MeziŘádky Zdenko Pavelky
Zdenko Pavelka
Tu a tam se v Meziřádcích, pravidelném pořadu Českého rozhlasu Vltava o knižních novinkách, dostaví monotématičnost. Minule to byly knihy autorek, teď jde o díl čínský.
MeziŘádky 30. 11. 2019
Po nějaké době znovu otevírám čínské knižní okénko. Za další významný počin současné české sinologie považuji vydání jednoho z klíčových textů klasické čínské filozofie, spisu Sün-cʼ. O co jde. Základní konfuciánskou knihou jsou Konfuciovy Hovory. Konfuciův odkaz zpracovávají jako nauku dvě mladší díla. První se jmenuje Chan-fej-cʼ a přeložil ji a v Academii vydal před několika lety Lukáš Zádrapa. Druhou klíčovou konfuciánskou knihou je právě vydaná Sün-cʼ, na jejímž překladu Lukáš Zádrapa pracoval čtyři předcházející roky. Celý český název zní Sün-cʼ, tradičně Sün Kchuang. To druhé jméno Sün Kchuang je původní či pravé autorovo jméno. S čínskými jmény je pro nás kromě nezvyklého znění potíž, že historické postavy jsou uváděny pod více jmény. A Sün-cʼ je zároveň jméno knihy i jedno z jmen jejího autora.
Sün-cʼ je souborem pojednání, v nichž se vysvětluje, jak má vypadat konfuciánsky správný přístup k životu a ke správě světa. Názvy některých částí to výmluvně objasňují: Sebezušlechťování, Čest a hanba, Jak učinit zemi bohatou, Posilování státu. Jistým překvapením, v současném environmentálním kontextu asi těžko přijatelným, je Pojednání o přírodě. Doslova se v něm říká: Než velebit přírodu a obdivně o ní smýšlet, je lepší k ní přistupovat jako k věci a ovládat ji. Než následovat přírodu a opěvovat ji, je lepší ovládnout přírodní zákony a využívat je ve vlastní prospěch.
Sün-cʼ je nejen historický text, ale je i jedním z klíčů k pochopení současného čínského režimu, který manifestuje jako jednu ze svých ideových opor konfucianismus. Ten se cílevědomě vyhýbá jakékoli transcendenci a sklonům k náboženství. Je to naprosto pragmatický, antropocentrický přístup ke světu. Co člověku či státu neprospívá, není ušlechtilé ani velké. Pozoruhodná je například tahle úvaha: Jsme-li schopni na svém území ustálit poměry, dokážeme připojit i území jiné země. Získáme-li je a potom tam ustálíme poměry, nebude pro nás žádný protivník tak silný, abychom nedokázali připojit jeho území. Přejel vám po zádech mráz? Pokud ano, těm dvěma konfuciánským větám jste porozuměli.
Dílo klasické čínské filozofie Sün-cʼ ve vynikajícím čtivém překladu Lukáše Zádrapy vydalo nakladatelství Academia.
Protikladem ke knize Sün-cʼ je v dichotomickém duchu jin a jang čerstvá novinka o ekonomice současné Číny, jejímž autorem je tamější respektovaný publicista Wu Xiaobo. Jeho kniha se v českém překladu jmenuje Turbulentní dekáda s poditulem Proměny čínského byznysu v letech 2008-2018 doplněným o typickou čínskou metaforu Ve velkých řekách žijí velké ryby.
Wu je autor amerického střihu. Sype z rukávu data a příběhy a v jeho podání se komplikovaná a historicky naprosto unikátní proměna Číny z nedávné rozvojové země v nejdynamičtější národní hospodářství světa čte jako thriller. Wu dovede zároveň v působivé charakteristice postihnout i nejednoznačnost zápletky: Čím se situace stává obtížnější, tím komplikovanější je i postoj světa k Číně. Tento rostoucí nový gigant je klubko vlny spředené z vláken problémů. Mnoho lidí se obává, že se stane roznětkou příští globální hospodářské krize. Jsou ale i tací, kteří věří, že se jedná o pověstné záchranné lano, které svět z recese vyvede.
Wuova kniha odhaluje na číslech a událostech, že z kopírny už Čína pokročila v řadě ukazatelů do postavení vůdčího inovátora a leckdy i šéfa. Čínskou energii charakterizuje například tohle srovnání: průměrný věk čínských multimilionářů je podle amerického údaje 39 let, američtí boháči jsou o patnáct let starší. Wu také popisuje zásahy centrální moci – ty jsou často bleskové, v roce 2017 dostaly banky povel k okamžité kontrole financování pěti velkých firem telefonicky. Nebo jiný příklad proměny: když se na začátku roku 2017 přestěhoval zpravodaj New York Times z Hongkongu do Šanghaje a neměl ještě propojený svůj účet s potřebnými mobilními aplikacemi, zjistil, že si nemůže nic koupit, hotovost nikde nebrali. Během deseti let dojde za aktivní účasti Číny ke změnám, z jejichž předpovědí nám může naskakovat husí kůže. Ale nic není předem jednoznačné. V roce 2017 koupil Číňan Li od Berlusconiho italský klub AC Milán za údajných těžko představitelných 740 milionů eur, to je v korunách 20 miliard), ale loni ho musel odevzdat americkému investičnímu fondu Elliott, protože nebyl schopen zaplatit dluh 300 milionů eur.
Knihu o současné Číně očima čínského experta Wu Turbulentní dekáda vydalo nakladatelství Mladá fronta v překladu Zdeňka Hrdličky a Sebastiana Aguase.
Dalším skvělým románem ze současné Číny vydaným v českém překladu je haškovsky jízlivá groteska Kdopak se baví, jejímž autorem je veleúspěšný spisovatel Liou Čen-jün. Česky už mu vyšly knihy Manžela jsem nezabila a Kuchař, chmaták a realitní magnát. Román Kdopak se baví líčí několik osudů, které se nečekaně propletou. Ve všech však hrají hlavní roli podvůdky, podvody a korupce. Jak asi víte, v Číně existuje mimosoudní vyšetřování, které vede strana. To vyšetřování se jmenuje šuang-kuej a v praxi vypadá tak, že člověk, který v téhle mašinérie uvízne, prostě zmizí. Teprve později se, i když ne vždy, objeví u soudu, který ho už legálně pošle za katr nebo nechá popravit. Jedno takové vyšetřování je v románu Kdopak se baví podrobně vylíčené. Spadl do něj ředitel okresního ředitelství silnic a dálnic Jang. Při výbuchu kamionu s petardami se prolomil nedávno postavený most, jehož stavbu zajišťoval. A jak byl z té události zpitomělý, když se na něj na místě neštěstí obrátil rozčilený hejtman, přihlouple se usmál. Někdo ho přitom vyfotil a fotka se stala vzápětí na internetu virálem a veřejnost popudila proti vládě. Ke své smůle měl Jang v té chvíli ještě na ruce hodinky za sto padesát tisíc jüanů a na webu se nasbíraly další fotky, na kterých se na Jangově zápěstí vystřídala celá sbírka luxusních hodinek za asi dva a půl milionu. Na ty si samozřejmě se svým třítisícovým platem nemohl vydělat. A tak se Jang dostal do šetření šuang-kuej. Řekl na sebe nakonec všechno a přes další jména sešrotoval stranický žentour i do té doby úspěšného provinčního guvernéra Li, který dostal posléze doživotí. Jakési shrnutí všech absurdních, vzájemně propletených historek pak v závěru podává jiný subalterní městský úředník, který je přistižen obecní milicí v masážním salonu, rozuměj bordelu, a samozřejmě se vykoupí také úplatkem. Liou Čen-jün v předloňském rozhovoru pro web iLiteratura.cz na poznámku, zda nemá při vydávání svých knih problém s cenzurou, prý odtušil, že nikdy, protože sami cenzoři se nad jeho knihami válejí smíchy…
Román jednoho z nejčtenějších čínských spisovatelů Liou Čen-jüna Kdopak se baví vydala v překladu Zuzany Li Euromedia.
Zuzana Li přeložila ještě jednu čínskou knihu. Je to poetické vyprávění nazvané Hlemýždím tempem, současně napsané i nakreslené. Autory jsou dva uznávaní tvůrci z Nankingu, spisovatel Čou Cung-wej a grafik Ču Jing-čchun, kteří za předchozí esejistickou knihu Mravenci získali ocenění německého výboru UNESCO pro nekrásnější knihu roku 2008 a podobnou cenu na Lipském knižním veletrhu. Pomalým vypravěčem je malý hlemýžď, který si ujasňuje, jak to v životě chodí, pomalost chápe jako neradostný úděl. Potkává se s jinou drobotinou a po četných peripetiích zjišťuje, že rychlost není zárukou přežití. Knížka připomíná Tao te ťing mistra Lao-cʼ. Jak se malý hlemýžď seznamuje se světem, dostává se mu různých ponaučení, třeba od slimáka se dozví, že všichni touží po výjimečné kráse, přitom právě všednost je největším štěstím. A pavouk mu pověděl, že jestli by měl něco odložit, pak ne ulitu ze zad, ale tíhu, kterou si nosí v srdci. A nakonec si poslechněte moudrost, ke které se šneček proputoval: Klid a mír v duši, to je opravdové štěstí. Pokračuji světem dál svým hlemýždím tempem, volný a spokojený.
Moudrou čínskou knihu Hlemýždím tempem o smyslu pomalosti, přitažlivou podle mne stejně pro děti jako pro dospělé, vydalo nakladatelství Verzone.
8.1.2020
