100 x Václav Havel

Pavel Kosatík, Tomáš Weiss

Václav Havel: po T. G. Masarykovi asi jediný český veřejný činitel, jehož myšlenky natolik vstoupily do našeho podvědomí, že už si často ani neuvědomuje jejich původ. Používáme je, ať o tom víme nebo ne, ať s nimi souhlasíme nebo ne.

Možná, že by se Václav Havel touto situací, kdyby ji mohl sledovat, bavil, možná by si lehce zoufal. Z jeho díla totiž mají momentálně největší rezonanci věty a pojmy, jimž on sám žádnou zvláštní myšlenkovou brizanci nepřipisoval. Často se jednalo o hesla stvořená prot potřebu dané hsitorické chvíle a doslova na poslední chvíli také vzniklá.

Nejsme jako oni - Pravda a láska musí zvítězit na lží a nenávistí - Naše země nevzkvétá - Blbá nálada

Václav Havel sám považoval ze svého díla za důležité spíš věty ukryté v esejích a divadelních hrách, napsaných v sedmdesátých a osmdesátých letech - ty pro sebe nejpodstatnější dál později rozvíjel v prezidentských projevech. Z ůvah o tom, je-li možný "život v pravdě", se například zrodila jeho představa "nepolitické", někdy taky " antipolitické" politiky, kterou se snažil prosazovat i z pozice hlavy státu.

Co Václav Havel chtěl svými myšlenkami říct, a hlavně jaký obsah si v nich můžeme najít dnes?

Pavel Kosatík v úvodu knihy

 

Deset ze 100 - myšlenky, o kterých je mimo jiné v knize řeč:

Než zvolat tisíc odvážných slov, z nichž je pak postupně devět set odvoláno, je asi lepší zvolat jich jen sto, nicméně stát za všemi opravdu až do konce. - IV. sjezd spisovatelů, 1967

Máme být stádem, které jde na rozkaz pít, na rozkaz žrát, a které samo potlačí kohokoliv, kdo by se nějak vymykal: ten by totiž údajně ohrožoval "klid" a "jistotu" celého stáda....Národ je veden k tomu, aby se hlídal sám. - leden 1972

Kdo neví, že slouží, slouží vždycky nejlíp! - Žebrácká opera, 1975

Ty se jednou vrátíš mezi ty svý herečky - budeš se tam na ně vytahovat, že jsi koulel sudy - budeš hrdina - ale co já? Kam já se můžu vrátit? Kdo si mě všimne? Kdo mý činy ocení? Co já mám ze života? Co mě čeká? Co? - sládek z Audience, 1975

Charta 77 je volné, neformální a otevřené společenství lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování občanských a lidských práv v naší zemi i ve světě. - z prohlášení Charty 77, 1. ledna 1977

A přece jsem přesvědčen, že neexistuje v tomto slzavém údolí nic, co by samo o sobě mohlo vzít člověku naději, víru, smysl života. Ty ztrácí jen tehdy, kdy selhává on sám, kdy podléhá pokušení Nicoty. - z Dopisů Olze, říjen 1981

Navrhněme tedy, aby NATO a Varšavská smlouva zahájily co nejdříve jednání o rozpuštění svých vojenských organizací - 11. března 1985, z prohlášení Charty 77

Já mám takový sen: že by se totiž náš totalitní systém přerodil v demokracii klidným, věcným, pokojným způsobem. Bez zmatku a chaosu, bez obětí. - videonahrávka, Hrádeček, 9. srpna 1989

Já samozřejmě prezidentem být nechci. - 6. prosince 1989

Nejvíc nám pomůže, když pomůžeme Sovětskému svazu na jeho cestě k demokracii. - 21. února 1990, projev v americkém Kongresu

 

 

 

18.12.2019