Nádherně představený svět staré japonské poezie
Helena Honcoopová, Tomáš Weiss
Dostáváte do rukou autentický výběr sta básní z počátku 13. století, který se v pozdějších staletích mnohými opisy, kopiemi a nesčetnými vydáními v dřevořezových publikacích rozšířil natolik, že jde jednoznačně o nejznámější sbírku klasické japonské poezie. Sto básní - nádherně vypravená kniha v českém překladu a s doprovodnými texty Heleny Honcoopové.
Předmluva
V nové edici Sta básní nabízí nakladatelství DharmaGaia revidované, podstatně rozšířené, komentované a bohatě ilustrované nové vydání klasické japonské sbírky poezie, jež původně vyšla v Národní galerii v Praze v roce 1997. Její jádro tvoří překlad kompletní sbírky Sto básní, jež pokrývá šest set let vývoje „japonských básní“ waka od 7. do 13. století a zahrnuje doslova „sto básní od sta básníků“ (Hjakunin iššu). Z tisíců pětiverší waka komponovaných u císařského dvora vybral sto svých favorizovaných básní slavný básník a literární kritik a teoretik Fudžiwara no Teika (1162–1241) v poustevně na hoře Ogura v Kjótu po roce 1235.
Za středověku se tato sbírka, zvaná také Sto básní z Ogury, dočkala mnoha opisů a od 17. století vycházely stovky nových vydání ve formě knih tištěných technikou dřevořezu, doplněných o komentáře a ilustrace, ale také volných obrázkových sérií, variací, parafrází a parabol k této sbírce. Na základě memorování Sta básní vznikla dokonce oblíbená karetní hra (uta-karuta). Tištěné vydání či soubor karet vlastnila prakticky každá domácnost a jak prudce rostla gramotnost japonské populace, stala se sbírka Sto básní nejrozšířenějším kánonem klasické poezie už v 18. a 19. století. Je to tedy intimně známá sbírka, jejíž verše umí mnozí Japonci dodnes zpaměti.
Do historického, literárního i výtvarného kontextu sbírky Sto básní čtenáře zavede obsáhlý úvod, zatímco doslov je zaměřen na staré japonské poetiky a osvětlení básnické dikce, figur a estetiky pětiverší o 31 slabikách s veršových schématem 5–7–5–7–7 slabik – formy zvané také „krátká báseň“, tanka, či „píseň“, uta. V úvodu a v doslovu je jako příklady slohového vývoje této formy uvedeno dalších 110 básní, vybraných zejména z tzv. Císařských antologií (Čokusenšú).
V příloze jsou zařazeny výběrová bibliografie užité literatury včetně odkazů na webové adresy japonských obrazových i literárních databází, abecední výčet japonských incipitů všech přeložených básní (neboť většina z nich je v originálním znění a v české transkripci), dále glosář japonských termínů se znaky a nakonec i abecední rejstřík jmen básníků, sbírek i malířů a grafiků.
Kvalitní digitalizace sbírek velkých světových muzeí v posledních dekádách zpřístupnila pro veřejnost nesmírné obrazové bohatství, takže jsme ilustrace mohli čerpat z prestižních sbírek z celého světa, z některých v rámci bezplatné služby veřejné sféře.
Mezi dárce fotopráv patří také prof. Henk a Arendie Herwig, sběratelé z Holandska činní v Society for Japanese Arts, dále vynikající znalec staré japonské literatury, prof. Joshua S. Mostow z University of British Columbia ve Vancouveru a soukromá galerie Asiatik Arcimboldo z Prahy. Upřímné díky za odbornou pomoc a pečlivou editaci knihy patří rovněž prof. Zdeně Švarcové, Dr. Martinu Tiralovi a kolektivu nakladatelství DharmaGaia.
Kniha překladů dvou stovek „japonských básní“ waka přibližující Svět staré japonské poezie je určena nejen zájemcům o poezii, ale i studentům japonského jazyka a kultury. Vychází s obrazovým doprovodem 140 ilustrací díky podpoře, kterou na její barevný tisk prostřednictvím japonského velvyslanectví v Praze laskavě věnovala japonská nevládní nadace Japan Foundation.
10. 1. 2020 Helena Honcoopová
26.2.2020