Anne Franková a její povídky, třeba o blechách
nakl. Triáda
K písemné pozůstalosti Anne Frankové patří také její takzvaná „Knížka povídek“, o níž 7. srpna 1943 ve svém deníku píše: „Před pár týdny jsem začala psát povídku, úplně vymyšlený příběh, a tak se mi to zalíbilo, že se má psaná rodina utěšeně rozrůstá.“ Ani ne o měsíc později začne „psanou rodinu“ přepisovat do zvláštního, velkého sešitu (vlastně do účetní knihy) v pevných deskách. Přeložila Magda de Bruin - Hüblová.
Na první stránku nadepsala: „Povídky a příhody ze zadního domu, vylíčila Anne Franková“; na stejné stránce dole poznamenala: „zasvěcen: čtvrtek 2. září 1943“. Jak titul napovídá, jde o dvě kategorie, totiž o „úplně vymyšlené“ povídky, a o vyprávění, která popisují příhody ze života v úkrytu. Anne Franková knihu na konci opatřila obsahem, v němž také označila, do které kategorie ten který text patří. Většinu příběhů zřejmě Anne nejprve načrtla na jednotlivé listy papíru a pak teprve přepsala načisto do povídkové knížky, protože se v ní téměř nevyskytují škrtnuté pasáže nebo jiné opravy. Nejranější příběh má datum 8. prosince 1942, což je další příznak toho, že sešit obsahuje načisto přepsané dřívější verze; poslední příběh je datován 12. května 1944. Několik příběhů Anne převzala i do přepsané verze deníku (verze B), její otec Otto Frank jich pak po válce převzal ještě víc do knihy Het Achterhuis (Zadní dům), jejíž první vydání vyšlo roku 1947. Již v roce 1949 bylo zveřejněno osm Anniných povídek pod názvem Weet je nog? Verhalen en sprookjes(Vzpomínáš? Příběhy a pohádky). Značně rozšířená sbírka s názvem Verhalen rondom het Achterhuis (Pří-běhy o zadním domě) následovala roku 1960. První úplné vydání Anniných povídek vyšlo péčí Joke Kniesmeyerové roku 1982. Nakonec sestavil Gerrold van der Stroom v roce 2001 úplné vydání literárních pokusů založené na Anniných rukopisech a opatřil je předmluvou: Verhaaltjes, en gebeurtenissen uit het Ach-terhuis / Cady’s leven (Povídky, a příhody ze zadního domu/Cadyin život) (Amsterdam 2005). Pro důkladný výzkum je toto vydání tím pravým pramenem. Tvoří také základ Anniných „povídek a příhod“ otištěných v této knize.
Darebáci!
pátek 6. srpna 1943
Kdo jsou tady darebáci? Velcí darebáci! Van Pelsovi! Co se zase už děje?Já ti to povím. Pravda je, že lhostejností van Pelsových se nám dostaly do domu všechny ty blechy. Celé měsíce jsme varovali a říkali: „Dejte tu kočku do čisticího ústavu!“ Odpověď pokaždé zněla: „Naše kočka nemá blechy!“
Když byly blechy už jasně prokázány a my nemohli svěděním spát, šel se Peter pouze ze soucitu k ní na kočku podívat, a na mou věru, blechy mu skočily rovnou do obličeje. Dal se do práce, vyčesal kočku milostpaniným všiváčkem, vykartáčoval naším jediným smetáčkem. Co se objevilo? Aspoň sto blech! Poradili jsme se s Kleimanem a druhý den u nás všechno bylo samý odporný zelený prášek. Nepomohlo to.Následovala stříkačka s jakýmsi prostředkem proti blechám. Taťka, Pfeffer, Margot a já jsme strávili hezky dlouhou dobu mytím, čistěním, drhnutím a stříkáním. Postřik byl všude, na kobercích, dekách, podlahách, pohovkách, v koutcích a škvírách, nic nezůstalo nepostříkáno.Nahoře, Peterův pokoj, van Pelsovi to ve svém pokoji nepovažovali za nutné. Naléhali jsme, aby vzali do parády v každém případě koberce, deky a židle. Že prý to udělají. Všechno vynesli na půdu a prý postříkali. Ale kdepak! Proč by Frankovy nemohli vodit za nos. Nic nepostříkali, nic nebylo cítit. Jejich výmluva: načichnou tím zásoby!
Závěr: Blechy se sem dostaly jejich vinou. Nás obtěžuje smrad a svědění.Milostpaní ten pach v noci nesnese. On předstírá, že postřikuje, ale přinese židle, deky a tak dále nepostříkané zase zpátky. Jen ať se Frankovi těmi blechami třeba udusí!
Annelies Marie Franková (12. června 1929 – únor 1945) v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot emigrovala z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který patřil otcově firmě, aby unikla pronásledování Židů. Dospívající Anne si psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a na území dnešního Polska, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen--Belsenu. K písemné pozůstalosti Anne Frankové patří kromě slavného deníku (nový překlad vyšel s názvem Zadní dům, 2019) také její takzvaná Knížka povídek, o níž 7. srpna 1943 ve svém deníku napsala: „Před pár týdny jsem začala psát povídku, úplně vymyšlený příběh, a tak se mi to zalíbilo, že se má psaná rodina utěšeně rozrůstá.“ Kniha obsahuje kromě „vymyšlených“ povídek také vyprávění, která popisují příhody ze života v úkrytu. Česky vychází tento povídkový soubor poprvé.
5.3.2020
