Počkala, až Bond dojí vejce, potom zapálila dvě cigarety...
nakl. Argo
Nejzábavnější na psaní nových románů o Bondovi pro Howoritze bylo hledání odpovědí na otázky, jež Ian Fleming nikdy nezodpověděl. Od těch banálních jako, proč pije 007 Martini s vodkou a jaktože kouří právě takovou značku cigaret, až po ty zásadnější - co a proč z něj udělalo toho tvrdého a chladnokrevného muže.
Ukázka:
Zpátky do práce
James Bond otevřel oči. Bylo přesně sedm hodin. Věděl to. Ani se nemusel podívat na budík vedle postele. Do pokoje již pronikaly paprsky ranního slunce. Cestu si nacházely v mezerách mezi závěsy. V ústech měl kyselou chuť, neklamné znamení, že v noci trochu přebral whisky. V kolik šel vůbec do postele? Dost po půlnoci. A postel ještě neznamenala spánek. „Kolik je?“ probudila se žena ležící vedle něj. Hlas měla jemný a ospalý. „Sedm.“ Bond natáhl ruku a pohladil ji nad šíjí po černých vlasech, ostříhaných nakrátko, a lehce přejížděl prstem dolů. „No tak, Jamesi. Potřebuju si ještě zdřímnout. Je moc brzy.“ „Na mě ne.“
Vyhrabal se z postele a šel do koupelny. Ke zvláštnostem bytu v přestavěném domě z období regentství Jiřího IV., kde bydlel, kousek od King’s Road v Chelsea, patřilo, že jasně osvětlená hlavní koupelna s bílými kachličkami měla úplně stejnou velikost jako ložnice. Možná byla jedna z těch místností moc malá, nebo ta druhá naopak příliš velká, ale Bond si na to zvykl a vůbec nemělo smysl to řešit a měnit – marnit čas s architekty a stavební firmou, jen aby se přizpůsobil běžným zvykům.
Vstoupil do zaskleného sprchového koutu a pustil vodu – nejprve hodně horkou, potom úplně studenou, jak to dělával každý den ráno pět minut. Vylezl ze sprchy, omotal se ručníkem a přešel k umývadlu. V životě, kde se nic nedá předvídat, když i život sám může být ohrožen nebo ukončen bez varování, pro něj měl tento ranní rituál význam. Připadalo mu dobré začínat každý den s pocitem, že všechno probíhá tak, jak má. Oholil se pomocí krému na holení s vůní pomerančových květů a bergamotu, který si koupil v obchodě Floris v Jermyn Street, a opláchl si obličej vodou. Zamlžené zrcadlo otřel rukou a v klidu se v něm šedomodrýma očima prohlížel, jak to dělával vždycky. Hleděl na hubený obličej a úzké rty, které snadno dokázaly být kruté. Natočil hlavu a zkoumal popáleninu na pravé tváři od kulky vystřelené zblízka v Boeingu 377 Stratocruiser vysoko nad Atlantským oceánem. Naštěstí se skoro již ztratila. Bond už měl v obličeji trvalou jizvu. Napadlo ho, že jedno zranění se dá brát jako smůla, ale dvě jsou zcela určitě na pováženou – vzhledem k jeho profesi nežádoucí.
Oblékl si trenýrky z nejkvalitnější bavlny a vrátil se do ložnice. Postel byla prázdná, ještě teplé povlečení připomínalo minulou noc. Přešel k šatníku a vytáhl tmavý oblek, bílou hedvábnou košili a úzkou šedou oboustrannou saténovou kravatu. Ustrojil se rychle a vtom s uspokojením ucítil vůni kávy linoucí se z kuchyně. Ještě si nazul černé kožené mokasíny, do vnitřní kapsy zasunul tmavě šedou tabatěrku a vyšel ze šatny. Bylo krátce po půl osmé.
Pussy Galorová na něj čekala v kuchyni v nadměrně velké pánské košili. Nic jiného na sobě neměla. Jakmile vešel, otočila se a podívala se na něj. Nezvykle fialovýma očima ho poprvé upoutala, když se setkali asi před dvěma týdny v obchodním domě v Jersey City. Stála v čele lesbické organizace The Cement Mixers. Byla to součást plánu Aurica Goldfi ngera, jak provést loupež století. Z těch dvou se stali spojenci a posléze nevyhnutelně milenci. To, že ji Bond dobyl, ho obzvlášť uspokojovalo. Ihned v ní rozpoznal nedosažitelnost, odpírání toho, aby ji někdo miloval. Zatoužil po ní, hned jak ji spatřil poprvé. Měl na sobě dobře střižený oblek. Ona se k němu blížila a v místnosti plné zločinců si zachovávala důstojnost. Nyní si prohlížel její nedbale ostříhané černé vlasy, plné rty, výrazné lícní kosti. Těžko uvěřit, že tato dívka necítila k mužům nic než nedůvěru a nenávist – dokud do jejího života nevstoupil on.
Nalila kávu do dvou šálků – velmi silnou směs De Bry, kterou si Bond oblíbil – a postavila na stůl jedno vařené vejce.„Tu máš,“ nabídla mu. „Vařila jsem je tři minuty a dvacet vteřin, tak jak to máš rád.“Sama nic nesnědla. Předtím si udělala Bloody Mary s pořádnou dávkou vodky Smirnoff White Label a omáčky Tabasco, aby si náležitě rozpálila výstelku žaludku. Seděla s koktejlem před sebou a jakoby duchem nepřítomná ho míchala celerovou natí. „Tak co, Bonde, co máš dneska v plánu?“ nadhodila. „Ty začínáš pracovat o půl deváté. Já ve své branži nikdy nevstávám před desátou. Před snídaní bych si představovala spoustu věcí – podle toho, s kým jsem. V New Yorku jsem se pohybovala v nóbl podnicích a to ti povídám, že pojem ‚dámská obsluha‘ pro mě dostal docela nový význam. Ale ty jsi jiný, že? Jen za dopoledne stihneš třikrát zachránit zemi...“
Bond byl na hodinový trénink objednaný na střelnici v suterénu pod kanceláří, kde pracoval. Zbytek dne měl probírat papíry, co se mu za dobu nepřítomnosti nakupily na stole. Možná by se mezitím mohl utrhnout na oběd s Billem Tannerem, náčelníkem štábu a nejbližším přítelem v pracovním prostředí. Ale ani o jednom se jí nezmínil. To, co se dělo za zdmi osmi patrové budovy poblíž Regent’s Parku, byla čistě jeho věc a s nikým mimo své povolání se o tom nebavil. Ostatně bylo nejjednodušší neříkat vůbec nic.
„A co ty?“ zeptal se místo odpovědi.„Ještě jsem se nerozhodla.“ Celerová nať znovu obkroužila sklenku. „To vaše město se mi líbí. Vážně. Všechno, cos mi ukázal: Tower, palác Whitehall, parlament, nebo jak tomu říkáte... Nikdy jsem si nepomyslela, že do Londýna vůbec zavítám, ale teď chápu, proč jste vy Britové se sebou tolik spokojení. Třeba bych tady i dokázala žít. Mohla bych si začít hledat byt. Co myslíš?“„To není špatný nápad.“„Ale je. Nepřipustili by to. Kdo by si sem nasadil někoho, jako jsem já? Kromě tebe a z nekalých důvodů.“ Povzdechla si. „Já nevím. Na další památky už nemám náladu. Aspoň ne sama.“„Další volno z práce si už vzít nemohu.“„Fajn. Tak půjdu nakupovat. Co má taky holka v Londýně dělat, že jo? Koupím si klobouk.“„Vypadala bys v něm směšně.“„Kdo říká, že je pro mě?“„Nesmím se opozdit. Večer si můžeme někam vyjít. Můžu zamluvit stůl u Scotta.“„Jo. Jasně.“ Znělo to znuděně. „Jedině když mě nebudeš nutit jíst zase ústřice. Myslím, že přežiju večer i bez toho, že budu mít pusu plnou slizu.“
Počkala, až Bond dojí vejce, potom zapálila dvě cigarety – ne značku Morland, které se vyráběly speciálně pro něj, protože jim dával přednost, ale ze svých chesterfi eldek. Jednu mu podala a on zhluboka potáhl. Byl živým důkazem toho, že první cigareta dne určitě chutná lépe, když předtím spočinula ve rtech krásné ženy. Chvíli mlčeli. V tom napjatém tichu se jim honily hlavou chmurné myšlenky. Bond dopil kávu a mrkl na přední stranu The Times, které přinesla ze schránky u předního vchodu. Nic o pozdvižení v Americe. Na předních stranách se to neobjevilo. Článek o apartheidu. Rada pro lékařský výzkum tvrdila, že objevila souvislost mezi kouřením a rakovinou plic. Podíval se na rozžhavený konec cigarety v levé ruce. Koneckonců nikdy nekouřil proto, že by si myslel, že to je pro něj dobré, a kdyby si na něj rakovina dělala zálusk, musela by se postavit do fronty. Pussy mezitím dopila Bloody Mary. Bond noviny odložil, vstal a letmo ji políbil na rty. „Uvidíme se později.“ Najednou se na něj zadívala zatvrzele. „Hele, jestli se mě chceš zbavit, stačí říct.“„Nechci, abys odešla.“„Ne? Nezapomeň, žes mě sem pozval sám. Bez tebe jsem se obešla výborně a myslím, že tě teď nepotřebuju.“„Pussy, zastrč drápky. Jsem rád, že jsi tady.“Ale byl skutečně rád? Za volantem svého bentley se čtyřapůllitrovým motorem cestou k Hyde Parku přemýšlel o tom, co jí řekl a jestli to myslel doopravdy.
.........
překlad Pavel Dufek
13.5.2020
