli, „uzavření národních hranic“ způsobené koronavirovou krizí není nepodobné uprchlické krizi, jíž Evropa procházela v roce 2015. I když do popředí vrátila několik otázek týkajících se debaty o uprchlících, nacionalismus typu „zůstaňte doma“ se svým charakterem od etnického nacionalismu výrazně odlišuje.
překlad Ladislav Nagy
13.7.2020
