Zakažte si nakupovat a zadlužovat se!
nakl. Alpha book
Važte si toho, co už máte - a co si koupíte opravdu používejte. Může vám to ve výsledku změnit život. Můj vlastní zákaz nakupování v kombinaci s masivním úklidem/čistkou věcí mě naučil, čeho si v životě nejvíce vážím, a nic z toho se nedá koupit v obchodě. Cait Flandersová: Méně je více.
Tato myšlenka se zrodila na cestě, tak jako mnoho mých dalších nápadů. Bylo to dva dny před mými 29. narozeninami, které jsme se společně s kamarádkami rozhodly oslavit víkendem ve Whistleru. Podnikly jsme túru kolem Cheakamus Lake v Garibaldi Provincial Park, v němž se odstín tyrkysové vody změnil pokaždé, když se na obloze objevil nový oblak. A stejně rychle se měnila itémata našich rozhovorů–od práce a koníčků k přátelům a vztahům.
Wendy se nedávno nastěhovala ke svému dlouholetému příteli a Liz se s tím svým chystala na to samé. Obě dvě hovořily o tom, co bude následovat–o koupi domu, než se ceny v našem rodném městě Victoria v Britské Kolumbii vymknou kontrole, a úvahách, zda budou mít děti, ještě než se vdají. V minulosti jsem dva roky pracovala jako hlavní editorka ve start-upové finanční firmě. Díky tomu jsem jim mohla říct, co si o tom myslím, ale věděla jsem, že víc nabídnout nemohu.
Zatímco mé přítelkyně postupovaly do dalších fází života, já ještě pořád pracovala sama na sobě.„A co máš v plánu ty, Cait?“ zeptala se Liz. Vzhledem k tomu, že je jednou z mých nejstarších kamarádek, byla to dost jednoduchá otázka. S Liz jsme se seznámily v osmé třídě. Do stejné školy jsme chodily pouze rok, ale víc času jsme ani nepotřebovaly. Bydlela ve stejné ulici a často nás bylo vidět, jak pendlujeme mezi oběma našimi domy a povalujeme se v jednom nebo druhém. Po těch letech možná doufala, že řeknu, že jsem už konečně připravená se usadit. Ale protože mě zná, nejspíš čekala, že jí odpovím, že se kvůli práci brzy vrátím zpátky do Toronta, nebo se odstěhuji do zcela jiného města. Byla jsem pořád v pohybu.
Místo toho jsem se jí svěřila s tím, co mi už týden vrtalo hlavou. „Přemýšlím nad takovým experimentem, že bych nějakou dobu vůbec nenakupovala,“ odpověděla jsem. „Možná šest měsíců, nebo dokonce celý rok.“ Moje kamarádky už nepřekvapovalo, když jsem jim oznámila něco podobného. V předchozích třech letech jsem ve svém životě udělala velké změny, například jsem se zavázala, že splatím všechny dluhy (a už se nezadlužím), že se budu věnovat svému zdraví a přestanu pít alkohol. A tyto změny jsem také veřejně prezentovala na svém blogu (caitflanders.com, předtím známý jako „Blondýna bez dluhů“), který jsem začala psát v roce 2010. Po výkřicích „Bomba!“ a „To bude zajímavé!“ mě zasypaly množstvím doplňujících otázek.
Když jsem svůj úmysl vyslovila nahlas, cítila jsem, jak se dere do popředí, a v mysli se mi začal formovat plán. Mluvily jsme o tom, jak by můj experiment měl vypadat, a co budu a nebudu mít povoleno nakupovat. Nedokázala jsem zatím na všechno odpovědět. Ale kdykoli jsem s nějakým experimentem začínala, nikdy jsem neměla hned všechny odpovědi. Taky jsem nevěděla, že za dva roky dokážu splatit dluh 30 000 dolarů a za rok zhubnout 15 kg, netušila jsem, že v průběhu 12 měsíců se mi podaří žít z 51 procent příjmu, 31 procent ušetřit a za zbytek cestovat. A netušila jsem, že budu tolik věcí dokumentovat na svém blogu, nebo že příběhy a ponaučení, se kterými jsem se na něm nesvěřila, se nakonec stanou knihou. Jen jsem věděla, že ještě pořád nejsem spokojená se svou finanční situací, a chtěla jsem začít méně utrácet a více šetřit. A tady začíná tento příběh. Takhle začíná většina mých příběhů.
Cait Flandersová
12.3.2020