Začít nový život, udělat tlustou čáru za partnerem - a excentricky se rozvařit
nakl. Sofa Books
V tomto okouzlujícím románu autorka J. D. Barrettová sestavila recepty nejen na vynikající jídla, ale i na druhou šanci na štěstí. Je to chytrý a úchvatný příběh o jídle, skvělých receptech na romantiku a odvaze, které je zapotřebí, když se chcete znovu zamilovat.
Ukázka:
Ta je tedy energická, to jí nemohu upřít. A co víc – má za ušima. Jakmile ten její trapný směšný manžílek odešel, zůstala a dodělala polévku. A přísámbůh, že ta ženská umí vařit. Samozřejmě celou dobu bulela, ovšem podle mého odhadu slzy polévku dokonale dochutily. Nechal jsem ji, ale všechno jsem pozoroval.Než odešla, dala Billovi talíř. S chutí pojedl. Chytrá holka. Stačí jen, aby přestala fňukat a soustředila se na práci. Potom jí půjde všecko od ruky. Není sice tak dobrá, jak jsem býval já, ale nadává skoro stejně. Ach jo, jak rád bych tu polévku znovu ochutnal! Žádnou tady nenechala, přelila ji do plastové nádoby a odnesla domů. Pokud má trochu rozumu, vezme to přes nějaký obchod a koupí si flašku. Už je zase pryč. Ale vrátí se. Bude ta pravá. Tím jsem si jistý.
Ona skoro slyší slova ze šumu hovoru štamgastů, téměř vidí jejich nedočkavé obličeje. Cítí vřelost tohohle místa, protože máme vždycky zatraceně natřískáno. Bezpočet zákazníků tady pořád vysedává i v životě po životě, vychutnávají si jídlo, většinou to, které je přimělo rozmyslet si rozvod, nebo naopak rozjet nějaký mimomanželský záskok, který jim pak navždy změnil život.Prostor ožívá povídáním mrtvých. Ti večeří na světelné roky vzdálení od živých-mrtvých, kteří plní hodiny svého manželství vepřovým zapékaným v nejrůznějších srágorách. Mí dávní hosté žili proto, aby jedli, a k čertu se vším, já jsem je za to miloval! Bez ohledu na svůj bankovní účet si ke mně nacházeli cestu, třeba si na večeři celý rok šetřili a pak mě poprosili o lukulské hody pro své jazýčky. A pořád zůstávám k jejich službám. Žil jsem proto, abych nakrmil ostatní, abych je miloval prostřednictvím jejich chuťových pohárků.
Stoly jsou obsazené. Denisonovi nostalgicky sedí nad krevetovým koktejlem. Marie se svým čokoládovým mousse a její upjatá dcera, která si vystačí s několika talíři těstovin. Trvá na tom, že bude všude chodit s matkou – někdy rodinu neroztrhneš ani po smrti. Má překrásná Tiffany se elegantně směje, sleduje lokál, čeká na svou přítelkyni. Příšerný, křivácký, podrážděný Mickey, právník, který napařil tolika zločincům kratší trest, ten chce jedině Irish stew přesně takový, jako dělala jeho matka, až na to, že ode mě mu chutná víc. Clancy sfoukne deset svíček na zmrzlinovém dortu, k jehož přípravě mě přinutila jeho tetička. Tom chlácholí svého opilého otce a pronáší přípitek.Za chvíli je všechny uvidí. Určitě. Není tady sama.Viola strčí do Teda, až si otiskne obličej do meringue. Dělá to pokaždé. Znovu si přehrávat nejlepší momenty patří k našemu sportu. A je dobře, že sem všichni chodí. Nic nemůže obnovit vaši chuť do života jako dobré jídlo. Dokonce ani když jste po smrti.
16.3.2020