Očistit archetypy a vrátit jim původní sílu

nakl. Alpha book

Mnoha ženám často nahání strach žít hlouběji svou divokou stránku, protože v tom případě by přestaly být hodnými a oblíbenými holčičkami. Potřeba obliby je u mnoha žen silnější než chuť žít divošku. Mnohé ženy se nejen nedokážou radovat z vlastní síly – ale přímo se jí děsí. Víc v knize Královna a divoška.

Úvod

P. Anselm Grün

Kolik žen se asi právě teď cítí být královnami? A kolik z nich by se tak asi označilo za divošky? Královna a divoška – mnohým ženám připadají sice oba typy úžasné, bohužel si však jen málokterá dovolí tyto stránky své ženskosti také skutečně žít. Hybnou silou mnoha dnešních žen je především touha po svobodě a nezávislosti. Pátrají po svém skrytém potenciálu. Nehodlají se podřizovat diktátu svého povolání ani očekávání manžela a potomků. Moderní ženy chtějí žít vlastním životem. Přejí si objevit, co všechno dokážou, nepodlehnou-li očekáváním druhých lidí, ale naopak začnou čerpat z vlastních sil. Zároveň však přitom na cestě k vlastnímu „bytí ženou“ často trpí pocitem nepochopení a osamělosti.

Linda Jaroschová

Jistého mezinárodního kongresu žen se zúčastnily i ženy z černého kontinentu a při této příležitosti právě ony sdílely svou zkušenost, že individuálně nejsou tak silné jako například německé ženy, avšak dokážou čerpat velkou sílu ze své pospolitosti. Dnes se mnohé ženy skutečně rozhodly vystoupit ze své role oběti a sebepodceňování, která často vycházela z výchovy a je příčinou jejich současné nespokojenosti, mnohdy projevované už i navenek. Ženy začínají od své identity cosi očekávat. Přestávají svalovat zodpovědnost za vlastní mizérii výhradně na muže. Smiřují se s ranami utrženými od života a vydávají se novou cestou vnitřní svobody.

 

Protože si ženy začínají vážit sebe samých a své identity, odmítají už trpně přijímat ponižování různými dehonestujícími poznámkami. Jsou si vědomy vlastní ženské hodnoty, a to jim poskytuje radost z toho, že jsou ženami, a dopřává jim novou lehkost bytí. Proto nyní mnohé ženy začínají žít vlastní životy, ne jen životy druhých. Při společných setkáních si mohou poplakat, ale mnohem raději se spolu od srdce zasmát. Právě v jejich smíchu je ukrytá síla. Ženy vnímají, že dokážou čerpat z vlastní podstaty a že už nemají chuť pořád si jen naříkat na druhé, kteří jim brání naplno žít.

Feministické hnutí sedmdesátých let bojovalo především za rovná práva pro ženy. Kladla se v něm velká váha na odmítnutí starých klišé o úloze ženy. Zároveň však také hrozilo nebezpečí, že se žena bude snažit vyrovnat muži po všech stránkách, místo aby zdůraznila jedinečnost a jinakost svého ženství. V současné době jde ženskému hnutí spíše o to, jak na jedné straně uplatňovat v praxi rovná práva, na druhé straně však také o vyzdvižení odlišnosti ženy. Vždyť už z pouhého biologického hlediska si žena rozvinula jiné stránky než muž. Právě v rozdílnosti muže a ženy totiž leží ukrytý mimořádný potenciál. Přitom vůbec není řeč o nějakém podřizování ženy určitému vzorci. Norbert Bischof a jeho manželka Doris Bischof-Köhlerová, oba profesoři působící na univerzitě v Curychu, vycházeli při svém výzkumu z biologie a vývojové psychologie a dospěli k závěru, že si ženy už od pravěku vytvořily jiné způsoby chování než muži, a to s ohledem na sexualitu, plození, výchovu dětí a obstarávání obživy. To, co biologie jednou provždy vepsala do naší podstaty, nelze jen tak snadno vymazat.

Proto neplatí sociologický argument, že odlišnost muže a ženy je podmíněna pouze výchovou. Už od dětství totiž existují například také rozdílné přístupy obou pohlaví k úspěchu a neúspěchu: „Chlapci mají obecně tendenci chápat úspěch spíše jako výsledek vlastních schopností. Naopak neúspěch pokládají za smůlu, kterou zavinily nepříznivé vnější podmínky. Děvčata mají spíše sklon hledat při neúspěchu vinu v sobě, a úspěch neprožívají jako výsledek vlastních schopností, nýbrž jako fakt, že prostě měla štěstí“.

Podle Bischofova názoru proto naprosto stejné zacházení s muži i ženami vede v konečném důsledku k znevýhodnění žen.Výkon se totiž pořád ještě poměřuje výlučně podle mužského měřítka. „Skutečného zrovnoprávnění lze proto dosáhnout pouze za předpokladu, že přestaneme opomíjet rozdíly a že v socializačním procesu budeme brát záměrně v úvahu slabiny i silné stránky toho kterého pohlaví“.Rovnostářství je naopak nudné.  Rozdílnost  muže  a ženy totiž vytváří napětí, které oběma poskytuje energii jim vlastní a které je navzájem inspiruje. Jejich odlišnost představuje komplexnost a bohatství a je základním předpokladem skutečně životaschopných vztahů. Proto tím, co dnešní ženy skutečně potřebují, není stejné zacházení, nýbrž odvaha přijmout sebe samu. Neměly by si proto utvářet žebříček hodnot podle mužského vzoru, ale naopak by měly hledat a nalézat vlastní identitu. Měly by objevit hodnotu svého typicky ženského stylu. Teprve tím dosáhnou stejných možností jako muži.

V knize Bojovat a milovat (Kämpfen und Lieben), která je obdobou tohoto titulu určenou mužům, je představeno ve vzájemném vztahu osmnáct archetypálních obrazů biblických mužských postav. Většinu archetypů lze vztáhnout na muže stejně jako na ženy, i když ženy je oživují jiným způsobem. Proto se i v této knize hodláme omezit na archetypální obrazy vztahující se na ženu a spojit je s biblickými ženskými postavami. Nejde nám o nějaké vědecké zkoumání jednotlivých biblických pasáží a jejich pozadí, nýbrž spíše o naskicování určitého archetypálního obrazu, který objevujeme v konkrétní biblické postavě.Dnes se hojně a s oblibou vyzdvihují negativní představy o ženách. V tom smyslu je například vychvalována „zlatokopka“, která si to umí v životě pohodlně zařídit. Stejně tak je předkládána za vzor fúrie. Mnohé ženy se samy označují za moderní čarodějnice, a ještě jsou na to hrdé. Dokonce prostitutka je uváděna jako příklad osvobození se ode všech společenských norem. Tváří v tvář tomuto převrácení skutečnosti bychom rádi učinili pokus o nápravu těchto archetypálních obrazů a chceme při tom vycházet z velkých osobností biblických žen.

Archetypální obrazy mají svou očistnou moc. Avšak i v negativních obrazech, které nám média v současnosti kladou za vzor, vězí pokaždé kousek pravdy. Nejprve je však zapotřebí tento archetyp očistit, tak aby z něj znovu zazářil původní význam a síla obrazu. Jistá řecká spisovatelka před časem vylíčila sedm archetypálních obrazů ženy jako: milující, mateřskou, kněžku, umělkyni, bojovnici, královnu a divošku. Také my jsme zvolili obdobným způsobem čtrnáct  archetypů  a  vztáhli  jsme  je  na  čtrnáct biblických postav.

Čtrnáctka je od nepaměti číslem uzdravení. V Babyloně ctili čtrnáct pomáhajících božstev. V křesťanství známe čtrnáct světců, patronů a pomocníků v nouzi. Čtrnáctka je však zároveň i číslem označujícím ženství. Představuje polovinu měsíčního cyklu, což má pro ženu mimořádný význam. Doufáme, že ze čtrnácti obrazů vyjde jasně najevo podstata ženy i potenciál, který v sobě žena chová. Čtrnáct obrazů přiblížených v této knize se proto ženám snaží nabídnout pomoc při objevování vlastní podstaty na cestě k životu čerpanému z vnitřního bohatství ženství. Dále mají obrazy žen poukázat na cestu k uzdravení ran způsobených falešnými obrazy a pomáhat na cestě k dosažení vlastní celistvosti, vlastní „spásy“.Pro název naší knihy o ženách jsme zvolili dva archetypální obrazy divošky a královny. Z obou totiž nejlépe vyzařují základní vlastnosti, které ženě dodávají vitalitu. Obě společně vytvářejí energii.

Připustí-li si žena ve vlastním nitru divošku i královnu, naplní v sobě mocí i všechny ostatní obrazy, ať už jde o mateřství, které činí tak velké problémy feministickému hnutí, nebo o obraz milenky, umělkyně či prorokyně.Mnohým se název knihy může zdát poněkud provokativ-ní. Jiní nad ním možná mávnou rukou v přesvědčení, že jde o pouhou módní vlnu. My však jsme toho názoru, že právě obrazy královny a divošky přivedou ženy k jejich skutečné podstatě a že jim otevřou přístup k potenciálu ukrytému v jejich duši. Proto nám jde v této knize o propojení obou pólů tak, abyste, milé čtenářky, dostaly novou chuť do života i do svého bytí ženou.A ještě slovíčko k tomu, jak kniha přicházela na svět. Byla plodem mnoha rozhovorů mezi námi autory. Kromě toho jsme oba využívali rukopisů a textů, které byly pořízeny při přípravě různých seminářů pro ženy, a naslouchání tomu, co nám ženy samy svěřily. Texty jsme pokaždé společně probírali a prodiskutovávali. Společně zpracované téma je v knize proto označeno různým typem písma, takže snadno poznáte, který odstavec kdo psal. Už vnější forma textu proto odráží náš dialog, kterému jsme se intenzivně věnovali déle než rok. Jednotlivé obrazy žen uvádíme v abecedním pořádku jejich biblických jmen.

Čtenářům bychom proto rádi doporučili, aby knihu četli a případně nad ní rozjímali po jednotlivých kapitolách. Nabízené myšlenky si v žádném případě nečiní nárok vyčerpat téma a poskytnout jedině správný pohled na věc. Každý z vás si totiž vytvoří a má vytvořit osobní pohled na vlastní bytí. Kniha by vám jen ráda dodala odvahy začít vyhledávat dialog s jinými ženami i muži a v rozhovoru s nimi objevovat svou nejhlubší identitu. Rádi bychom vám dodali chuť začít rozvíjet vlastní schopnosti a mož-nosti a učit se vděčnosti za konkrétní a jedinečný způsob osobního života každé z vás.

Linda Jaroschová a P. Anselm Grün,Münsterschwarzach, v červnu 2004

13.2.2020