Vždyť přece létat je tak snadné...
Josef Rauvolf
Čínský taoismus stojí na třech kanonických textech – Tao te-ťing – Lao´c, Mistr Čuang – Vnitřní kapitoly a Mistr Lie. První dvě máme česky dokonce v několika překladech, třetí nyní vychází ve vynikajícím překladu pod názvem Mistr, který létal na větru. Staročínská kniha Lie-c´.
A již při zběžném prolistování vidíme, že Mistr Lie-c´ do oné "svaté trojice" patří zcela právem, ostatně, proč neocitovat: "Kdosi se zeptal mistra Lie: ‘Proč si ceníte prázdnoty?’ Mistr Lie řekl: ‘Na prázdnotě není nic, co by se dalo cenit.’ Dále pak mistr Lie řekl: ‘Není to jen bezobsažné slovo. Nic se nevyrovná klidu, nic se nevyrovná prázdnotě. Když dosáhnete klidu a prázdnoty, máte kde přebývat. Braním a dáváním to místo ztrácíte. Kdo zničí přirozenou podstatu svého činění a snaží se to pak překroutit v soucit a spravdlivost, nedokáže se už vrátit zpátky.’"
Zároveň je z ukázky vidět, v čem spočívalo jádro Mistrova uvažování, a můžeme uvést ještě jeden příklad: "Kdosi se zeptal mistra Lie: ‘Proč si ceníte prázdnoty?’ Mistr Lie řekl: ‘Na prázdnotě není nic, co by se dalo cenit.’ Dále pak mistr Lie řekl: ‘Není to jen bezobsažné slovo. Nic se nevyrovná klidu, nic se nevyrovná prázdnotě. Když dosáhnete klidu a prázdnoty, máte kde přebývat. Braním a dáváním to místo ztrácíte. Kdo zničí přirozenou podstatu svého činění a snaží se to pak překroutit v soucit a spravdlivost, nedokáže se už vrátit zpátky.’"
Vyplývá z něj i často zdůrazňované poučení o nevměšování se, o ponechání přirozeného plynutí věcí, tak typické právě pro taoismus. Samozřejmě to ovšem neznamená nějakou apatii. Ne, jen souznění se vším, v naprosté pokoře. A vědění... Ostatně, vidět je to z této pasáže: "Je stejně chybné říkat, že nebesa a země zaniknou, jako že nezaniknou. Jestli zaniknou, nebo nezaniknou, to já nikdy nemohu vědět. Ačkoliv – obě možnosti tu jsou. Jako žijící nevědí nic o smrti, mrtví nevědí nic o životě. Příchozí nevědí nic o odchodu, odešlí nevědí nic o příchodu. Jestli zaniknou, či nezaniknou nebesa a země – proč bych se tím měl obtěžovat?"
I proto v knize Jen Ťie – Jen Pej-ming říká: "Největší potíží ve zvládnutí cesty je příliš úzký pohled, tvrdošíjné trvání na frázovitých idejích...." Cestou je samozřejmě míněno Tao. A tomu jistě Mistr Lie-c´ dobře rozuměl. A může nám vlastně být jedno, že podobně jako u Lao´c a Čuanga-c´, ani v případě Lie-c´ není vše zcela jasné, sinologové různě věci zpochybňují, stále se vedou diskuse o úplném autorství, dataci a podobně. Běžný čtenář může naštěstí tyto akademické debaty pomíjet, a o to více se soustředit na vlastní text Mistra Lie-c´.
Excelentně vypravená edice – vedle literárního překladu Jana Berana v ní najdeme i překlad (bohatě) komentovaný, včetně čínského originálu, rozsáhlou studii o Mistrovi Lie-c´, rozbor různých zdrojových textů, terminologii i podrobnou bibliografii. Máme tak česky skutečně representativní vydání jednoho z nejvýznačnějších děl klasické čínské filosofie – a vše je nyní na nás. Protože, jak se v knize Mistr, který létal na větru (Jan Hrubý toto přízvisko vysvětluje tak, že Mistr Lie-c´ byl "díky studia u mistra Chu schopen dosáhnout takového sjednocení se světem, že mohl ‘jezdit na větru,’ neboť nerozlišoval mezi sebou samým a větrem. Vystoupil z hranic proměnlivého světa...") dočteme, "Omezené vědění chytrých a inteligentních se nevyrovná tomu, co nevědí. Lidé obyčejně omezují skutečnost (vnější věci) na to, co vidí. Proto se velký mudrc ptá a ten, v úplnosti pochopil, odpovídá."
Josef Rauvolf, publicista a překladatel
19.5.2020