Lidé, kteří se orientují na konzum, ztrácejí zájem o věci veřejné
Tomáš Weiss
Erazim Kohák se v roce 1956 rozhodl studovat filozofii, aby po návratu do svobodné vlasti, v nějž pevně věřil, mohl být co nejvíce platný svým spoluobčanům. Ihned po roce 1989 se skutečně vrátil z amerického exilu a začal vyučovat na pražské filozofické fakultě, působit jako publicista a vydávat knihy. Za jeden ze svých hlavních cílů si stanovil vrátit do povědomí odborné i laické veřejnosti tradici českého filozofického myšlení. 9. února 2020 zemžel ve věku osmdesát šest let.
Profesor filozofie Erazim Kohák žil život velice bohatý na příběhy. Rodiče za války pronásledovali fašisté, po válce komunisté. Ve svých 15 letech se ocitl v exilu a žil v Americe až do roku 1990. Jako politický uprchlík v exilu se angažoval i politicky. Celoživotně podporoval Demokratickou stranu v USA a byl členem exilového vedení ČSSD. Po rozpadu prvního manželství žil sám v lese. V domku, který si postavil vlastníma rukama. „Zčásti to byla ekonomická nutnost, protože po rozvodu jsem dobrovolně dal všechno manželce a dětem. A pak jsem odešel proto, že jsem byl psychicky v hrozně špatném stavu. Ten rozvod pro mě znamenal zhroucení mých představ o životě.“
Kohák byl veřejnosti známější jako sympatizant ekologických hnutí než jako filozof, jímž byl vzděláním i povoláním. „Jako filozof mohu poukazovat na to, že zdroje přírody jsou omezené a že zvyšování nadspotřeby se podobá plavbě na Titaniku, mířícího ke srážce s ledovcem.“ Byl členem čestné rady Hnutí Duha, předsednictva Společnosti pro trvale udržitelný život na Zemi a čestné rady Dětí Země.
Vydal mnoho knih v angličtině i češtině, mimo jiné Jan Patočka: Filozofický životopis, Průvodce po demokracii, Poutník po hvězdách, Člověk, dobro a zlo, Zelená svatozář, Hesla mladých svišťů či Svoboda, svědomí, soužití.
z materiálů ČT a ČRo
10.2.2020
